Přečetli jsme: Konec intervencí ČNB vůči koruně zaujal světová média, která mluví dokonce o svého druhu „Czexitu“ a hodnotí plusy i mínusy rozhodnutí ČNB pro korunu a českou ekonomiku.
!Argument shrnuje zahraniční reflexi ukončení politiky kurzového závazku. Oficiální prohlášení ČNB k ukončení kurzového závazku vyvolalo poměrně nebývalou reakci v zahraničním tisku.
Bloomberg: Dělejte to jako ČNB
Agentura Bloomberg hned v úvodu svého článku uvádí, že se v ČR podařilo odstranit kurzový závazek bez šoku, jakým si prošlo Švýcarsko (Pozn. redakce: v němž centrální banka dlouho ujišťovala, že závazek neodstraní, aby to pak šokově udělala a k tomu zavedla záporné úrokové sazby -0,75 %).
Bloomberg uvádí, že se zvyšující se inflací byla politika kurzového závazku zastaralá. Koruna se prozatím chová klidně, ne jako frank, který o jeden den poskočil o 41 %. ČNB také oznámila, že se vrací k politice řízeného „floatingu“, tedy nechává kurz měny volně plout, ale vyhrazuje si právo kdykoliv intervenovat.
Chválu si za ukončení více než tři roky trvající intervence mohla ČNB vyslechnout například od Kathleen Brooks z City Index Londýna. Ta uvedla, že „Když chcete opustit kurzové zavěšení, pak je tu ČNB, aby vám ukázala, jak to udělat.“ A dále dodala: „Je vidět, že to nemusí vést k takové panice jako ve Švýcarsku.“
Guvernér Jiří Rusnok také přiznal, že koruna teď bude volatilní a uvedl, že neočekává, že by ČNB byla teď i v blízké budoucnosti na trzích aktivní s tím, že jsou určeny „prahy bolesti“, při kterých by intervenovala a ty jsou ovšem dosti široké.
Bloomberg rovněž napsal, že opuštěním kurzového závazku dává ČNB najevo svou víru v to, že česká ekonomika je dostatečně silná, aby vydržela silnější měnu. Zdá se také, že počáteční zisky spekulantů jsou menší, než se očekávalo.
Financial Times: Intervence byly neudržitelné
Financial Times se shoduje v hodnocení inflace jako faktoru, který vedl k neudržitelnosti kurzového závazku. Uvádí také, že objemy obchodu po oznámení ČNB o odchodu silně vzrostly, ale posilování koruny není chaotické a zdá se, že ČNB zvládla situaci dobře. FT také zdůrazňuje, že údaje o devizových rezervách ukazují, že ČNB měla stále těžší pozici v odrážení útoků spekulantů.
Uvádí, že v posledních deseti dnech musela banka nakoupit 7,5 mld. eur, což je pro malou ekonomiku jako ČR značná suma. Za celý březen se jednalo o 19 mld. euro, obrovskou částku. Devizové rezervy tvoří 60 % HDP (obvyklá míra je kolem 20 % HDP).
Liší se ovšem názory, jak moc nechá ČNB korunu posílit. Analytici nyní pozorují trh, a to, jak se hedgeovým fondům podaří vyřešit své obrovské spekulativní pozice na korunu. Výnosy na dvouleté dluhopisy sice o něco vzrostly, ale stále se nacházejí v záporném teritoriu, uzavírá FT.
Die Welt: Byl to “Czexit”
Velkou pozornost ukončení intervencí věnoval německý Die Welt. Die Welt používá ve své analýze termín „Czexit“, i když se jedná jen o odpojení koruny od eura (resp. se jednalo asymetrické odpojení jen „jedním směrem“, neboť koruna mohla být vůči euru slabší, např. 28 Kč za euro, ale nikoliv silnější). Také Die Welt uvádí, že inflace zrychlila a přestřelila i svůj cíl dvou procent.
