Tváří v tvář krizi nesmírných proporcí je třeba vyvinout strategii s cílem znovu zabudovat ekonomiku do společnosti.
Parlamentní volby v Británii měly silnější třídní charakter než kdykoli po roce 1945, napsal Guy Standing. Přesto se o tom málokdo zmiňuje. Média se soustředila na osobnosti politických vůdců a pózování ohledně Brexitu. Obdobně jako v jiných zemích se však volby ve skutečnosti týkají krize globální transformace v momentě, kdy nerovnost a nejistota dosáhly takového stupně, že neofašistický populismus je jedinou reálnou možností, jak mohou rentiéři, plutokrati a elity nadále těžit z rentiérského kapitalismu, který si pěstují od 80. let.
Samozřejmě nemohou svého cíle dosáhnout sami. Podle profesora Standinga musí využít nespokojenosti zbytků bývalé dělnické třídy, průmyslového proletariátu a relativně nevzdělané části nové masové dělnické třídy, tedy atavistické části prekariátu. Atavisté populistické rétorice věří, protože je snadné jí porozumět a zároveň je to pohodlný způsob, jak se zprostit odpovědnosti za vlastní potíže. Jsou ochotni být pěšáky pro Brexit, pro „zákon a pořádek“ a pro xenofobii. Představují živnou půdu pro politiky spojené s finančními zájmy a plutokraty, kteří nejvíce těží z rentiérského kapitalismu. Je to neodvratný důsledek období, kdy vlády a mezinárodní instituce prosazovaly finanční deregulaci a ekonomickou liberalizaci.
Začalo to nadšeným příslibem „volných trhů“, údajně v zájmu „hospodářského rozvoje“, a skončilo krajně omezenými trhy a dysfunkčním růstem, jenž vyčerpává zdroje, ignoruje a ničí životní prostředí a způsobuje neustálý růst nerovnosti a nejistoty. Tento model nyní odměňuje pouze vlastníky majetku, včetně komodifikované přírody, veřejných zařízení, sociálních služeb a kulturních institucí. V této situaci jsou pro plutokraty a libertariány ideálními populisty ti, kteří v tento model věří, nebo dokážou přesvědčivě apelovat na atavisty a na elity, které z rentiérského kapitalismu těží především tím, že svalují vinu za nerovnost a nejistotu na jiné, zejména na cizince, kteří s tím nemají nic společného. Boris Johnson je pravděpodobně jejich ideálem.
Hlavní příčinou současného posunu k neofašismu v Británii, stejně jako v USA, Itálii, Německu i jinde, je korupce finančního a korporačního kapitálu. Nynější neofašismus se od svého předchůdce z 30. let 20. století liší tím, že nemá nic společného se socialismem jakéhokoli druhu a směřuje k autoritářské vládě v zájmu „veřejného pořádku“ (na úkor osobní svobody), národního kapitálu (alespoň rétorikou) a omezeného dělení příjmů mezi vlastníky majetku a „lidem“.
Co přiměje dostatek lidí podpořit neofašistické politiky a umožnit jim zvítězit – přibližně 35 % voličů – je aliance těch, kteří nejvíce těží z rentiérského kapitalismu a mohou financovat svou kampaň, manipulovat média a platit poradenským službám za prodej hesel, s těmi, kteří v důsledku rentiérského kapitalismu nejvíce ztratili.
Je nutné, aby progresivci, ohromeni tímto vývojem, vysvětlili podstatu rentiérského kapitalismu, předložili strategii, jak jej odstranit a překonat nejistotu a nerovnost, jež vedou atavisty a ty, kteří si neuvědomují jejich nevyhnutelné hrozivé následky, k podpoře neofašismu. Progresivní kritici dosud nereagovali na tuto historickou výzvu, i když Labouristé, Zelení a Skotská národní strana (SNP) nabízely podle článku užitečný soubor potenciálně progresivních opatření.
Jak by vypadal žádoucí regulační systém? Vzhledem k tomu, že žijeme v etapě terciárního, nikoli průmyslového kapitalismu, regulace soustředěné na „pracoviště“ by poskytly jen omezenou ochranu; je nutné aby se zaměřily na posílení hlasu lidí ve všech sférách života.
Pokud jde o přerozdělení, předchozí systém, kdy byla nerovnost zmírněna kolektivním vyjednáváním, minimální mzdou a progresivní daní z příjmu, nemůže být v terciárním kapitalismu efektivní. Fiskální opatření musí být zaměřena na snížení rentiérských příjmů, na boj proti příčinám ekologického úpadku a proti přebírání veřejných statků, což by směřovalo k daním z uhlíku, z majetku a z hodnoty půdy.
Nový systém sociálního zabezpečení se musí vrátit k principu univerzalismu formou všeobecného základního příjmu a veřejně dotovaných služeb. V tomto směru se Strana zelených ujala vedení návrhem zavést plný základní příjem během trvání jednoho nebo dvou parlamentů, Labouristická strana se přiklání ke zkušebním programům se základním příjmem a SNP již ustavila pro takové programy fond. Labouristé se rovněž vyjádřili ve prospěch univerzálních základních služeb.
Podle Standinga v současnosti čelíme krizi hrozivých proporcí. Vítězství pravicového proudu Konzervativní strany ve všeobecných volbách je pro Standinga otevřením cesty od rentiérského kapitalismu k neofašistickému autoritářství. Jediné politické strany, které v předčasných volbách nabízely prvky strategie pro opětovné vbudování ekonomiky do společnosti, byli Zelení, Labouristické strana a Skotská národní strana.
Knižní tip:
Guy Standing, Prekariát: Nová nebezpečná třída