Francouzský prezident investuje politický kapitál do střední a východní Evropy ve snaze o to, aby Francie byla centrální zemí v EU.
Francouzský prezident Emmanuel Macron investuje politický kapitál do střední a východní Evropy, do regionu, který jen málo zajímal jeho předchůdce, píše Ryma Momtazová pro POLITICO.
Článek charakterizuje region jako oblast ekonomické moci Německa a vojenské moci Spojených států. Macron se snažil vlichotit regionu během početných návštěv a také podporou pro kandidáty z Bulharska a Rumunska na vyšší posty v EU. Ovšem Macron to nebude mít lehké při vytvoření dlouhodobých spojenectví v tomto regionu EU, míní článek dále. Může za to skutečnost, že jeho politika byla doposud v tomto regionu vnímána jako poměrně nepřátelská.
Macronova širší strategie spočívá ve vytváření spojnic mezi politickými silami, které mají aspoň z části podobné názory. Jedná se o sociálnědemokratické lídry ve Španělsku a Portugalsku, liberální premiéry Belgie a Nizozemska – a tyto aliance se projevily už při rozdělování top pozic v EU.
Obecnější politická agenda prezidenta Macrona spočívá ve větší integraci EU, posílení společné obranné a bezpečnostní politiky a silnější přítomnosti EU ve světové politice, v obchodních vyjednáváních, ve stanovení klimatických norem či norem hospodářské soutěže. Macronova agenda v ekonomice, obchodě, soutěži a v případě jednotného trhu je ale méně liberální, než by si ostatní, včetně zemí střední a východní Evropy přáli, tvrdí dále autorka.
Je jisté, že v Polsku a v Maďarsku Macron přátele nenachází. Ovšem Macronovy aliance na východě se nezaměřují jenom na lídry zemí. Zaměřují se na strany a voliče, kteří jsou nespokojeni se současnými nacionalistickými vládami – na mladé, vzdělané, městské a sociálně liberální podporovatele EU. Macron sází na to, že se mu tak povede v delším časovém úseku dotáhnout na (či překonat) dvě hlavní frakce v Evropském parlamentu (tj. socialisty a konzervativce).
K tomu, aby si získal potřebnou podporu v regionu, musí Macron rozptýlit některé obavy. Patří sem především ta, že jeho cílem je dvojkolejná Evropská unie, která region odstaví na druhou kolej, zatímco západní země budou mít plnou kontrolu nad tou první.
Vedle toho si Macron v regionu poškodil reputaci tím, že prosazoval reformu pro pracovní pravidla v EU, která byla vnímána jako snaha o to znesnadnit lidem ze střední a východní Evropy pracovat ve Francii nebo v západní Evropě. Překážkou pro Macrona je i dlouhodobý nezájem Francie o tento region, který se stal dominantním ekonomickým partnerem Německa. Prostor pro spojenectví v oblastech jako jsou kyberbezpečnost, umělá inteligence nebo diplomacie tu ale podle názoru Vessely Černěvy, bulharské analytičky z Evropské rady pro zahraniční vztahy, je.
Někteří v regionu mají ale obavy z Macronovy politiky vůči Rusku. Je tu strach z nějaké formy appeasementu a z toho, že jeho iniciativa ohledně evropské bezpečnosti chce oslabit NATO.
V posledních měsících ale aspoň Macron signalizoval, že na Středoevropany a Východoevropany nezapomíná při obsazování vlivných postů v EU: Rumun Dacian Ciolos se stal šéfem frakce Renew Europe díky Macronovi a jeho hnutí Renesance. Macron sehrál roli v nominaci Kristaliny Georgievy do čela MMF, do funkce státního zástupce EU podpořil Rumunku Lauru Codrutu Kövesi před Francouzem. Stalo se tak poté, co asi ani jeden reprezentant Východu nedostal do vedení EU.
Macronovi podporovatelé tak mohou tvrdit, že se o země regionu stará víc než jakýkoliv jiný lídr v EU.
Od svých předchůdců se Macron liší i v tom, že během poloviny svého mandátu už byl v polovině zemí regionu. Nešlo ale jenom o Macrona samotného, ale také o představitele jeho strany Renesance, kteří opakovaně navštívili region střední a východní Evropy, vytvářeli aliance a přivedli nové členy do frakce EP Renew Europe.
Představitelé Francie trvají ovšem na tom, píše dále článek, že nový zájem Francie o tento region není výzvou Německu. Ovšem jedná se o součást obecnější snahy posílit význam a pozici Francie v EU. Diplomatický zdroj z Francie dal najevo, že doba, kdy Francie region ignorovala a ponechávala ho zcela Německu, je pryč. Nejedná se o projev nepřátelství vůči Německu, ale jen o to, že Francie se chce být centrální zemí EU.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.