Po dvou týdnech jednání skončila nakonec dohodou o cílech k omezení skleníkových plynů. Neurčila ale konkrétní kroky, které by měly být splněny do příští konference.
Mamutí Klimatická konference OSN v Madridu skončila po dvou týdnech jednání dohodou o tom, že země posílí svoje cíle k omezení skleníkových plynů. Enviromentální organizace a aktivisté ale považují výsledky konference za zklamání. Nebyly totiž navrženy konkrétní kroky, které by měly vlády přijmout před příští konferencí v Glasgow v roce 2020.
Delegáti konference z celkem 200 zemí světa vedli spory o financování pomoci pro rozvojové země s ohledem na jejich adaptaci na klimatické změny a o kontroverzní článek ohledně trhů s uhlovodíky, který je součástí příručky Pařížské dohody o klimatu. V případě trhu s uhlovodíky se jednalo o několik sporných bodů: obavy z dvojího rozpočítávání uhlovodíkových kreditů, snahy zemí jako Brazílie prodat tyto kredity na základě Kjótského protokolu a to, že uhlovodíkové trhy vedou k nedostatku ambicí dosáhnout národních klimatických cílů.
Delegáti se nedokázali shodnout na tržním mechanismu. Rozhodnutí bylo odloženo až na příští rok, na konferenci v Glasgow. Jedná se o spor ohledně praktické realizace Pařížské dohody o klimatu. Delegáti se ale shodli ohledně ambicí – Pařížská dohoda o klimatu obsahuje klíčový prvek, kterým je úprava a zvýšení cílů pro omezení uhlovodíků každých pět let.
Podle španělské ministryně pro životní prostředí Teresy Riberové se jako problém ukázala neochota velkých zemí akcelerovat klimatickou akci. Přesto Riberová vidí výsledky konference, kterou Madrid hostil místo chilského Santiaga de Chile, jako spíše pozitivní, neboť se shodla na posílení klimatické akce v souladu s vědeckými poznatky.
Konference byla pod velkým tlakem ze strany enviromentálních aktivistů, kteří od politiků požadovali konkrétní kroky. Z úst aktivistů také zazněla kritika. Zklamání z konference kvůli cílům omezujícím emise a nedostatku ambicí vyjadřovali i delegáti z rozvojových zemí. Spory mezi zeměmi panovaly například ohledně využití fondu „ztrát a škod“, který by měl kompenzovat země, které už dopadům klimatické změny čelí.