Milan Daniel reaguje na probíhající tahanice kolem pomníku maršála Koněva v Praze 6.
V hlavním městě jsou voliči, kteří si opravdu umějí vybrat.
Kanály v Řeporyjích blednou závistí před produkcí tamního starosty Pavla Novotného. Ten je prošpekován nepřebernou zásobou vulgarismů, jimiž permanentně obohacuje své spoluobčany.
Nemá ovšem takové možnosti jako primátor Hřib, který si publicitu verbálního výlevu k 20. výročí vstupu ČR do NATO pojistil tím, že byl do hlav cestujících vpouštěn v pražském metru co čtvrthodinu.
Omlouvám se všem starostům a starostkám, kteří a které dělají v Praze dobrou práci, ale jejich zásluhy před výstupy některých výtečníků blednou.
Dosavadním vrcholem snah pražských reprezentantů je úsilí starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře o odstranění pomníku Ivana Stěpanoviče Koněva. Když jeho vnučka Jelena Koněvová navrhla po nechutných tahanicích o sochu její přestěhování do Moskvy, Kolář – druhý nejpopulárnější pražský starosta (!) – to přijal s neskrývaným potěšením.
Mnozí Češi, zvláště ti ze starších generací, kteří byli tak či onak dotčeni válkou, se naopak za pětatřicetiletého Koláře do morku kostí stydí. Daleko více než zásluhy jednoho muže symbolizuje Koněvův pomník památku sto čtyřiceti tisíc příslušníků Rudé armády, kteří často ve velmi krvavých bojích padli při osvobozování Československa. Když Kolář, který byl celé své mládí krmen jen západní kulturou a vzděláním, říká, že Koněv nemá v „jeho“ Praze co dělat, je to jakoby na ty, díky nimž zde žijeme, plival.
Může se stát, že Kolář a jeho soukmenovci dosáhnou vítězství nad „kolaboranty“, kteří zásluhy těch mrtvých nepatřičně připomínají. Může se stát, že do Ruska Češi i přestanou jezdit, protože by se před potomky těch, co zde položili životy, propadali hanbou. Rusové jsou na své statečné předky hrdí.
Na náměstí Interbrigády by v případě odstranění Koněvovy sochy zůstalo prázdné místo.
Ideální by bylo postavit tam sochu Ondřeje Koláře, nejlépe se štětcem v jedné a plechovkou barvy v druhé ruce. Pan Kolář ovšem žije, takže to možné není. Je to ale škoda. Umělec typu Davida Černého by si s tím jistě poradil.
Pomník, který by byl oslavou malosti, hlupství a nevděku by si (nejen) Praha 6 opravdu zasloužila.