Proč Netanjahuův Izrael přitahuje současné autoritářské populisty? Trumpem počínaje a Bolsonarem konče?
Gideon Rachman pro Financial Times rozebírá, proč každý nový autoritář směřuje s nadšením do Izraele.
Benjamin Netanjahu je těsně před parlamentními volbami v dost specifické situaci – doma je rekordně oslaben, ale navenek vypadá velmi silný, píše Rachman. Doma je zatížen nejen skandály, ale už přímo obviněním z korupce. V průzkumech je Netanjahuova strana nastejno s levicovou opozicí. A v pásmu Gazy dochází neustále k nepokojům.
Doma mraky, ale v zahraničí jasno. Izrael má prospěch z nové generace populistů – autoritářů, od USA po Indii, od Budapešti po Brazílii. Ti všichni očividně židovský stát obdivují. Změna v politice najednou vytvořila prostor pro zemi, která se obávala izolace a obchodních bojkotů.
Zásadní změnou bylo samozřejmě zvolení Donalda Trumpa. Americký prezident dává Izraeli jeden dáreček za druhým, některé z nich byly dřív jen fantaziemi. To Trump přesunul ambasádu do Jeruzaléma. To Trump vypověděl íránskou jadernou dohodu. A také se postaral o uznání izraelské suverenity nad Golanskými výšinami, čemuž nemohl uvěřit ani Netanjahu.
Netanjahu má i dalšího „kámoše“, brazilského prezidenta Jaira Bolsonara. Pro Izrael je to velká změna. Mít za spojence největší zemi Latinské Ameriky je velká věc. Země globálního Jihu totiž obecně stály za Palestinci. Bolsonaro se tím lísá k Trumpovi i k rostoucímu vlivu evangelikánské církve v Brazílii.
Ti lídři, kteří jsou proti liberalismu, mají dneska návštěvu Izraele za povinnost, píše Rachman. Filipínský prezident Rodrigo Duterte se dopustil obzvláštního komplimentu, když Netanjahuovi řekl, že „mají stejnou vášeň pro lidské bytosti“. Návštěvu si nenechal ujít ani Viktor Orbán, i když v tomto případě je věc spornější, neboť jeho vláda “jde po krku” miliardáři Georgi Sorosovi, který je židovského původu.
I přesto Orbán a Netanjahu našli společnou řeč, protože oba jsou etničtí nacionalisté. Že je Orbánův nacionalismus poněkud anti-semitský Netanjahuovi zřejmě nijak nevadí, stejně si myslí, že zbytek světa kromě Izraele je takový.
Dnešní radikální pravice v Evropě nenávidí víc muslimy než židy, což se často promítá i do tiše vyjádřené podpory Izraeli. Indického premiéra Narendru Modiho lze považovat za podobný příklad, důvodem jeho návštěvy Izraele může být postoj nacionalistů v jeho straně, kteří vidí v Izraeli a jeho boji proti Palestincům „model“, který by mohli použít vůči Pákistánu.
Čínu zase na Izraeli zajímají technologie, a je to čínská firma, která dnes spravuje nejdůležitější přístav země – Hajfu.
Netanjahu prezentuje tyto nové vazby jako velké úspěchy své politiky. Ale, míní Rachman, i kdybychom to chápali jako „realpolitik“, tato politika má pro Izrael svá rizika, protože (nehledě na to, jak zachází s Palestinci) oslabuje přesvědčení, že Izrael je demokratický stát.
Ano, Netanjahu našel hodně nových přátel. Ale touto politikou riskuje i vznik pěkné hordy nepřátel.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.