Jinak čínské plány na integraci města prostřednictvím zvláštního ekonomického rozvoje nebudou úspěšné.
V Hongkongu pokračují protesty a střety s policií už pátým měsícem, uvádí svůj komentář profesor čínských dějin na Oxfordské univerzitě Rana Mitter. Hnutí protestů přerostlo v něco většího, co už nedokázalo zastavit ani stažení návrhu zákona o vydávání lidí do Číny, který byl jejich původní roznětkou.
Lidé v Hongkongu protestují proti systematické kampani, která chce zpochybnit jejich způsob života, míní autor. Ten zaručuje dohoda mezi Čínou a Velkou Británií, bývalou koloniální mocí v Hongkongu, kterou obě země podepsaly v roce 1984. Protesty překvapily všechny ty, kteří měli dojem, že lidé v Hongkongu jsou apolitičtí a zajímá je hlavně byznys. Ovšem pravdou je, že město bylo v minulosti centrem těch nejsilnějších politických hnutí v dějinách Číny.
V roce 1925 se jednalo například o dělnické stávky i protesty proti britskému imperialismu. V roce 1967 se jednalo o další silnou vlnu protestů proti koloniální vládě, která se inspirovala osvobozením Makaa od portugalské nadvlády a maoistickou kulturní revolucí. A v roce 1989 pochodoval Hongkongem dav 1,5 milionů lidí, aby podpořil protestující na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. A další protesty město zažilo v souvislosti s pokusy čínské vlády měnit legislativu města v roce 2003 a v roce 2014 znovu.
Nynější protesty se ale od těch minulých liší, míní autor dále. Je v nich existenciální tón, který je odpovědí na pocit, že by se dosavadní svobody města mohly navždycky stát minulostí. Je zde také patrná frustrace ze zbabělosti správy města, která zatím neprokázala velkou politickou statečnost. Místní správa se zmohla jen na slabé deklarace bez podstaty a odsuzování menšiny násilných demonstrantů.
Peking zatím hledá cestu, jak problém Hongkongu spíš obejít než ho konfrontovat. Podle autora je možnost vojenské intervence Pekingu v Hongkongu jen malá. Už jen proto, že je zde silná obava ze špatné reputace Číny, jak ukazuje zkušenost z roku 1989. Namísto toho se čínská vláda zaměřila na nové střednědobé plány. Město Šen-čen v sousedství Hongkongu už přetváří na centrum „socialismu čínskými charakteristikami“. Za touto strategií se skrývá ambiciózní ekonomický plán pro Šen-čen, oblast Velké zátoky a Hongkongu. Objevují se informace o tom, že pro ty, kteří budou v této nové oblasti pracovat, se chystají preferenční podmínky. Obyvatelé Hongkongu, kteří budou chtít přesídlit do Šen-čenu, tu budou mít jednoduché.
Jinak řečeno, čínská vláda chce získat Hongkong ekonomickou prosperitou a vytvořit novou formu zvláštní identity uvnitř Číny, která by se snažila o redefinování současného rozdělení mezi Hongkongem a ostatní Čínou. Aby to ale fungovalo, míní Mitter, musí Peking uznat, že jeho angažmá v Hongkongu má ekonomickou i politickou rovinu. To, že mladí obyvatelé města nemají možnost najít práci a bydlení, patří k důvodům protestů. Vláda chce integrací s jihem země dosáhnout toho, aby Hongkong opustil svoje liberální hodnoty. Jenže na tyto hodnoty jsou místní právě hrdí. Odmítnout je jako zastaralé nebo nerelevantní k úspěchu nepovede.
Čínská vláda se musí snažit o pozitivní politické zapojení v Hongkongu. Nejchytřejším krokem by bylo, kdyby čínské úřady s protestujícími souhlasili ohledně jedné hlavní věci: liberální hodnoty města jsou klíčové pro to, co dělá Hongkong tak zvláštním, ale zároveň čínským. Nakonec, míní autor, místní univerzity mají dnes čínské profesory, správce a studenty. Místní právní systém funguje díky čínským právníkům, soudcům a policistům atd. Nová občanská výchova by měla přijmout to, co je pro provincii Hongkong typické, ne jako něco, co je zde navzdory čínské identitě, ale jako její součást, míní Mitter dále.
Mitter je toho mínění, že Čína je pluralistický koncept. Peking a Hongkong mají nyní v čase současné krize možnost ukázat, že země s 1,3 miliardami lidí může být dost sebevědomou a silnou na to, aby umožnila, aby se flexibilita a tolerance staly jejími hlavními hesly. Daly by tak skutečně lekci celému světu.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.