Ronan Kelly píše o tom, co může znamenat Johnsonův Brexit pro irskou otázku a pro budoucnost Velké Británie.

Pro souostroví na okraji severozápadní kontinentální Evropy nepanují dobré časy. A nejde jen o vlhké, větrné počasí na ostrovech, které zdejší život ztěžují. Tři věci, které vzbuzují nestabilitu a nejistotu jsou:

• Brexit,
• záhadný nástup Borise Johnsona na post předsedy vlády Velké Británie a
• irsko-britská hraniční otázka.

Podívejme se na tyto tři problémy po jednom, abychom pochopili to, jak přispívají k narušení doposud funkčního, i když vratkého statu quo v této části Evropy.

Brexit

V roce 2016 britští voliči rozhodovali v lidovém hlasování o tom, zda má jejich země zůstat, nebo odejít z Evropské unie. Odchod z EU slavil vítězství. Až sem je to dobré, ne? Referendum svolal tehdejší premiér David Cameron, aby odvedl pozornost od toho, jak on a toryové špatně vládnou zemi. Jinak řečeno: nebylo to nic promyšleného. Dva lidé, kteří hlasovali pro odchod, se neshodnou na důvodech, proč tak rozhodli. Podobně jako ti, kdo podpořili členství v EU. Nešťastná Theresa Mayová byla jako nová premiérka postavena před problém, o kterém neměla ani tušení, jak ho po plebiscitu provést, a přitom udržet Velkou Británii v celku, tedy udržet status quo ante bellum. Jsou zde totiž dva citlivé body: Skotsko volilo s malou většinou pro členství v EU a totéž se stalo také v Severním Irsku. Takže Skotové jsou nyní znovu na koni ohledně otázky nezávislosti na Anglii, což by jim potom umožnilo vyjednat si členství v Evropské unii jako nezávislá země. V Severním Irsku jsou pro Brexit hlavně unionisté, zatímco nacionalisté podpořili členství v EU. Pokud nedojde k dohodě mezi Británií a EU (která by zahrnovala tu o zvláštním aranžmá pro Severní Irsko s jeho hlubokými vazbami na Irskou republiku) budeme svědky návratu konfliktu (s IRA, která se pustí do ofenzívy) v případě, že se Britové pokusí o zavedení čehokoliv, co připomíná hraniční kontroly na hranici či dokonce znovu militarizuje tuto hranici.

Ovšem v případě, že se dosáhne zvláštní dohody tak UVF (Ulsterské dobrovolnické síly) a další unionističtí teroristé slíbili takovou kampaň teroru, která v republice nebyla od let 1919–1921 v době války o nezávislost. Návdavkem k tomu musejí konzervativci dál podplácet DUP (penězi, které byly původně plánovány k využití Národním zdravotním systémem v Británii), aby si tak zajistili jejich podporu vlády.

Vstupuje BoJo

Boris Johnson (BoJo, nebo Bojoke), nejapný, rasistický tyran, který byl neúspěšný v každé pozici, které kdy dosáhl (a to v politice i mimo ni), byl konzervativci vybrán na post premiéra za absence jakéhokoliv demokratického procesu. Dal dohromady pestrou skupinu lidí pro svoji vládu – jsou to rasističtí, neschopní (a také morálně a eticky zkorumpovaní) jednotlivci stejně jako jejich šéf. Představují přesně to, co Velká Británie v této složité době dějin nepotřebuje. A aby toho nebylo málo, tak jsou BoJo a americký prezident Trump velkými přáteli. Vzhledem k tomu, že mají podobné názory, a dokonce si jsou vzhledově podobní, začalo se o nich mluvit jako o „bratrech s jinými matkami“. BoJo směřuje zemi k 31. říjnu (tj. k datu pro odchod z EU) a už připravil kroky pro zavedení stanného práva, aby si poradilo s nepokoji.

Čtením mezi řádky je možné vidět, že podporovatelem Johnsona číslo jedna je armáda. A jsou zde dokonce spekulace o tom, zda to nebyla MI5, kdo měl prsty v jeho výběru na pozici premiéra.

A tím se pak dostáváme k…

Irsko-britské hraniční otázce

Jednoduše řečeno, problémy s hranicí nastanou v případě dohody i odchodu z EU bez dohody. Dohoda nebo žádná dohoda totiž podmiňují jenom to, kdo bude dělat problémy. V případě Irska bychom mohli sledovat konflikt na obou stranách hranice. S ohledem na to, že BoJovi se nelíbí samotná myšlenka nezávislého Irska, tak se dá předpokládat, že MI5 se postará svými špinavými triky o to, aby měl BoJo po ruce dost argumentů pro to, aby mohl poslat armádu k tomu, aby „obnovila pořádek“ (čti okupovala zemi). Jednalo by se o velmi nemoudrý krok, který by mohl radikalizovat dost velkou irskou komunitu ve Velké Británii a vytvořit si bezpečnostní hrozbu doma.

Je zde tak několik možných scénářů, které vyplývají z Brexitu a z nového postavení Borise Johnsona.

Nicméně je tu i možnost, že se věci vyřeší nakonec tak, jak to obvykle děláme na ostrovech: džentlmenskými dohodami, které nechají věci tak, jak v daný moment jsou a s dohodou o tom, že je vyřešíme někdy potom. Tedy půjde o obchod jako vždycky v (řečeno právně) šedé zóně, se kterou nikdo nebude chtít nic mít a bude rád, že se ponechá budoucím generacím, aby se s ní vypořádali.