Ekonom Vladimír Kolman hledá příčiny současné inflace v ČR a nachází je v nabídkové oblasti a také ve slabé koruně.
Vcelku nepříjemným překvapením prvního pololetí tohoto roku se kromě koronaviru a s ním spojených jevů jako hospodářský pokles, růst nezaměstnanosti a rozpočtový deficit, stal růst cen. Podle Českého statistického úřadu vzrostly v červnu tohoto roku spotřebitelské ceny za posledních 12 měsíců o 3,3 %. Pro řadového občana nemusí toto číslo jako odborný ekonomický termín příliš mnoho znamenat. Obdobně se může dočíst i o saldu platební bilance, růstu hrubého domácího produktu a jiných národohospodářských ukazatelích.
Inflace vyjadřovaná růstem indexu spotřebitelských cen představuje změnu cen několika tisíc položek, které jsou do indexu zahrnuty. A obyvatelstvo je na změny cen jeho jednotlivých složek různě citlivé. Spotřebitelé jsou nepochybně mnohem citlivější na růst cen základních životních potřeb, zejména potravin, než na růst cen dlouhodobých spotřebních statků, jako je třeba zábavní nebo spotřební elektronika. A právě ceny potravin vzrostly v prvním pololetí tohoto rolu výrazně rychleji, než ostatní ceny.
Pokud se ptáme po příčinách růstu cen, definuje ekonomická teorie dva hlavní zdroje inflace. V první řadě se hovoří o tzv. poptávkově tažené inflaci. Tu matematicky zformuloval americký ekonom Irving Fisher ve své rovnici. Podle této rovnice by mělo být množství peněz v oběhu (M) upravené o rychlost jejich obratu (V, která je ale v normálních podmínkách více méně konstantní) rovno objemu produktu ve fyzických jednotkách (Q) násobených jejich cenami (P).
MxV = PxQ
Poněvadž v tržní ekonomice jsou ceny (přinejmenším z velké většiny) tržní a množství vyrobeného produktu je výsledkem působení výrobních faktorů (zejména kapitálu a práce), změny objemu peněz v oběhu mají za následek růst cen, tedy inflaci. Poněvadž měnové autority reprezentované centrálními bankami mohou, na rozdíl od fyzického množství vyrobené produkce objem peněz v oběhu ovlivňovat, lze tím působit i na inflaci. Vzhledem k tomu, že za posledních 12 měsíců nedošlo v české ekonomice k výraznému nárůstu objemu množství peněz v oběhu, poptávkou tažená inflace zjevně nebyla hlavní příčinou pozorovaného růstu cen.
Příčinou tedy musí být druhý zdroj inflace, a to nabídkově tlačená inflace. Na rozdíl od prvního případu, tento růst cen nelze ovlivňovat měnovou politikou. Zdrojem růstu cen jsou v tomto případě problémy s produkcí ať už výrobních zdrojů nebo spotřebního zboží a v návaznosti na to jejich zdražování. Typickým příkladem je například situace, kdy ekonomika absorbuje cenové nebo nabídkové šoky ze zahraničí, v minulosti například známé ropné šoky.
Lze tedy říci, že současná inflace bude mít svou příčinu spíše v nabídkové oblasti. Lze to dokumentovat zejména tím, že jedním z hlavních zdrojů inflace je růst cen potravin. Ty ke konci června letošního roku vzrostly oproti stejnému období loňského roku o 6,8 %. U řady položek z tohoto sortimentu, zejména u ovoce a zeleniny došlo k omezení produkce. V důsledku karanténních opatření v boji proti koronaviru nemohli totiž do hlavních producentských zemí jako Itálie, Francie nebo Holandsko přijet pracovníci z východní Evropy, kteří normálně zabezpečují sklizňové práce. To výrazně omezilo dodávky na evropské i české trhy a zákonitě musel následovat růst cen. Jako příklad lze uvést současnou cenu třešní, která dosáhla nikdy nevídaných 180 Kč za kilogram. Nabídka vepřového masa byla zase ovlivněna rozsáhlou epidemií afrického moru prasat v Číně, která zdecimovala tamní chovy a vedla k více než dvojnásobku cen oproti normálnímu stavu.
Nezanedbatelným faktorem ovlivňujícím současný růst cen bylo také znehodnocení kurzu koruny. Zatímco první letošní kurs koruny k euru kótovaný k 2. lednu 2020 byl ještě 25,410 Kč, k 30. červnu to bylo jen 26,740 Kč. Přeloženo do lidské řeči to znamená, že dovážené zboží v hodnotě 100 euro stálo na počátku roku 2.541 korun, ke konci června to bylo ale již 2.674 korun, to je o více než 5 % dráž. Jedinou položkou působící proti růstu inflace byly ceny pohonných hmot, které se oproti 30. červnu 2019 snížily o téměř 20 %.
Výše uvedenou příčinu růstu inflace nad vyhlášený horní okraj tolerančního pásma inflace mající svůj původ v nabídkové oblasti, který je tři procenta, zjevně respektuje i Česká národní banka. V případě poptávkové inflace v uvedeném rozsahu by ČNB měla reagovat zvýšením svých úrokových sazeb. V roce 2020 ale centrální banka reagovala na situaci a potřebu napomoci oživení ekonomiky naopak postupným snížením její základní dvou týdenní REPO sazby z 2,25 % p.a. v únoru před propuknutím epidemie až na současných 0.25 % p.a. Banka je si tedy vědoma, že zvýšení úrokových sazeb by se na poklesu inflace nemohlo zásadně projevit.
Přirozenou otázkou zajímající české obyvatelstvo bude samozřejmě další vývoj inflace. I tady ovšem platí známá poučka, že nic se nepředpovídá tak obtížně jako budoucnost. Nicméně, mezi relevantními odborníky panuje zjevně shoda, že tempo růstu inflace se v nejbližších měsících sníží. Měnová sekce České národní banky předpokládá, že v příštím roce se bude inflace pohybovat již kolem jejího inflačního cíle ve výši 2 %. Tuto tezi podporuje i průzkum mezi analytiky 18 důležitých finančních institucí ohledně jejich očekávání vývoje inflace v příštích 12 měsících. Průměrné očekávání analytiků je dokonce pouhých 1,6 %, přičemž nejvyšší odhad růstu spotřebitelských cen je 2,6 %. Nicméně, na budoucí vývoj inflace bude mít vliv také to, jak se dokáže česká, evropská ale i celosvětová ekonomika dokáže vypořádat s dopadem současné epidemie koronaviru a jestli dojde nebo nikoliv k další vlně jeho nákazy.