Technická příprava na Brexit bez dohody nestačí. Lídři zemí nepřipravili občany na ekonomický dopad odchodu velké země z jednotného trhu a celní unie.
Wolfgang Münchau tvrdí, že EU podcenila to, že Británie odejde jen tak přes noc z EU.
Münchau na začátku tvrdí, že pro EU nastává nebezpečná doba. Prý říká, že je připravena na odchod bez dohody, ale není to pravda. Technicky snad připravena je, ale to není to hlavní. Lídři zemí nepřipravili občany na ekonomický dopad odchodu velké země z jednotného trhu a celní unie.
EU si je vědoma toho, že provokace nového britského premiéra nemusí brát vážně, protože jsou určeny pro domácí publikum. Ekonomiky EU ale zpomalují a do toho může přijít Brexit bez dohody. Münchau tvrdě píše o tom, že by se lídři měli podívat do zrcadla a ujistit se, že s blížící se lhůtou budou držet onu irskou pojistku. Jedna věc je deklarovat solidaritu s Irskem (jako věc principu) a druhá je pak vysvětlovat svým občanům ztrátu pracovních míst.
Münchau se dokonce domnívá, že tvrdý postoj EU k vyjednávání byl dán tím, že variantu bez dohody považovali na blízkou nulové pravděpodobnosti. Toto byla chybná úvaha, tvrdí Münchau. Ta pravděpodobnost nikdy nebyla blízká nule, a už vůbec ne nyní, když se premiérem stal Boris Johnson.
Nezamýšleným důsledkem návrhů na druhé referendum bylo to, že dohoda, kterou vyjednávala Mayová, byla pohřbena. Dál se tím paradoxně zvýšila pravděpodobnost Brexitu bez dohody. Ti, kteří chtěli druhé referendum, píše otevřeně Münchau, se stali užitečnými idioty těch, kteří chtěli vždy Brexit bez dohody.
EU se šeredně přepočítala, píše Münchau. A největší škody napáchal Donald Tusk. Podpořil ideu druhého referenda a intenzivně se vměšoval do evropských voleb, podporou kandidátů, kteří byli pro setrvání Británie v EU. Jeho intervence měly dva dopady. Ti, kteří chtěli zůstat v EU tak získali falešnou naději, že by snad EU v jejich prospěch intervenovala. A za druhé, Evropané podcenili možnost odchodu bez dohody.
V Německu se v médiích intenzivně rozebírala možnost druhého referenda, ale skoro vůbec se nehovoří o tom, jaký bude ekonomický dopad Brexitu a také vliv na geostrategické zájmy EU.
EU si možná myslí, že mívá štěstí v „krizích“, že oponenti ustoupí, jako to udělal Alexis Tsipras v roce 2015.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.