Top10/2020: Na šestém místě naší pomyslné hitparády článků, které nejvíce zaujaly za končící rok, je článek Milana Daniela o ruské vojenské pomoci Itálii, která je členskou zemí NATO.
Milan Daniel komentuje nasazení biologických jednotek ruské armády v Itálii, která je členskou zemí NATO.
V reakci na „ruskou anexi“ Krymu vytvořilo NATO v roce 2014 Síly velmi rychlé reakce ((VJTF – Very High Readiness Joint Task Force). Jejich úkolem má být vykonávat nejen různé druhy vojenských misí, ale plnit i úkoly civilní ochrany, nebo mírových operací.
Národní kontingenty těchto sil procházejí výcvikem, jehož cílem je dosáhnout co nejrychlejší připravenosti k zásahu. Takzvané hrotové síly mají být schopné reagovat v případě ohrožení či napadení některé ze spojeneckých zemí v řádu hodin až několika málo dní. Součástí brigády Sil velmi rychlé reakce je i česká protichemická rota, která je zařazena do mnohonárodní protichemické jednotky tohoto uskupení. Významnou roli měla v roce 2003, kdy měla ve válce proti Iráku likvidovat následky použití zbraní hromadného ničení, které se ale k její smůle (či štěstí?) nikdy nenašly.
NATO je tedy údajně připraveno čelit úkolům civilní ochrany, které se v posledních dnech a týdnech soustřeďují na boj s koronavirem SARS CoV-2.
Jak tedy rozumět tomu, že se italský předseda vlády Giuseppe Conte neobrátil se žádostí o naléhavou pomoc se zvládnutím epidemie na generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga, ale na ruského prezidenta Vladimira Putina?
V Itálii je aktuálně 64 tisíc nakažených a 6 tisíc obětí. Hrozivá čísla každým dnem rostou. Conte si patrně vyhodnotil reálnou schopnost zmíněných Sil velmi rychlé reakce reagovat na vzniklou situaci a vsadil na to, že Rusové se za daných okolností předvedou. Což také na povel svého vrchního velitele udělali – v neděli přistály na vojenském letišti Pratica di Mare, které leží asi 30 km od Říma, první tři letouny, na jejichž palubě byla kromě dezinfekčních a diagnostických prostředků také stovka vojenských epidemiologů a osm mobilních testovacích laboratoří. V úterý přistály tři další.
A NATO nikde. Pochopme: pan Stoltenberg má možná potíže s trávením.
Srovnání akceschopnosti sil, které jsou vnímány jako protivné, tedy pro NATO příznivě nevyznívá. Putin možná s gustem udělal gesto, kterým mu dokonale vypálil rybník. Rusofobové mohou za daných okolností jenom skřípat zuby. Nebo á la Jaromír Štětina přiblble poukazovat na „zelené mužíčky“ a ilustrovat tak úroveň vlastní inteligence.
Ruskou pomoc těžce zkoušené Itálii je ale také možné vnímat jinak: jako ruku podanou Evropě. Té Evropě, která se může po této zkoušce a získané zkušenosti poměřovat se svou významnou částí jinak.
Třeba potom bude ve vztahu k Rusku schopná i rychlejší a také rozumnější reakce.