V novém sporu mezi Itálií a Evropskou komisí má italský vicepremiér podporu ekonomů.
Italský vicepremiér Matteo Salvini se pustil do nového kola boje proti Evropské komisi, které se nelíbí výdaje italské vlády. A ekonomové, kteří jinak se Salviniho politikami nesouhlasí, nyní stojí za ním.
Salvini požaduje „fiskální šok“, aby v zemi sužované stagnací vyvolal růst, ale předtím ho varovala Evropská komise. Dokonce i podle šéfa IIF (Institut pro mezinárodní finance) je ovšem politika Komise postavena na „nesmyslné ekonomice“.
V jádru sporu je tzv. mezera výstupu – tedy odhad toho, jak moc či málo je ekonomika dané země pod svým potenciálem (tedy dlouhodobě udržitelným maximem).
Komise ovšem neuvěřitelně tvrdí, že mezera výstupu v Itálii je skoro nula a že tedy nemá růstový prostor. A proto by neměla zvyšovat výdaje.
To by odpovídalo německé situaci, jenže Itálie má mnohem vyšší nezaměstnanost než Německo, nemluvě o tom, že HDP na hlavu v Itálii klesl o 2,6 % od roku 2000, zatímco v Německu za tu dobu vzrostl o 25 %. Šéf IIF tvrdí, že Komise se drží aktuální chabé výkonnosti Itálie a ignoruje, co by se mohlo udělat s lepší politikou.
Mezera výstupu je navíc teoretický koncept, protože nejde přesně spočítat. Ekonomové tuto metodu zpochybňují, protože je citlivá na vývoj poslední čísel a tím pádem dochází často k revizi. Adam Tooze z Kolumbijské univerzity upozorňuje na to, že pokud je politika poháněna touto technokratickou ekonomií, pak výsledkem je nárůst populistických sil v Evropě.
Evropská komise si ovšem svou metodu hájí a tvrdí, že postupuje férově vůči všem zemím. Nyní je ovšem pod palbou, protože tento „technický indikátor“ má určit, jak moc bude moci populistická vláda v Itálii vydávat, píší FT.
Nejde ale ani tak o nějaké desetiny procenta, jako spíše o důvěryhodnost Itálie, vzhledem k jejímu obřímu veřejnému dluhu. S tím souhlasí i Olivier Blanchard, který zdůrazňuje, že italská vláda si musí počínat chytře. Plují mezi Skyllou a Charybdou, uvedl.