Konec vztahu mezi nezaměstnaností a inflací si našel dva nečekané spojence v americké politice.
Martin Sandbu pro Financial Times píše o zvláštní shodě mezi jinak zuřivými oponenty americké politiky.
Na jedné straně Trumpův poradce pro ekonomiku Larry Kudlow, na druhé hvězda radikálního křídla Demokratické strany, Alexandria Ocasio-Cortezová. Vše začalo tím, že Cortezová položila otázku guvernérovi FEDu, Jeromu Powellovi. Ta se týkala Philipsovy křivky. Zeptala se, zda vztah mezi nezaměstnaností a inflací vymizel. Powell musel přiznat, že z trhu práce žádné inflační tlaky de facto nepřicházejí. Na to reagovala Cortezová návrhem, že snad monetární politika může být nyní silnější než v minulosti, a zároveň bezpečná.
Kudlowa to velice potěšilo, neboť Cortezová dovedla Powella k tomu, aby přiznal, že Philipsova křivka je mrtvá. Kudlow ovšem očekává, že podle toho by FED měl snižovat úrokové sazby.
O co ale jde, píše Sandbu. Není potřeba přeceňovat tuto malou shodu mezi protivníky, protože nedlouho poté Trump uvedl, že „progresivní ženské z Kongresu (kam patří i Cortezová) by se měly vrátit domů a pomoci napravit zcela zdevastovaná a kriminalitou zničená místa, ze kterých přišly“. Jen poznámka na okraj: Cortezová se narodila v USA.
Kudlow i Cortezová se sice mohou shodnout na holubičí monetární politice, ale vedou je k tomu zcela jiné teorie a jiné představy o americké ekonomice.
Kudlow je představitelem ekonomie strany nabídky z reaganovské éry. Ano, to je Arthur Laffer a jeho představa, že snížení daní povede k tam velkému růstu, že se nepromítne do deficitu rozpočtu. Laffer je Trumpův oblíbenec, a tak dostal na začátku tohoto roku medaili. Je ovšem zajímavé, ironicky pokračuje Sandbu, že kdykoliv se má projevit tato zákonitost, tak to skončí deficitem, což ale pak republikány nijak neznepokojuje. Reagan ukázal, že republikánům deficity nevadí, když to jsou „jejich“ deficity.
Cortezová má velmi konzervativní postoj k financím, například tvrdí, že je potřeba vyšších daní, aby se mohly financovat veřejné výdaje. Sama je ovšem zastánkyní hlubší diskuse o moderní měnové teorii (MMT – Modern Monetary Theory). Deficity nejsou problém, dokud se neprojeví v inflaci. Tato teorie je pochybná a je postavena na tezi, že vláda vytváří peníze, když utrácí – ergo nepotřebuje financovat své deficity půjčkami (pozn. redakce: Sandbu interpretuje MMT příliš zjednodušeně, budeme se této teorii věnovat podrobněji v následujících týdnech. Jedná se o velké téma ekonomické teorie a je součástí velké debaty nejen v USA).
Jak strana nabídky, tak MMT jsou pochybné, protože ignorují skutečná ekonomická omezení. Pokud ovšem chtějí říci, že makroekonomická politika má stimulovat ekonomiku až do doby, kdy se využijí do té doby nevyužívané zdroje, pak na to si vystačíme s Keynesem, tvrdí Sandbu. Na to není potřeba žádná nová teorie, i když je pravda, že ono využívání zdrojů bylo v minulosti hodně podceňováno.
Kudlow a Cortezová plují každý jiným směrem, ale i kdyby jejich malý souhlas měl vést jen k tomu, že ekonomická stimulace je žádoucí, pak to bude vzhledem k dnešním standardům skoro osvícené chování, zakončuje Sandbu.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.