V roce 2020 se má výrazně rozšířit šanghajská skupina. Do aliance má totiž vstoupit Turecko, a právě v současnosti obležený Írán.
Pepe Escobar si všimnul 19. summitu Šanghajské organizace spolupráce v Biškeku, a to v souvislosti se současných vývojem kolem Íránu.
Šanghajská organizace spolupráce není žádné NATO, je to eurasijská politická, hospodářská a bezpečnostní aliance. Organizace má celkem 8 členů (Rusko, Čína, Indie, Pákistán, Kyrgyzstán, Kazachstán, Tádžikistán a Turkmenistán) a 4 země s pozorovatelským statusem – k nim patří vedle Afghánistánu, Běloruska a Mongolska právě Írán. S organizací spolupracují i tzv. partneři v dialogu, kde najdeme Arménii, Ázerbájdžán, Kambodžu, Srí Lanku a také Turecko.
V roce 2020 se má aliance výrazně rozšířit, má do ní vstoupit Turecko a Írán, takže jejími členy budou všichni velcí hráči euroasijské integrace.
Při jednání v Biškeku prezident Hasan Rúhání označil Donalda Trumpa za „vážné riziko pro stabilitu v regionu i ve světě“. Následně nabídl firmám z Šanghajské organizace spolupráce preferenční zacházení pro investice v Íránu.
Spojené státy bez jasných důkazů obviňují Írán z útoku na dva tankery v Ománském zálivu. Tato narace se ale už v době summitu v Biškeku rozpadla, protože posádka jednoho z tankerů o incidentu vypovídala úplně jinak než USA: loď měla být zasažena letícím objektem.
Z Teheránu pak zaznělo na adresu USA obvinění, že se snaží sabotovat diplomacii. Čínský prezident potvrdil, že bude i nadále s Íránem, který je důležitý pro iniciativu Jedno pásmo, jedna stezka, spolupracovat. Možnost integrace do eurasijského hospodářského systému je pro Írán otevřená. Evropští signatáři jaderné dohody JCPOA z roku 2015 ostatně Íránu ekonomicky pomoci nedovedou.
Pak ovšem indický premiér Narendra Modí nečekaně zrušil jednání s Rúháním. To nebylo příliš diplomaticky propočítáno, míní Escobar. Indie byla dříve jedním z největších odběratelů íránské ropy (aspoň do doby, kdy Trump odstoupil od JCPOA). Ovšem Indie, na rozdíl od Ruska a Číny, odmítá Írán bezpodmínečně podporovat.
Modí si musí vybrat, píše Escobar, a jde o existenciální volbu mezi Jedním, pásmem a jednou stezkou, nebo americkou indo-tichomořskou aliancí, která je fakticky mechanismem k zadržování Číny.
Nebo by se mohl hlouběji zaměřit na spolupráci s aliancí Šanghajské organizace spolupráce a RIC (Rusko, Indie a Čína) v rámci Eurasie a multipolarity.
S ohledem na tuto budoucí volbu pozval prezident Vladimir Putin Modího na Východní ekonomické fórum ve Vladivostoku, které se bude konat na začátku září. A čínský prezident Si Ťin-pching Modímu řekl, že jeho cílem je „bližší partnerství“ s Indií.
Jak se zdá, pákistánský premiér Imram Chán si dobře uvědomuje význam eurasijské integrace pro svou zemi – bránu do Arabského moře s lépe situovaným přístavem Gwadar než jeho íránský „kolega“ Čabarhár, který je strategickým bodem pro indickou mini „hedvábnou stezku“ z Afghánistánu do střední Asie.
Na „ruské frontě“ dal pákistánský premiér najevo, že se v „měnícím se“ světě posune směrem k Rusku. Vyjádřil zájem o nákupy ruských stíhaček Suchoj SU-35 a vrtulníků Mi35-M.
Ovšem Írán je v centru cestovní mapy eurasijské integrace na ose mezi BRI, Šanghajskou organizací spolupráce a Eurasijskou ekonomickou unií. Rusko a Čína si nemohou dovolit nechat Írán napospas: Írán má energetické zdroje, má velký vnitřní obchod a zejména je bezpečnostně významný v otázkách jako je obchod s opiem, zbraně a džihádismus.
Mezi Ruskem a Íránem nepochybně existují zájmové střety, dodává Escobar. Pro Rusko je důležité zabránit migraci džihádistů z Kavkazu a střední Asie, udržet námořnictvo a letectvo v Sýrii a udržet tok ropy a plynu. Teherán zase nemůže podpořit neformální dohodu, kterou Moskva má s izraelským Tel Avivem. I tak tu ale je dost prostoru pro manévrování v rámci dvojstranné diplomacie, je přesvědčen Escobar.
Írán je v obležení, což samozřejmě podtrhuje jeho potřebu vnitřní kontroly, ovšem nemělo by to znamenat překážky pro eurasijskou integrační politiku. Na tomto poli se očekávají další posuny.
Po summitu šanghajské skupiny se v Dušanbe konala Konference pro interakci a budování důvěry v Asii (CICA) a spolu se summitem v Biškeku podtrhla, co bylo už předtím řečeno Vladimirem Putinem. Putin v projevu na Petrohradském ekonomickém fóru totiž řekl, že by mělo dojít k integraci BRI, Šanghajské organizace spolupráce, Eurasijské ekonomické unie, CICA a ASEANu.
Deklarace biškeckého summitu sice neláká k bombastickým titulkům v novinách, ale zaručila bezpečnost střední Asii jako „zóně bez jaderných zbraní“ a představuje důvěryhodný výsledek směřování k multilaterálnímu a multipolárnímu světu. Další kroky se očekávají mimo jiné na setkání RIC v japonské Ósace na summitu G20.
Mezitím bude americký vojenský průmyslový komplex pokračovat ve své obsesi spojené s Ruskem jako „obnoveným škodlivým aktérem“ a s Čínou jako „hrozbou“. Se stupňujícím se tlakem amerických konzervativců na už nyní ekonomicky blokovaný Írán, vnímaný jako „slabý článek“ eurasijské integrace, je těžké dnes odhadnout, jak bude šachovnice vypadat, až se bude v roce 2020 konat v Rusku summit šanghajské skupiny a skupiny BRIC.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.