Podle vědců MMF svými tvrdými úvěrovými praktikami podporuje celosvětovou sociální nerovnost a chudobu. Instituce je také politicky aktivní a podporovala v minulosti převraty.
Vědci z univerzit, jako jsou Cambridge, Oxford a Waikato, kritizují Mezinárodní měnový fond ve studii nazvané „Jak programy strukturálního přizpůsobení ovlivňují nerovnost: členěná analýza podmíněnosti MMF, 1980–2014“.
Mimo jiné poukazují na to, že mezinárodní finanční instituce tradičně poskytuje pouze půjčky zemím ve finanční krizi, když jsou připraveny provádět omezující vládní úsporná opatření.
Výzkumníci docházejí k závěru: „Skutečnost, že nižší vládní výdaje v důsledku fiskálních úsporných opatření MMF prohlubují rozdíl v odměňování, naznačuje, že úsporná opatření jsou škodlivá. Kromě nižšího hospodářského růstu nebo vyšší nezaměstnanosti tento proces ukázal další negativní důsledek omezení vládních výdajů.
Vzhledem k těmto rizikům musí MMF i země, které si půjčují, plně rozumět důvodům těchto opatření k fiskální konsolidaci. Snaha o snížení chudoby je chvályhodná, ale v současné době to je málo.
Výzkum rovněž ukazuje, že zatímco půjčování MMF během finanční krize je zaměřeno na stabilizaci, zvýšení efektivity měnové politiky a zlepšení nezávislosti centrálních bank, má potenciálně nepříznivý dopad na rozdělení bohatství a příjmů. Důvodem je nerovný přístup k finančním službám v rozvojových zemích, ale nyní také v některých zemích EU.
Dohody s MMF by proto měly více zohledňovat zvláštnosti země, ve které se dlužníci nacházejí. Je to mimořádně důležité vzhledem k rozdílným výsledkům podle regionů.
Rozhodujícím faktorem je nepochybně rozdělení hlasovacích práv v MMF. Pomáhá zjistit, které státy mají významný vliv na politiku MMF. USA mají v současné době největší podíl hlasů, a to 16,52 %. Následuje Japonsko s 6,15 %, Čína s 6,09 %, Německo s 5,32 %, Velká Británie a Francie s 4,03 %, Itálie s 3,02 %, Indie s 2,64 %, Rusko s 2,59 %, Brazílie a Kanada s 2,22 % a Saúdská Arábie s 2,02 %. Všechny ostatní státy mají nižší hlasy. To je zřejmé z údajů MMF.
Diskutabilní metody MMF
V minulosti byly metody MMF, které politicky a ekonomicky ovlivňují jiné země, sporné. S pomocí lobby zkorumpovaných politiků a místních podnikatelů tlačí MMF a Světová banka vlády, státní banky, telekomunikační a mediální společnosti, ropné společnosti, energetické a dopravní sítě, aby byly prodávány zahraničním společnostem za nepříznivě nízké ceny.
Předtím, než jsou tyto dvě instituce připraveny poskytnout půjčky, musí příslušná vláda podepsat řadu smluv, které předpokládají potřebu „liberalizace trhu“. Ve skutečnosti není tento proces „liberální“, protože se zachovávají staré monopoly. Jediným rozdílem je, že budou v budoucnu ovládány zahraničními korporacemi.
John Perkins, bývalý hlavní ekonom v poradenské firmě Chas. T. Main a bývalý poradce Světové banky, OSN, MMF a ministerstva financí USA, uvedl v rozhovoru pro Deutsche Wirtschafts Nachrichten: „Půjčky MMF mají dlouhodobý charakter, který nutí země levně prodávat své zdroje, privatizovat podniky ve veřejném sektoru a přijmout další nevýhodné podmínky.“
Jakmile je celá národní infrastruktura v rukou zahraničních monopolistů, stoupají ceny elektřiny, komunikací a podobných komodit – a prudce stoupá i chudoba. Současně je stát tlačen ke snižování sociálních výdajů, zejména ve zdravotnictví, týká se to i penzijních fondů a podpory v nezaměstnanosti.
Kromě toho musí země, která je předmětem reforem MMF, otevřít svůj trh zahraničním výrobkům. Poté dojde k záplavě výhodnými produkty z dovozu, kterým domácí společnosti nemohou konkurovat. Domácí podniky jsou zavírány, což má negativní dopad na daňové příjmy a zaměstnanost.
Úvěry poskytnuté MMF a Světovou bankou nějakému státu se také často používají na financování často nafouklé byrokracie a na nákup předraženého vybavení a služeb od zahraničních dodavatelů.
Venezuelský puč v roce 2002 a MMF
MMF je nevyhnutelně aktivně zapojen do všech oblastí dotyčné země. V dubnu 2002, kdy venezuelský prezident Hugo Chávez odmítl snížit daně z ropných společností a namísto toho odklonil větší část státních prostředků do sociálních programů, MMF oznámil, že poskytne alternativní vládě deklarativní i finanční podporu.
Americké centrum pro ekonomický a politický výzkum (CEPR) v článku uvedlo, že v roce 2002 MMF aktivně podporoval venezuelský vojenský převrat proti tehdejšímu prezidentu Chávezovi.
Když generál Alberto Camacho Kairuz 11. dubna 2002 oznámil, že armáda převzala moc a sesadil Cháveze, mluvčí MMF Thomas Dawson řekl: „My [MMF] jsme připraveni podpořit novou vládu způsobem, který uzná za vhodný.“
MMF také hrál významnou roli během finanční krize v Evropě. Arvind Subramanian, bývalý náměstek ředitele MMF, v komentáři pro Financial Times v roce 2012 uvedl: „MMF nezajišťuje nezávislé intelektuální vedení, zejména v souvislosti s krizí eurozóny. A není připraven na vytvoření stability pro další velkou globální krizi.”
Roku 2013 při retrospektivním posouzení uznala instituce „významné selhání“ a neúspěchy u řeckého úvěrového balíčku v roce 2010 v hodnotě 110 miliard eur. Změnila také své standardy pro udržitelnost dluhů. Podle MMF program nakonec neobnovil důvěru investorů. Ekonomika se propadla mnohem hlouběji do recese, než se očekávalo, zatímco nezaměstnanost stoupala do obrovských výšin.
Knižní tipy k tématu:
John Perkins: Zpověď lovce ekonomik, 2016, audioverze zde
Mark Wolff: Bretton Woods Institutions & Neoliberalism: Historical Critique of Policies, Structures, & Governance of the International Monetary Fund & the World Bank, with Case Studies, 2018
Tato kniha ukazuje, že současné politiky brettonwoodských institucí (Bretton Woods Institution – BWI) musí být zásadně přepracovány, protože mnoho z nich je archaických a jiné jsou kontraproduktivní pro integrální udržitelný rozvoj v současné globální ekonomice. Kniha dále tvrdí, že dominantní národy BWI vnutily své politické programy zbytku světa, zatímco se schovávaly za závojem těchto mnohostranných globálních finančních institucí. Kniha dochází k závěru, že BWI z důvodu svých úvěrových politik a řídících struktur omezily autentický globální vývoj. Navrhuje také alternativní strategie udržitelného rozvoje prostřednictvím jiných mnohostranných globálních institucí.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.