Hodnotí tuto situaci jako neudržitelnou, nejen kvůli inflaci, ale také kvůli stále silnějším útokům spekulantů a nárůstu devizových rezerv ČNB. Je opět uvedeno srovnání se Švýcarskem, které ovšem vyvolalo na finančních trzích pravé zemětřesení. I „Czexit“ přišel neočekávaně, píše dále Die Welt, ale dopad na trhy byl podstatně mírnější. Významnější byla reakce britské libry, která vůči dolaru oslabila. Die Welt se domnívá, že svou roli hrálo i to, že ČR je malá ekonomika a ve srovnání se Švýcarskem dosahuje asi čtvrtiny jeho HDP.
Očekávání jsou jasně směřována k posilování koruny. Podle tzv. Big-Mac-Indexu je koruna k euru stále o 28 % podhodnocená, uvádí Die Welt.
Tento index se používá globálně, neboť globalizovaný burger od MacDonald´s je na celém světě stejný, a tedy by měl po přepočtení kurzu všude vykazovat stejnou cenu (Jedná se vlastně o použití teorie parity kupní síly v absolutní verzi – pozn. redakce). Investoři se domnívají, že koruna by při posilování mohla „vzít s sebou“ další východoevropské měny (Pozn. red. Investoři velmi často – a často mylně – hodnotí pohromadě celé regiony, nikoliv jednotlivé země. I v minulosti jsme byli často házeni do jednoho pytle se zlotym a forintem, i když byl náš ekonomický vývoj odlišný).
Tato očekávání potvrzuje i Anton Hauser, manažer u Erste Asset Management. „Nejprve bude koruna silněji kolísat, protože je ve hře hodně spekulativních peněz. Ale dlouhodobě vycházíme z toho, že česká koruna bude díky velmi dobrému fundamentálnímu vývoji ČR posilovat.“
„Zrušení kurzového závazku bude znamenat, že se země východní Evropy dostanou do hledáčku investorů,“ dodává Hauser.
Není ovšem jasné, zda „Czexit“ Českou republiku od zavedení eura oddálil, nebo ne. Údaje MMF ukazují, že mnoho menších zemí v minulých letech opustily zavěšení na dolar či euro.
V roce 2008 zavěšovalo svou měnu 59 % členů MMF, v roce 2016 to bylo 43 %. Většina odpojení byla od dolaru, takže nebyla spojená s dluhovou krizí v Eurozóně. (Pozn.red.: Fixní kurzový režim, tedy zavěšování domácí měny na zahraniční, nebo na koš měn, je typický pro méně rozvinuté země, v ČR byl do května 1997, kdy se ho ČNB pod spekulativním tlakem musela vzdát a korunu devalvovat).
Důvodem jsou nejspíše silné kapitálové toky, které takováto zavěšování neustále testují (Fixní kurz je často pozvánkou pro spekulanty. Tak tomu bylo např. i v krizi Evropského měnového systému 1992/93, kdy na spekulaci proti britské libře zbohatnul George Soros – pozn. red.). Pro postiženou centrální banku je spekulativní útok velice drahý, je obtížné udržet fixní režim. (Fixní režim znamená závazek centrální banky ho hájit, tj. intervenovat s využitím svých devizových rezerv – pozn. red.).
Pokud je zde tlak na revalvaci (posílení měny), pak musejí centrální banky nakupovat eura, nebo dolary. Tím se zvyšuje objem peněz a může dojít k inflaci. (Pozn. redakce: Centrální banky jsou měnový suverén nejvyššího řádu, takže si, podobně jako ČNB, mohou vytvořit ex nihilo své domácí měny, kolik chtějí). Ale pokud se měna dostane pod tlak k oslabení, tj. k devalvaci, pak musejí prodávat své devizové rezervy. Ať tak či tak, ztrácí centrální banky svou autonomii. (Pozn. redakce: Centrální banky jsou „znehybněny“, udržování fixního kurzu jim brání v dosahování jiných cílů měnové politiky. Viz také náš případ do roku 1997).
Die Welt uzavírá s tím, že ČR má na výběr jen nechat měnu na trhu, nebo se zcela vzdát autonomie a přistoupit k euru. Potom by paradoxně Czexit vedl k tomu, že by se ČR stala 20. členem Eurozóny.