Zoufalá situace během současné okupace Gazy a složitá situace v budoucím postkonfliktním období během rekonstrukce země vyžadují zásadní odpověď, píše Marek Hrubec. Jak v tom může pomoci základní příjem?

Jelikož jsou sociální soudržnost a její vztah k základnímu příjmu důležitými tématy, vítám, že debata před volbami do Evropského parlamentu tato témata otevírá.[1]  Domnívám se, že pokud o těchto tématech nyní Evropané diskutují, jejich nejvhodnější podporou v praxi by mohlo být co nejrychlejší zavedení základního příjmu pro obyvatele Gazy, jež se ocitají v katastrofální situaci. Při nejrelevantnějším úkolu ukončit násilí, jemuž tam musejí děti, ženy a muži čelit, je potřeba zajistit jejich základní potřeby, a to vedle humanitárních opatření právě základním příjmem. Ale popořadě, nejprve k sociální soudržnosti a poté k tomu, proč realizovat základní příjem na konkrétním místě.

Sociální soudržnost

Sociální soudržnost vyžaduje solidaritu, vztahy vzájemného uznání a sociální pomoci mezi lidmi. Pokud máme na mysli sociální soudržnost, která není jen povrchní, nahodilá a občasná, ale je pojímána důkladně, systematicky a udržitelným způsobem v delším čase, nemůže být odkázána na pouhou charitu, ale vyžaduje právě solidaritu, která je institucionalizována. Zde hraje velkou roli nepodmíněný základní příjem, který je jedním z prostředků, jak solidaritu institucionalizovat. Základní příjem samozřejmě není všespásný, vedle něj jsou potřebné také základní služby, základní neboli kritická infrastruktura apod.

Základní příjem lze institucionalizovat prostřednictvím státu, nebo nižších či vyšších územních správních celků, tedy například na úrovni města, kraje, regionu nebo makroregionu, v našem případě na úrovni Evropské unie. Základní příjem je sociální a/nebo občanskou finanční dávkou (záleží na interpretaci), kterou dostává každá osoba v pravidelných intervalech bez jakýchkoli dalších podmínek, nehledě na to, zda pracuje nebo ne, nehledě na věk, pohlaví, gender, rasu, etnicitu a další charakteristiky. Důležité je dodat, že základní příjem by měl být na dostatečně vysoké úrovni na to, aby mohl relevantně pozitivně ovlivnit život člověka a nestal se pouze symbolickou dávkou. Z mého hlediska by měl být schopen naplnit základní potřeby člověka v daném prostředí.

Jelikož se mohou plně uplatnit pozitivní důsledky základního příjmu pouze tehdy, když ho neovlivňují silné externí ekonomické a jiné vlivy z okolního prostředí, může se základní příjem skutečně využít spíše na úrovni státu, nebo na úrovni vyšších správních celků. Zároveň je však třeba uvažovat nejen o existenci základního příjmu, ale také o jeho prosazování. Proto jsou důležité rovněž pilotní programy i na úrovni menších územních celků, například v menších zemí, kterou mají mnohdy počet obyvatel jen jako velká města v některých větších zemích.

Dosud probíhali a probíhají pilotní programy základního příjmu tam, kde byli jeho podporovatelé nejaktivnější a nejschopnější ho prosadit. Důležitou otázkou ovšem je, kde začít o zavedení základního příjmu uvažovat systematicky, aby to bylo tam, kde je skutečně nejvíce potřeba. V tomto smyslu samozřejmě limity našich úvah nejsou uzavřeny v hranicích Evropské unie. Domnívám se, že pokud máme v současné době v Evropě hovořit o sociální soudržnosti a solidaritě, nelze přehlížet masakr, který aktuálně probíhá v Gaze. Máme-li určit prioritu, kde je nyní nejvíce zapotřebí zavést základní příjem, domnívám se, že je to právě Gaza. Proto navrhuji základní příjem pro Gazu. Neříkám, že neexistují jiná místa, kde by ho bylo třeba. Gazu však nyní pokládám na nejakutnější případ. Tuto argumentaci nepokládám za pouhou morální úvahu, ale především za sociální a politickou záležitost. Sociální proto, že je třeba se zaměřit na masové utrpení tamních lidí a na zajištění jejich základních potřeb, a politickou proto, že prosazení základního příjmu musí proběhnout politickými prostředky.

Základní příjem pro Gazu

Důležitou otázkou je, zda je zavedení základního příjmu v Gaze realisticky proveditelné, především s ohledem na finanční náklady. Diskutoval jsem s přáteli a kolegy v několika zemích, včetně Gazy, a mohu uvést několik verzí potenciální realizace základního příjmu, přičemž zdůrazním tu, kterou pokládám za nejvhodnější.

