Hugo Monteiro a Tatiana Moutinho píší o výsledcích říjnových parlamentních voleb v Portugalsku. Levý střed a levice v nich získaly 61 % všech mandátů.
Sociální demokraté a levicové strany dosáhly v Portugalsku 61 % mandátů v Národním shromáždění. Pravice zaznamenala senzační porážku a tři nové politické strany vstoupily do parlamentu, včetně krajní pravice. Portugalsko mělo nejnižší volební účast v dějinách (54,2 %, což se rovná ztrátě 300 tisíc voličů ve prospěch nevoličů).
V momentě psaní našeho článku ohlásilo stručné vyjádření Socialistické strany (PS, Partido socialista) konec možnosti parlamentní dohody s Levým blokem (Bloco de Esquerda, BE), takzvanou Geringonça 2.0. Tato dohoda by odpovídala nové politické krajině, která v Portugalsku vzešla z parlamentních voleb 6. října, které PS vyhrála a posílila tak svoji parlamentní frakci o 20 nových poslanců, i když získat plnou většinu se jí nepodařilo. Na rozdíl od voleb v roce 2015 mají nyní sociální demokraté jasný mandát vytvořit menšinovou vládu. Na levé straně spektra byl Levý blok schopen udržet si celkem 19 poslanců, i když ztratil asi 57 tisíc voličů. Mezitím volební aliance Komunistické strany Portugalska (PCP) a Zelených (PEV, Partido ecologista Os Verdes, Ekologická strana Zelení) s názvem Jednotná demokratická koalice (CDU) zaznamenala významný pokles podpory (přišla o 115 tisíc hlasů a 5 mandátů). Do parlamentu se dostala také nová sociálně demokratická strana LIVRE s jedním poslancem.
Tradiční parlamentní pravice, která Portugalsku vládla v době Trojky (označuje se tak Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond jako tři instituce, které rozhodovaly o podobě „bailoutu“ Portugalska, Řecka a dalších zemí v době dluhové krize: pozn.překladatele) a byla v čele vládní koalice v roce 2015, obdržela devastující porážku. Liberální strana PSD přišla o 12 poslanců a konzervativní CDS má nyní jen 5 poslanců. V portugalské pravici dochází k jasné politické rekonfiguraci, která se ve volbách odrazila ve zvolení ultraliberálního poslance za Liberální iniciativu (IL) a varovném zvolení prvního poslance za krajní pravici po 45 letech demokracie (Chega). Jak výzkumy volebních výsledků předpokládaly, zaznamenala strana na ochranu zvířat PAN značný nárůst účasti a křesel (z jednoho na čtyři křesla), což potvrzuje, že tato depolitizovaná síla, kterou nekritickou velkorysostí podporují média, zůstává.
PAN a útěk zeleného populismu
Strana PAN (Lidé-Zvířata-Příroda v češtině) byla založena v roce 2009 a do parlamentu se dostala s jedním poslancem v roce 2015. Stranu PAN je možno považovat za jednoho z vítězů letošních voleb (4 poslanci, 3,3 %), což potvrdilo trend z roku 2015. Zvýšení počtu voličů strany bylo dosaženo v kontextu kampaně, ve které se nikdo nepozastavil nad její politickou nekonzistencí. PAN o sobě tvrdí, že je postideologickou stranou v éterické pozici ani pravice, ani levice a obhajuje potřebu dekarbonizace při čelení klimatické krizi a odchod od těžební ekonomiky. Spolu s tím PAN odmítá znárodnění strategických sektorů jako je energetika, obhajuje udržení kapitalistického způsobu výroby a mlčí ohledně veřejných politických otázek jako je zdraví, vzdělání nebo právo na bydlení. PAN se populisticky snažila uspokojit každého a spoléhala se na spolupráci s médii v době debat. Média se držela hranic programu této strany, takže neupozornila na její programovou nekonzistenci.
PAN je zřejmě strana, která během volební kampaně stále měnila svoje programové kroky a jasně profitovala z populistické křížové výpravy, dále jí pomáhala roztržitost a benevolence politických protivníků a odborníků. Jako strana bez nápadů ohledně sociálního státu a sociální politiky PAN reprezentuje nástup zeleného populismu ekologické fasády a skryté agendy, která sklízí podporu od dost mladého voličstva.
Pravice a vzniklé politické vakuum
Liberální strana PDS (Partido Social Democrata – Sociálně demokratická strana) je stále spojována s memorandem Trojky a se škrty a představuje tak zdiskreditovaný neoliberální projekt. Úspěch minulých vlád pod vedením PS, která postavila svoji rétoriku na dvojím záměru, na zotavení příjmů a práv a na kontrole deficitu, byl pro pravici závažným problémem. Během kampaně vzniklo několik „kauz“, které byly spíše žurnalisticky než politicky zajímavé, a k některým příliš sebevědomým postojům socialistů, což vedlo k menší volební porážce strany PDS (podle výzkumů veřejného mínění byla počáteční propast mezi PDS a PS na 20 %, ale nakonec skončila na 9 %). Nezabránilo to ale tomu, aby druhá nejsilnější strana, která byla historickým protagonistou „demokratické výměny“, jenž zredukovala boj o moc v Portugalsku na boj mezi těmito dvěma stranami (PDS a PS), získala jeden z nejhorších volebních výsledků (27,9 %). I když se lídr strany k volbám vyjádřil, že výsledek je „lepší, než se čekalo“, je nyní otevřen prostor pro boj o lídrovství ve straně.
