Autoritářské země nejsou samy odpovědné za nástup digitálních dezinformací. Byl to Washington, který celé dekády prosazoval neregulovanou vizi svobody ve svůj prospěch.
V 60. letech většina zemí západní hemisféry provozovala vlastní vysílání a měla tak kontrolu nad informacemi a názory, které se dostávaly k lidem. Spojené státy to změnily, upozorňuje Diana Lembergová na stránkách Foreign Affairs. Změnu přinesla inovace v podobě satelitní televize s potenciálně globálním dosahem. Počátky satelitní televize byly pod kontrolou amerických společností a ty anticipovaly „svobodný tok informací“ po celém světě.
USA chápaly globální mediální systém pod vlastní nadvládou jako pozitivní pro americké zájmy i pro demokracii.
Dnes žijeme ve světě, který vytvořila americká politika svobodného toku informací napříč zeměmi, neboť vznikla další americká technologie, která to umožňuje: internet. Mnozí v USA stále věří v pozitiva ničím neomezeného toku informací.
Je tu však i temná stránka, Lembergová ji spojuje s ruským vměšováním do amerických voleb v roce 2016 a s problémem „informační války“, takže o tomto problému se v USA začíná uvažovat jinak a padají slova o manipulaci toku informací vládami či částmi státu, které nepřejí liberální demokracii.
Autoritářské země ale nejsou samy odpovědné za nástup digitálních dezinformací. Byl to Washington, který celé dekády prosazoval neregulovanou vizi svobody, která nyní umožňuje zahraniční tlak a manipulace domácí veřejností.
Americká podpora svobodného toku informací má delší dějiny, je spojená už s druhou světovou válkou, připomíná článek na některých příkladech ze 40. let (myšlenky Kenta Coopera z Associated Press). Od té doby se volný tok informací stal součástí zahraniční politiky USA, součástí Univerzální deklarace lidských práv OSN (což prosadily USA) i domácí americké legislativy. USA prosazovaly svoji vlastní kulturní politiku v zahraničí a tlačily na ostatní vlády, aby minimalizovaly obchodní regulace pro tištěná média i film.
Tento trend pokračuje do dnešních dnů, jak autorka ukazuje na citátu prezidenta Baracka Obamy „svobodný tok informací dělá společnosti silnějšími“. Pro Obamu a další bylo otevření informačního prostoru bez filtrování špatného obsahu krokem ke svobodě chápané v protikladu k vládnímu zneužívání informací.
Nejednalo se nikdy jenom o akademickou myšlenku, ale o politiku, která se už od 60. let realizovala v i mimo USA.
V 70. letech se něco změnilo. V důsledku oslabení amerického rozpočtu se americké elity začaly víc než na spolupráci s jinými vládami orientovat na svobodu informací zprostředkovanou soukromými médii a na rozvojovou agendu. Deregulace informací se dokonce pokládala za novou rozvojovou politiku v postkoloniálním světě; byla chápána jako nástroj jeho modernizace.
V 60. až 70. letech došlo k expanzi satelitní technologie, nové satelity umožňovaly přenášet signál přímo do domácností bez ohledu na hranice, což vyvolávalo obavy u národních vlád jiných zemí. Například Francie chtěla celou technologii satelitního vysílání zakázat.
V roce 1972 se OSN dohodla na základních pravidlech o satelitním vysílání, která podpořilo 102 zemí. USA se stavěly proti s argumentem, že o „svobodě slova se nevyjednává“. V následujícím období Spojené státy aktivně tlačily na svoje spojence a požadovaly deregulaci vysílání a telekomunikací.
Obavy národních vlád z dopadů satelitní technologie odpovídaly své době a zkušenosti studené války. Washington (a také Moskva) často využíval média a komunikaci k omezení národní suverenity jiných zemí, píše Lembergová. Kritici v této době viděli americkou politiku jako otázku zcela jiných motivů než šíření svobody: motivů dogmatického antikomunismu a přístupu na trh pro americké korporace.
Ideál svobodného toku informací nebyl nikdy politicky neutrální. Otevřený mediální prostor sice chrání před domácí cenzurou, ale cenou za to je otevřenost vůči vnější manipulaci a ideologickým protivětrům. USA dostaly tuto lekci až v roce 2016 v souvislosti s ruským vměšováním, uvádí autorka.
Historici studené války upozorňují, že to, co se událo v roce 2016, nebylo ničím novým. Už před nástupem digitální komunikace byl vnitřní politický proces mnoha států ve světě podřízen tlakům zahraničních vlád, zvláště pak z Washingtonu a z Moskvy. Novinkou roku 2016 je, že k tomu došlo i v USA.
Prosazování svobodného toku informací po roce 1945 a role v globálních médiích mohla dát USA pocit neporazitelnosti a kontroly. Globální šíření technologií vedlo k tomu, že americký ideál svobodného toku informací byl zpochybněn. Došlo k bumerangovému efektu, který ideál obrátil proti USA, míní Lembergová.
Výměna informací přes hranice nevyžaduje podle Lembergové kompletně neregulovanou komunikaci. Uvádí příklady určitých forem regulací v komunikační sféře. Například evropskou směrnici GDPR či diskuze z 80. let, kdy diplomaté z třetího světa mluvili o „svobodném a vyváženém toku informací“ jako protiváze amerického ideálu.
V roce 2019 jsou Spojené státy stále globálním lídrem v technologiích, ale země jako Čína je rychle dohánějí. V době decentralizovaných sociálních médií není potřeba jedné miliardy dolarů z obranného rozpočtu na ovlivnění veřejného mínění. Je tedy na čase začít přemýšlet, zda svobodný tok informací dokáže udržet americkou demokracii v bezpečí.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.