NATO se stále víc jeví jako bezpečností organizace, která existuje proto, aby se potýkala s výzvami, které vznikají díky její vlastní existenci.
Londýnský summit NATO na začátku prosince odhalil, že se NATO obrací k Číně, píše profesor Glenn Diesen z australské Higher School of Economics. Generální tajemník organizace Jens Stoltenberg vysvětlil historické zaměření na Sovětský svaz a Rusko i současný rostoucí zájem NATO o Čínu, který vyplývá z její rostoucí ekonomické a vojenské síly. Bezpečnostní obavy z Číny Stoltenberg spojil se snahou Pekingu kupovat si vliv investicemi do infrastruktury v Evropě.
- Výsledkům summitu NATO jsme se věnovali i v jiných článcích, které nabídly další pohledy. Viz také zde a zde.
Pozorovatel ale může být zmaten – Čína těžko může být vzdálenější od severního Atlantiku a je nejasné, proč je vojenský blok nejlepší odpovědí na růst ekonomické síly Číny. Čína jako hrozba by tedy spíš měla být chápána jako stvrzení důvodu existence patrně bezúčelné aliance, píše dále Diesen.
Ekonomický růst Číny bude důvodem rozdělení Západu. Ekonomická válka posledních let a spory kolem Jihočínského moře potvrdily, že Čína je vyzyvatelem nadvlády USA. S ohledem na zeměpis ale Evropa nevidí vzestup Číny stejně jako USA. Evropa se bude i nadále zajímat o ekonomické benefity hospodářského propojení. Odlišné zájmy tak budou zdrojem odlišných postojů. USA už nyní projevují frustraci z toho, jak se EU staví k Číně, EU má zase obavy z tlaku USA. Spojené státy už například daly najevo, že se jim nelíbí, že jejich role „obránce“ Evropy se neproměnila v geo-ekonomickou loajalitu. Evropané navzdory výhradám USA například vstoupili do Asijské banky pro investice do infrastruktury a stále spolupracují s firmou Huawei. Německo dostavuje plynovod Severní proud 2, Turecko koupilo ruský systém S-400 a Evropané nechtějí zavést sankce proti Íránu, všímá si Diesen dalších neshod v atlantickém táboře.
Takže proč Evropané v tomto případě podehli americkému tlaku? Nejspíš svoji roli hrála ochota Donalda Trumpa „odejít“ od stolu v souvislosti s angažmá USA v NATO. Nicméně, pokračuje Diesen, Evropané jsou stále nervóznější z faktu, že Evropa je součástí většího eurasijského regionu, který se právě formuje. Čína získává technologické vedení i strategický průmysl v Evropě, iniciativa Nové hedvábné stezky mění artérie evropského obchodu a čínské finanční nástroje dělají z Pekingu evropského bankéře, vyjmenovává autor dále. S posunem ekonomických zájmů na východ, bude nakonec spojena i loajalita, míní Diesen natvrdo.
Čína se stává evropskou velmocí, která je schopná postavit se autoritě Bruselu. Militarizace vztahů by mohla podpořit evropskou solidaritu: geo-ekonomické regiony jsou mnohem propustnější nežli vojenské geopolitické regiony. Sekuritizace ekonomického propojení s Čínou bude pro čínské hospodářské projekty v Evropě komplikací.
Diesen je toho mínění, že udržení jednoty Západu jako zdroje stability je úctyhodným cílem. V 90. letech bylo ale cenou za tento cíl odcizení si Ruska, nyní je cenou militarizace ekonomických sporů s Čínou. Najít společnou řeč s Pekingem a Moskvou je stále složitější. NATO se jeví jako bezpečností organizace, která je zde, aby se potýkala s výzvami, které vznikají díky její vlastní existenci, míní australský akademik.