Úvahy o základním příjmu jsou už jsou nějaký čas vedeny vzhledem k jeho zavedení v celé Palestině, kde žije podle palestinské správy celkem přibližně 5,5 milionu Palestinců. Výzkumný institut palestinských ekonomických politik i další výzkumná místa se o téma už zajímají. Výpočet potřebných financí je komplexní, ale pro pouhou ilustraci můžeme pro začátek uvažovat zjednodušeně a poté vidět meze výpočtu. V návaznosti na průměrnou mzdu v Palestině a při návrhu základního příjmu ve výši 150 USD na dospělou osobu na měsíc a ve výši 100 USD na dítě jsou odhadované náklady 8 miliard USD ročně neboli 666 miliónů USD měsíčně, což je asi 16,6 miliardy Kč měsíčně. Vzhledem k rozpočtům všech zemí EU a samotné Evropské unie to není vysoká částka, ale je patrně dost vysoká na to, abychom ji byli schopni prosadit. Standingův návrh proto je omezenější. Při částce 100 USD na dospělého na měsíc a 75 USD na dítě by mohly celkové náklady činit přibližně 5 miliard USD ročně neboli 417 miliónů USD měsíčně, tj. přibližně 10,4 miliardy Kč měsíčně.

Někteří říkají, že je to stále nerealistická částka, a hlavně dodávají, že zavedení základního příjmu v celé Palestině bylo možné již před současnou válkou. Proč tedy teď? Doplněk je správnou otázkou, neboť teď není mnoho nového na Západním břehu, ale v Gaze. Domnívám se proto, že je třeba nejprve uvažovat o základním příjmu pro Gazu.

V Gaze žije přibližně 2 miliony osob. Při částce 100 USD na osobu na měsíc, se jedná o 2,4 miliardy USD ročně neboli 200 miliónů USD měsíčně, tj. 5 miliard Kč měsíčně.

Majetní lidé a mainstreamoví politici byli zatím většinou neochotní základní příjem podpořit. Proto můžeme uvažovat spíše primárně o občanské solidaritě zdola mezi zaměstnanými pracujícími v Evropské unii, kterých je přibližně 200 miliónů osob. Pokud potřebujeme pouhých 200 miliónů USD, tj. v našem prostředí můžeme říci přibližně 200 miliónů euro, stačilo by, kdyby každý zaměstnaný pracující přispěl pouhým jedním eurem na měsíc, to je necelých 25 Kč. Domnívám se, že by většina z nich mohla přispět i 2 euro měsíčně, necelých 50 Kč. Ale solidarita musí být tlakem zaměstnaných pracujících institucionalizována, tudíž můžeme uvažovat o aplikaci prostřednictvím Evropské unie a jejích států. A to je výzva pro evropskou solidaritu a sociální soudržnost.

Pouhé mechanické násobení, které jsem uvedl výše, však není vhodným přesným přístupem, jak dospět k výsledné sumě potřebných financí. Je totiž třeba započítat, že různé současné charitativní finanční částky, které směřují do Gazy, by tam směřovat nemuseli, neboť by tam byl základní příjem. Rovněž by se omezila část byrokracie, která distribuuje současnou pomoc a jež spotřebování další finance. Dále by tamní příjemci spotřebováváním základního příjmu rozvíjeli místní ekonomiku, která by přispívala ke generování financí. Pokud se přesuneme za momentální válečnou situaci, mohli by pak obyvatelé Gazy se základním příjmem lépe žít a mohli by se více soustředit na rozvíjení své země, což by ušetřilo další finance na zbraně na obou stranách konfliktu. A jsou také další důvody, jak by se ušetřily také další finance. Celková suma na zavedení základního příjmu by tedy nakonec byla podstatně menší. Z mého hlediska to není hlavní argument, neboť financí je v EU dostatek, ale je to relevantní důvod z hlediska prosazování základního příjmu v současné situaci. Nicméně z dlouhodobé perspektivy výnosy převýší náklady, neboť základní příjem umožní využít kreativní potenciál mnoha lidí, kteří jsou teď zablokováni netvůrčí prací.

Závěrem bych rád uvedl, že zavedení základního příjmu v Gaze by bylo odpovědí na otázku, jak občané Evropské unie mohou nejlépe realizovat sociální soudržnost a solidaritu v současné době katastrofické situace v Gaze. Zavedení nepodmíněného základního příjmu by samozřejmě zdaleka nevyřešilo všechny problémy v Gaze, ale pomohlo by naplňovat potřeby tamních obyvatel v jejich zoufalé situaci během aktuálního konfliktu a v postkonfliktním období během rekonstrukce země. Proto je důležité zavést základní příjem v Gaze.

Poznámka:

[1] Tento text byl přednesen na webináři „Sociální soudržnost a evropský základním příjem“ 19. dubna 2024 (ZOOM a Facebook), který byl pořádán v rámci debat Levice před volbami do Evropského parlamentu.