Europoslanec a sociolog Jan Keller píše přehledně a aktuálně o evropských povinných kvótách a politické situaci kolem nich.

Téma povinných kvót, podle nichž by se jednotlivým členským státům Evropské unie automaticky přidělovali žadatelé o azyl, se vynořilo někdy na počátku roku 2015. K prvému návrhu povinných kvót sahá Evropská komise v dubnu 2015 poté, co některé členské země (především Itálie, Řecko a Německo) požádaly o pomoc se zvládnutím enormního počtu žadatelů o azyl. Tento návrh ovšem Evropská rada v červnu 2015 odmítla.

Povinné kvóty byly schváleny dne 22. září 2015 ministry vnitra zemí EU. Proti návrhu hlasovali ministři vnitra Česka, Slovenska, Maďarska a Rumunska. Finsko se hlasování zdrželo. Ministři ostatních 23 unijních států s povinnými kvótami souhlasili.

Předseda Komise Jean-Caude Juncker při této příležitosti vystoupil v Evropském parlamentu s velice emotivním projevem. Hovořil mimo jiné o tom, že Evropa je natolik bohatá a stabilní, že představuje naději pro mnoho lidí z jiných kontinentů. Rezervovanost některých členských zemí vůči přijímání migrantů kladl do protikladu s obětavostí zemí, jako je Turecko, Jordánsko či chudý Libanon, na jehož území tvoří uprchlíci již přesto čtvrtinu obyvatelstva. Ve svém projevu několikrát zopakoval, že právě nyní nastává nutnost energicky jednat, je načase postavit se k současným problémům čelem, či že je nejvyšší čas začít uprchlickou krizi řídit. Ke krokům, které navrhuje, neexistuje prý alternativa. Společné normy v oblasti azylové politiky jsou důležité, avšak ke zvládnutí současné uprchlické krize to nestačí. Nestačí ani přijmout oba návrhy Komise (červnový a zářijový) k přesídlení určitých počtů žadatelů o azyl. Je třeba vypracovat a předložit strukturovaný systém, který dá evropskému úsilí v oblasti přesídlování systematičtější podobu. Je zapotřebí změnit způsob zpracovávání žádostí o azyl, zejména dublinský systém, který vyžaduje, aby žádosti byly vyřizovány v první zemi vstupu. „To je také důvod, proč dnes Komise rovněž navrhuje trvalý mechanismus relokací, který nám v budoucnu umožní rychlejší řešení krizových situací,“ prohlásil Juncker ke konci svého projevu.

Návrh reformy společného azylového systému

V dubnu 2016 předložila Komise návrh na reformu společného evropského azylového systému. Navrhuje se, aby vždy, když příval migrantů do některé ze zemí překročí určitou míru, byl aktivován mechanismus, který nové žadatele o azyl přerozdělí podle určitého klíče do dalších zemí EU. Tento klíč bude zohledňovat velikost, bohatství a absorpční kapacitu jednotlivých členských zemí.

V návrhu se uvádí, že je zapotřebí přenést rozhodování o udělení azylu z národní úrovně na úroveň celoevropskou. Zároveň se navrhuje ustavit pro všechny členské státy jednotnou azylovou proceduru s jednotnou lhůtou pro projednání žádostí. Komise si od toho slibuje, že žadatelé o azyl nebudou pak tolik preferovat pobyt právě jen v určitých zemích. V návrhu Komise se dále požaduje zajistit trasy pro legální, nerizikovou a důstojnou migraci, neboť trvalý přítok migrantů podporuje evropskou prosperitu, ekonomický růst a trvale udržitelný systém sociálního zabezpečení.

V závěru Komise vybízí k vybudování trvalého systému přesídlování. Jde o plán na přísun lidí z utečeneckých táborů nalézajících se mimo evropské území. Inspirací je zde mimo jiné smlouva o přesídlování utečenců bezpečnými cestami do Evropy z táborů v Turecku uzavřená 18. března 2016. Zatímco však smlouva s Tureckem počítá s dobrovolným zapojením členských zemí do procesu přesídlování, Komise hodlá navrhnout také zde trvalý mechanismus, jenž by byl aplikován na všechny země bez výjimky.

Své představy o trvalém mechanismu přesídlování konkretizovala Komise v červenci 2016, kdy podala návrh na zřízení trvalého přesídlovacího mechanismu. Ze zemí mimo Evropu mají být na území EU přesídlovány zranitelné osoby zasluhující mezinárodní ochranu. Nárok na přesídlování mají osoby, kterým hrozí pronásledování anebo jiná forma diskriminace. Přesídlení má přednostně probíhat z těch zemí, které se snaží brzdit toky nelegální migrace. Vyloučeny z těchto programů by měly být naopak osoby, které se během posledních pěti let pokusily dostat do Evropy nelegálně.

Klíčovým prvkem dokumentu je návrh na zřízení takzvaného Výboru na vysoké úrovni pro otázky znovuosídlení. Tento výbor by pracoval pod vedením Komise a disponoval by řadou významných pravomocí. Návrh Komise je v této otázce až překvapivě nejednoznačný a připouští výklad, že zmíněný výbor by v zásadě mohl každoročně určovat nejen celkový počet osob, jež mají být v rámci přesídlování do Evropy přijaty, ale také počet osob, které mají být v rámci této kvóty rozmístěny do jednotlivých členských zemí. Za každou osobu umístěnou v rámci tohoto programu by členské země měly obdržet z unijního rozpočtu částku 10 000 eur.

Od léta 2016 se o těchto návrzích na půdě Evropského parlamentu ani Evropské rady prakticky nejedná. Vše vypadá, jako kdyby od nich Komise, když zjistila, že prakticky žádná ze zemí EU přidělené počty žadatelů o azyl na své území nepřejímá, upustila. Mnoho českých politiků po zbytek roku 2016 i počátkem roku 2017 prohlašuje, že jejich západní kolegové si uvědomili iluzornost řešení migrační krize tímto způsobem a od povinných kvót ustoupili.

Povinné kvóty zpátky na stole

V posledních týdnech se však množí známky toho, že plán povinných kvót opuštěn nebyl. Výbor pro regionální rozvoj Evropského parlamentu právě projednává návrhy švédské poslankyně a nizozemského poslance z frakce liberálů požadující, aby byly zemím, které si nenechají vnutit povinné kvóty, kráceny dotace z evropských fondů.

Ve výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci je projednáván návrh Komise, který požaduje, aby země, jež migranty nepřijmou, zaplatily za každého z nich pokutu ve výši 250 000 eur. Tato suma bude převedena zemi, ve které migranti zůstanou. Parlamentní zpravodajka, švédská poslankyně z liberální frakce, navrhuje tuto pokutu neudělovat se zdůvodněním, že je nepřijatelné, aby se členské země mohly ze své povinnosti pomáhat potřebným lidem jakkoliv vyplatit.

O zprávách obou výborů se bude podle všeho hlasovat ještě před letními měsíci. Rozložení sil v Evropském parlamentu je takové, že očekávaný odpor poslanců zemí Visegrádské čtyřky bude snadno přehlasován. Jisté není snad jen to, zda v tom případě budeme muset přijímat žadatele o azyl bez diskuse, anebo nám bude dovoleno platit za jejich nepřijetí likvidační částky.