Konzervativci (CDS-PP, Centro democrático e Social-Partido Popular, Demokratické a sociální centrum-Lidová strana) ztratili celkem 13 poslaneckých mandátů a jejich skupina se zmenšila na pět členů. Lídryně strany oznámila rezignaci hned během volebního večera.
Důsledkem této krize dvou tradičních pravicových stran je nástup nových politických sil. Každá z nich dostala nyní po jednom poslanci v parlamentu. Jednalo se o dvě formace – IL (Liberální iniciativa) s její ultraliberální agendou, která měla „vyhladit socialismus z Portugalska“ a strana Chega (česky Dost) s jejím otevřeně populistickým a krajně pravicovým diskurzem, který stál na odporu proti korupci, anticigánismu a rasistických postojích.
Dá se očekávat, že spory ohledně nového vedení v PSD i v CDS s ohledem na špatné výsledky ve volbách budou prohloubeny vzestupem těchto dvou stran. Je nutné zdůraznit, že oba poslanci za IL a Chegu pocházejí původně z řad PSD (bývalý předseda Národního úřadu pro turismus a bývalý kandidát v komunálních volbách).
Geringonça 2.0. K tangu jsou potřeba dva
Po volbách v roce 2015 by odmítnutí podílet se na vládním řešení, které by zabránilo pravici vládnout, mělo pro levici velmi těžké důsledky v zemi, kterou zpustošily škrty Trojky a kde se konaly největší protesty od Karafiátové revoluce. V roce 2019, kdy neplatí ani hypotéza o vítězství pravice, pokračování nebo znovuobnovení podobného politického receptu představuje problém pro všechny strany, které byly součástí dohody s názvem „Geringonça“ (česky příliš složitá mašinka nebo strojek-poznámka překladatele). Jednalo se o vládní řešení postavené na jednostranně podepsaných dohodách mezi socialisty a BE, PCP a PEV.
Premiér António Costa během kampaně řešení ve formě Geringonça a také dosažené výsledky s ohledem na obnovení příjmů a práv, které byly striktně v souladu s evropskými dohodami, chválil. Costa a další prominentní lídři PS si nikdy netroufli volat po absolutní parlamentní většině, ale během kampaně nezapomněli útočit, někdy i dost ostře, na svoje bývalé partnery. Na druhé straně Levý blok (BE) a koalice CDU zdůrazňovaly, že takové politické výsledky by nebyly možné, kdyby levice neměla v ruce vlivové páky a že plná většina v parlamentu by ohrozila tuto dosavadní cestu ekonomického a sociálního pokroku. Lídryně BE Catarina Martinsová jasně prohlásila v televizní debatě s Antóniem Costou: „…politický kontext je odlišný, naším cílem v politice je jít dopředu a hlouběji.“
Během volebního večera Costa prohlásil, že výsledky byly jasným odrazem vůle portugalského lidu pro novou dohodu Geringonça. Costa rozšířil pozvání k jednání o stranu PAN a LIVRE, které ale všechny strany kromě BE odmítly. Konalo se také první jednání mezi PS a Levým blokem, kde BE prezentoval svůj návrh, který obsahoval mimo jiné nárůst veřejných investic a naprosté zrušení kroků, které do pracovního zákona prosadila Trojka. Nicméně po jednání mezi PS a představiteli zaměstnavatelů o pár dní později Costa ukončil jednání s Levým blokem o vládě.
Je jasné, že nedávná minulost a její dědictví se stane předmětem politických sporů. Socialisté trvají na myšlence, že dohody s levicí jsou nejen možné, ale i chtěné, zatímco dělají, že nevidí politickou nekonzistentnost kauzalistických dohod a snaží se schovat oportunismus (ne)vyjednávání před veřejným míněním. Očekávanou cestu, kterou bude PS sledovat v parlamentě, kde je 10 politických sil a kde má slabou většinu, je sada přístupů k dalším politickým silám nalevo nebo napravo podle okolností, což přinese hrozbu politické nestability vždy v případě nějakých těžkostí.
Geringonça, která byla levicí prohlášena za mrtvou a PS za živou, bude představovat něco jako fantomovou bolest v nové rovnováze sil: bude pociťována, bude kolovat naracemi a bude součástí sporů. Její neexistence bude přítomná v politickém cyklu, který bude sledovat zcela jiný směr než v předešlých čtyřech letech. V parlamentu i mimo něj čelí portugalská levice jasným problémům v časech, které vyžadují rozhodnost a strategii.
Článek publikujeme díky spolupráci s Transform!Europe. Publikujeme se svolením.