Dosavadní kroky ECB v reakci na ekonomické dopady pandemie nestačí. Musí jít cestou monetizace nových dluhů.
Slavný ekonom Paul de Grauwe píše pro Project Syndicate o nutné reakci na korovinarovou epidemii. Tvrdí, že vlády by už po zkušenosti z roku 2008 měly vědět, jak vážný problém nastává. Především ECB se nesmí bát netradičních přístupů.
Pandemie koronaviru spustila kombinaci negativního nabídkového a poptávkového šoku velké intenzity. Příjmy domácností rychle padají, země směřují k recesi a nebezpečí spočívá v tom, že pokles se stane trvalým.
Dvojí šok může vyvolat dominový efekt. Dalším krokem by byla bankovní krize, neboť firmy by nebyly schopny splácet své úvěry. A pak tu jsou vlády, které čelí fiskálním rizikům, když se pokusí krizi zastavit. Je jasné, že vlády se v době klesajících příjmů musejí pokusit o záchranu firem, možná budou muset zachraňovat i velké banky. Pak dluh nutně prudce poroste. Tentokrát však šok nevznikl ve finanční sféře.
Prvním krokem je, sumarizuje de Grauwe, že vlády musejí ve velkém intervenovat, aby dodaly firmám finanční podporu. Evropské vlády už se činí. Ale má to i svá rizika, a proto musí do hry vstoupit Evropská centrální banka. Je to nutné i kvůli tomu, že největší nárůst dluhu zaznamená Itálie, Francie a Španělsko, které zároveň patří mezi největší ekonomiky eurozóny.
ECB nevydala jasný signál. Nejprve se Christine Lagardeová vzdala možnosti záchrany zadlužených zemí, za což jí hlasitě aplaudoval Jens Weidmann z německé Bundesbanky. Lagardeová však později vzala svá slova zpět. Nicméně je jasné, že se těžko bude hledat shoda na tom, jestli má ECB poskytnout zemím přímou podporu.
Ano, ECB slíbila, že bude hrát roli věřitele poslední instance. Spolu s tím zaktivovala svůj program kvantitativního uvolňování, bude tedy kupovat dluhopisy na sekundárních trzích. Je to úleva, ale nebude to stačit, varuje de Grauwe. ECB musí jít dál a musí nakupovat dluhopisy na primárním trhu (tj. bez zprostředkování bank), tedy pokrývat emisí peněz deficity členských zemí. Když to udělá ECB, přidají i další centrální banky.
Tento přístup má výhodu v tom, že vlády nemusejí vydávat nový dluh. Všechny nové dluhy budou monetizovány (tj. ECB je jako měnový suverén pokryje emisí peněz – pozn. red), takže krize nezvýší poměr dluhu k HDP. Tím se panika držitelů dluhopisů odstraní z rovnice. Jistěže, smlouva o fungování EU toto ECB zakazuje. Ale právníci jsou šikovní a jistě si najdou nějakou kličku, jak tuto restrikci obejít. Vždyť na tom závisí budoucnost eurozóny.
Někdo by namítnul, že monetární financování vyvolá inflaci. Za současných okolností to však není dost dobře možné. Evropa čelí spíš deflační spirále. Jakmile deflační dynamika skončí, ECB s monetárním financováním přestane. ECB si bude muset přiznat, že monetární financování deficitů je nutností nejen kvůli epidemii, ale i deflaci, která trhá eurozónu na kusy. Je na čase myslet jinak.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.