Američtí politici musí vymyslet novou cestu pro Blízký východ a rozloučit se s dosavadními čtyřmi pilíři své zahraniční politiky.
Hisham Melhem pro Financial Times píše o budoucí politice USA v oblasti Blízkého východu.
Od 70. let se americká politika v oblasti Blízkého východu opírala o čtyři země: Egypt, Izrael, Turecko a Saúdskou Arábii. Americké úspěchy v regionu se uskutečnily jen díky tomu, že USA spolupracovaly s jednou nebo vícero zeměmi z této čtyřky. Příkladem je mírová smlouva mezi Izraelem a Egyptem.
Jak to ale vypadá po čtyřiceti letech? USA jsou obvykle v regionu jen bezmocným pozorovatelem, kdežto Rusko zaznamenává nárůst svého vlivu. Donald Trump sice udržuje velmi dobré vztahy s lídry těchto zemí, ale jinak se vztahy změnily. Jen Izrael dostává trvalou podporu. Nicméně jeho zacházení s Palestinci a stále více šovinistická politická orientace narušují podporu demokratů v USA i podporu židovské komunity. Ostatním autokratickým režimům rychle ubývají přátelé.
Zvláštní je, že jak prezident Barack Obama, tak nynější prezident Trump vnímali Blízký východ podobně. Jako region, který je problémový, který USA vlastně ohrožuje. Přesto ale oba dva akceptovali ruský vliv v Sýrii či v Libyi. Oba byli posedlí Íránem, i když každý jinak. Obama považoval jadernou dohodu s Íránem za korunovační klenot své zahraniční politiky, Trump ho s chutí zničil.
Turecko se s americkým požehnáním pustilo do Kurdů v Sýrii, kdežto Izrael se zase vrhnul do anexe Západního břehu. Turecko rozšiřuje umístění svých vojsk, nyní by v Libyi měly být dokonce umístěny trvalé turecké jednotky. Egypt uvažuje o tom, že bude v Libyi vojensky intervenovat, aby si dával na Turecko pozor.
Prezident Obama chtěl, aby země Blízkého východu „převzaly odpovědnost samy za sebe“, ale bezesporu nepočítal s tím, že korunní princ Saúdské Arábie Mohammad bin Salmán si to vezme za své a bude si chtít vyřídit účty s Húty v Jemenu. Saúdové za americké logistické pomoci začali ničit jednu z nejchudších zemí na světě; Hútiové se začali za pomoci Íránu bránit.
Co by měly nyní dělat USA? Především, tvrdí autor, ukončit zvláštní vztah s tou výše uvedenou čtyřkou.
Turecko už není spojenec. Tedy rozhodně jím není, když ho vyzbrojuje Rusko. Naopak, je na cestě se stát americkým nepřítelem. Izrael se těší podpoře finanční i politické, téměř neomezené, ale zároveň dává najevo pohrdání americkými dlouhodobými zájmy. Neexistuje omluva pro to, aby USA podporovaly v Egyptě nejrepresivnější režim od revoluce roku 1952. Vzhledem k tomu, že USA už těží víc ropy než Saúdové, měly by ukončit svůj zvláštní vztah s prazvláštním královstvím, v němž korunní princ tak rád nechává lidi popravovat.
Je nejvyšší čas, aby USA přestaly na tyto „čtyři pilíře“ spoléhat. Američtí politici musí vymyslet novou cestu pro Blízký východ. Američané se musí distancovat také od boje „za svobodu“, kdy se prezident George Bush mladší jal „osvobozovat“ Irák. Celý region je následně silně destabilizován.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.