Vlichocovat se německé kancléřce Angele Merkelové nenese výsledky. Ve Francii o tom ví svoje.
Gideon Rachman ve svém článku poukazuje na jeden společný rys mezi Davidem Cameronem a Emmanuelem Macronem, tj. mezi muži, kteří obvykle nejsou vnímáni, že by měli něco moc společného.
Nicméně, je tu jedna společná linie – oba dva politici totiž vidí souvislost mezi reformou EU a úspěchy na domácím poli. A oba dva se snažili uspět i společnou taktikou – vlichocováním se německé kancléřce. Oba dva Angela Merkelová zklamala a následkem byly hluboké domácí problémy. A v obou případech mají tato selhání hluboké dopady na evropský projekt.
Cameron si stěžoval na své evropské protějšky, že mu neposkytly více záruk, obzvláště v oblasti imigrace. Kdyby je měl, pak by hlasování o Brexitu asi dopadlo jinak. Obzvláště zahořkle hovořil Cameron k Merkelové, na jejíž podporu totiž spoléhal.
Macron byl plný nadšení, že se podaří zreformovat EU. Apeloval přitom na Německo, aby se zbavilo svých „tabu“ ohledně fiskálních transferů výměnou za reformy ve Francii. Macron spoléhal na to, že se Německo připojí a „integrační motor“ se zase rozjede. Ale odpověď z Německa byla více než chladná.
Možná, že dopady Macronova selhání, nejsou tak hluboké jako Brexit, ale jsou viditelné, píše Rachman. Macron doufal, že oživení evropského projektu zastaví pravicové populisty, ale naopak tyto strany spíše posilují.
Není divu, že Cameron i Macron vůči Merkelové zrovna hřejivé pocity necítí. Ale možná by sama Merkelová řekla, že když byla sama v koutě v roce 2015 kvůli migrační krizi, tak se jí moc podpory nedostalo, píše Rachman. Navíc EU sestává z 28 zemí a podpora Německa nemusí být dostatečná.
I kdyby dostal Cameron větší ústupky, možná by nebyly prosaditelné v německém parlamentu, ale ani ve východním zemích. A nápady z Francie by tak či tak narazily na tvrdý odpor tzv. Hanzatické ligy, nemluvě o tom, že do tohoto typu uvažování zapadá i německé veřejné mínění.
Místo zklamání z Merkelové teď nastupuje vztek z její nástupkyně – AKK (Anegret Kramp-Karrenbauerová), která Francii rozčílila svými návrhy například o tom, aby se Francie vzdala místa v Radě bezpečnosti ve prospěch celé EU.
A jak to bude s německo-francouzskou jednotou, to pěkně ukáží výsledky voleb do Evropského parlamentu, zda bude shoda na předsedovi Evropské komise. Francie tlačí Michela Barniera, který je hlavním vyjednavačem Brexitu a nabízí i kandidáty na místo guvernéra Evropské centrální banky. Merkelová zase podporuje Weidmanna, jehož jestřábí návrhy vzbuzují hrůzu v jižní části Evropy.
Je otázkou, jestli nakonec bude Merkelová trvat na Weidmannovi, který vzbuzuje tak negativní emoce. Ale i tak to může být někdo z Hanzatické ligy, čímž by odpor Francie rostl.
Pokud Theresu Mayovou nahradí Boris Johnson, pak prý se chystá vyjednat Brexit znovu a sází na Merkelovou. Další v řadě, kdo bude zklamán chladnou německou kancléřkou.