Německo a EU svojí hodnotovou politikou směřují do nebezpečné geopolitické situace – riskují izolaci a tlak ze dvou stran.
Německo se dostalo do nebezpečné geopolitické situace, míní německý politolog a vědecký ředitel Německo-ruského fóra Alexander Rahr na stránkách Nězavisimoj Gazety. Dokáže být Německo lídrem EU? Němci si myslí, že ano, píše autor dále. Pravda se ukáže příští rok v souvislosti s předsednictvím Německa Evropské radě, kdy se ženské trio političek – Angela Merkelová, Annegret Kramp-Karrenbauerová a Ursula von der Leyenová – pokusí Evropu směrovat tím potřebným směrem.
Vláda Angely Merkelové postrádá určitý, pro Německo typický, realismus, i když ambice má. Je naopak na cestě zahraniční politiky orientované hodnotově. Podle Rahra to není dobrá volba pro dobu, kdy se kardinálně mění světový pořádek. Ve světě se objevují nové síly, starý svět, ve kterém USA a s nimi Německo, Velká Británie a Francie určovaly všechno, končí.
Německo si nevšímá, že se postupně dostává do nebezpečné izolace a důvodem je jeho vnější politika stojící na hodnotách, která se už vyčerpaly. Německé elity a politici by se měli vrátit k realismu, míní Rahr dále, ale brání jim v tom média, poradci ministerstva zahraničí a vědecké ústavy, které vnímají jen úzké rámce liberálního pohledu na svět. Německo podřídilo své národní zájmy zájmům evropským, kritizuje dále autor. A evropské zájmy mají jediného společného jmenovatele – liberální hodnoty.
Ve skutečnosti se tato politika projevuje bojem za demokracii a lidská práva proti „zloduchům“ jako je Trump, Putin, Si Ťin-pching, Erdogan a nyní i Johnson. Ale jaké jsou následky této „konfrontace“ autoritářských lídrů?
V případě hongkongského aktivisty, který dostal v Německu prostor a prakticky vyzval ke změně režimu v Číně, pocítí Německo čínskou „mstu“ ekonomicky, míní Rahr. Přitom, jak politolog míní, německý export víc potřebuje Čínu než naopak.
Němečtí představitelé kritizovali Putinovu vládu za její kroky proti liberální opozici. Je velmi těžké přesvědčit německou elitu, že většina ruské veřejnosti dává přednost stabilitě a nepodporuje myšlenku změny vlády. V Německu si nevšímají toho, že v Rusku ti, kteří jsou nespokojení s vládou, hlasují spíše pro komunisty než pro liberály, míní Rahr dále.
Jak si Německo i Evropa představují, že donutí Rusko a Čínu k ústupkům? Německo, na rozdíl od USA, není supervelmocí, takže nemá podle Rahra potenciál obě tyto země donutit k čemukoliv.
Turecký lídr Erdogan dávno pochopil, že Turecko nemá místo v Evropské unii. Ostatně, jak míní dále Rahr, Turci se nikdy nestanou západními liberály a EU je zajímala jen jako společný trh, ne jako klub liberálních hodnot, kterým se EU stala. Je možné, že pro Turecko bude výhodnější Euroasijská ekonomická unie než EU. V Německu si toho nevšímají, EU vidí natolik přitažlivou, že si nedovedou představit, že by ji někdo odmítal.
Nová vlna arabských uprchlíků v Řecku není náhodná, Erdogan tak dal najevo, že může rychle destabilizovat celou EU. Ani to ale v Berlíně podle Rahra nevidí.
Novým protivníkem liberalismu je nyní Boris Johsnon, který se jen snaží uskutečnit vůli většiny Britů a odejít z Evropské unie. Rahr je toho mínění, že k Brexitu dojde, že Anglie není Německo a bude spolu s USA jako jejich spojenec tlačit na Německo a EU ze západu. A stejný tlak hrozí Německu a EU z východu, ze strany Číny a Ruska. A Německo to nevidí?
Na rozdíl od Merkelové toto nebezpečí dobře vidí francouzský prezident Emmanuel Macron, a proto se obrací k Rusku.
Německo nyní sní o nové revoluci, která změní lidstvo. Sní o velkém ekologickém hnutí, které by zachránilo klima na planetě. Ale další výzvy v nebezpečném globálním světovém pořádku ignoruje. Liberální humanizace a celosvětová zelená revoluce – obojí má začít v Německu. Jenže kdo bude Německo následovat, ptá se pak Rahr.
Rahr je toho mínění, že myšlenka společného prostoru od Libanonu až po Vladivostok se dnes nedá realizovat. Je ovšem možné v tomto prostoru vybudovat velkou ekologickou, vzájemně výhodnou alianci. Rusko je země, které se klimatická změna a boj proti ní velmi týká. A v rámcích ekologického partnerství by rovněž bylo možné vytvoření energetického spojenectví s Evropou.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.