Americký prezident si příliš dobře rozumí s autoritáři jako Vladimir Putin nebo Si Ťin-pching.
Daniel Sneider pro Asia Times hodnotí summit G20 v Ósace velmi kriticky. Obává se, že Trump si až příliš dobře rozumí s autoritáři jako Vladimir Putin a Si Ťin-pching. (Čtenářům připomínáme, že publikujeme širokou škálu relevantních názorů zcela programově, proto přibližujeme i obsah tohoto článku.)
Japonský premiér Šinzó Abe se snažil udržet zbytky liberálního řádu, tvrdí Sneider. Opakovaně hovořil o nutnosti zabránit protekcionismu a stanovil agendu týkající se toku digitální dat, elektronického obchodu i dalších témat.
Ale navzdory jeho snahám, zoufá si Sneider, se v jednáních prosadila osa „Nový autoritářský řád“, vedená Putinem, Si Ťin-pchingem a Trumpem. Na jedné straně se Putin a Si tváří jako ti, kteří obhajují systém založený na pravidlech, ale, rozporuje Sneider, ten musí být doprovázen vládou práva v liberální společnosti, a to je jejich představám hodně vzdáleno.
Sneider se děsí toho, jak dobře si Trump a Putin rozuměli. Jako příklad dává část jejich rozhovoru o „fake news“ a naříká, jak se oba shodují v nutnosti zbavit se nenáviděného svobodného tisku. Trumpovy ironické poznámky o ruském vměšování do voleb ukazují, jak hluboce opustil americké hodnoty, které platily celé poslední století, tvrdí Sneider.
Trump s Putinem hovořil 90 minut, kdežto s Abem jen půl hodiny, hlavně o obchodě a o svém vztahu ke Kimovi. A japonští lídři si zřejmě budou muset zvykat na nevhodné poznámky, jako byla ta o „televizi Sony“.
Trump, píše dále Sneider, je jako stará poškrábaná deska z roku 1986, která se zasekla a hraje pořád to samé.
I schůzka Abeho s čínským prezidentem byla vřelá, stěžuje si Sneider, a vidí to jako další známku nové atmosféry, která znamená opuštění amerického vůdcovství. Místo něj posiluje „nový autoritářský řád“.
Japonsko není ve snadné situaci, bezpečnostně závisí na USA, ale ekonomicky na Číně. Bezohledné americké poznámky vůči Japonsku a zpochybňování americké vazby na Japonsko (zveřejnily jsme Trumpovy reakce na bezpečnostní smlouvu s Japonskem, která se mu nezdála dost reciproční) znamenají, že Japonsko časem bude muset udělat dohodu s Pekingem. A Peking to ví, varuje Sneider.
Ale hned tak se to nestane, neboť japonská veřejnost miluje americkou kulturu (Sneider uvádí příklad NBA). Peking je navíc tak hloupý, tvrdí Sneider, že Japonsko ohrožuje ve Východním a Jihočínském moři.
Ale pokud si Peking uvědomí, že je lepší nalákat Japonsko vlídným chování, co z toho vznikne? Japonská veřejnost nejspíš nedá přednost Číně před USA, historicky je ale pro Japonsko asi přirozenější vazba na Čínu než na západní země, rozvíjí své úvahy Sneider.
Sneiderovi také vadí, že Číňané jistě zajásali nad výsledkem jednání mezi americkým a čínským prezidentem, zejména s ohledem na Huawei.
A pak je tu Severní Korea. Za celým tím povykem nejspíš stojí Čína. Ano, jistě se bude konat třetí krásný summit mezi velkým autoritářem Donaldem a malým autoritářem Kimem, píše ironicky Sneider.
Sneider připomíná, že Severní Korea je ochotná k rozhovorům, ale jen za těch podmínek, které předložila v Hanoji. Prohlášení Severní Koreje zveřejněná před setkáním Trumpa s Kimem také vztyčovala prostředníček na jihokorejského prezidenta Muna s tím, že jako prostředník není nutný.
Severní Korea se snaží dotlačit tu Jižní k tomu, aby si vybrala – buď lepší vztah s USA, nebo lepší vztah se Severní Koreou. Soul si jistě Severní Koreu nevybere, ale Kim to nepřestane zkoušet, tvrdí Sneider.
Sneider říká, že on sám žádnou změnu v postoji Pchjongjangu nevidí. To spíš ustoupí sám Trump.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.