Rozhovor: S politologem Lukášem Valešem jsme mluvili o tom, co čekat a nečekat od říjnových voleb do krajských zastupitelstev a do Senátu a o tom, proč obě instituce voliči nevidí jako smysluplné.
!Argument: Jak si vysvětlujete nízkou volební účast do Senátu a do krajů ve srovnání především s parlamentními volbami?
Lukáš Valeš: Senát dlouhodobě „netáhne“. Lidé nemají pocit, že jde o nezbytnou součást českého politického a legislativního systému. A upřímně řečeno oprávněnou. Rozhodující boj se vede o Poslaneckou sněmovnu – ta vyjadřuje důvěru vládě, ta schvaluje klíčový zákon každého roku – zákon o státním rozpočtu. Nikoliv Senát. A navíc i veto horní komory může ta dolní hravě přehlasovat 101 poslancem. K čemu tedy je?
Problém krajů je podobný, a přesto trochu jiný. Kraje byly do určité míry „umělým dítětem“, které si mimo jiné vynutil náš vstup do EU. Na straně jedné je dobře, že centrální moc má v regionech určitou protiváhu, na druhou stranu se dlouhodobě ukazuje, že jde o iluzi. Ekonomicky je totiž krajská úroveň na centrální vládě téměř 100 % závislá – jejím klíčovým příjmem je podíl na sdílených daních a jejich výše se určuje v Praze. Jak ukázala jarní vlna koronakrize, centrální vláda spolu s Poslaneckou sněmovnou může krajům kdykoliv uzavřít či výrazně omezit přísun financí a kraje jsou bezmocné. Druhý problém je, že kraje jsou do velké míry „průtokovými ohřívači“ peněz, které k nim takto doputují. Velká část prostředků je jasně vázána na školství, dopravu, sociální služby a nelze s nimi zcela volně nakládat. Můžeme se dokonce ptát, zda jsou kraje jako orgány samosprávy nutné a zda by stejnou funkci efektivněji nevykonávala státní správa. Naopak svou samosprávnou roli by mohly lépe prezentovat při změně českého politického systému, kdy by se volby do Senátu zrušily a právě Senát by se stal „komorou krajů“ nebo „územních samospráv“, kde by jednotlivé kraje a i asociace měst a obcí měly své zástupce. To by ale znamenalo velmi radikální změny – mimo jiné i kompetenční.
!A.: Jaká je demokratická legitimita voleb a zastupitelské instituce s tak nízkou participací voličů jako ji vidíme u Senátu?
L.V.: Samozřejmě nízká – není výjimkou, že zejména ve druhém kole senátních voleb může o vítězi rozhodnout pár desítek hlasů.
!A.: V souvislosti s nízkou účastí a relativní neviditelností Senátu se objevují názory Senát zrušit. Jak se k tomu stavíte?
L.V.: Česká republika by se bez Senátu docela dobře obešla. Svou cenu (to i bez nových voleb) by měl právě jako „komora krajů“ či samospráv nebo jako reprezentant významných společenských organizací – odborů, vysokých škol, zaměstnavatelských svazů apod.
!A.: Pomohla nějak Senátu a jeho postavení u voličů nedávná návštěva Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu?
L.V.: Domnívám se, že nikoliv. Ta cesta mohla být zajímavá jako alternativa současné koncepci české zahraniční politiky, ale pro význam Senátu byl její význam prakticky nulový.
!A.: Jaká témata budou nadcházejícím volbám jak do krajských zastupitelstev, tak do Senátu dominovat?
L.V.: Obávám se, že stejně jako v předchozích volbách nepůjde o kraje a konkrétní senátní obvody a jejich problémy, ale o celostátní politiku. Bude to především referendum o popularitě nebo nepopularitě hnutí ANO a síle nebo slabosti české opozice. Zdá se také, že velmi výrazným tématem voleb bude kovidová epidemie a schopnost či neschopnost ji řešit.
!A.: V říjnových senátních volbách jde o hodně sociální demokracii, která bude obhajovat 10 senátorských míst. Jaký scénář očekávat z hlediska výsledků? Bude Senát baštou opozice?
L.V.: Už je a pozice opozice ještě posílí. Hnutí ANO boj o Senát prakticky vzdalo – jak vzhledem ke svým předchozím neúspěchům v senátních volbách, tak i výše zmiňované dominanci Poslanecké sněmovny, která Senát pohodlně přehlasuje. Pro ANO tedy Senát není důležitý. Postoj hnutí ANO lze dobře demonstrovat na výroku předsedy krajského vedení strany v Plzeňském kraji Romana Zarzyckého, který nepostavil ani vlastního kandidáta hnutí ANO v obvodu Plzeň-město: „Senát je trafika, pro lidi v Plzeňském kraji dělá pramálo. Vím, že náklady daňových poplatníků tímto rozhodnutím neušetřím, ale budu mít klidnější spaní.“ Dodejme také, že hnutí ANO vzhledem ke své struktuře i vlastním finančním zdrojům nepotřebuje „umístit“ svoje lidi do placených funkcí či si finančně „přilepšit“, resp. neztratit zejména roční příspěvek za senátní mandát ve výši 900 tisíc korun.
Naopak pro sociální demokracii jsou to podstatné peníze a vzhledem k úpadku této strany lze očekávat, že promění maximálně tři mandáty. Může se ale stát, že také ne a že její senátorský klub zanikne. To by bylo další symbolické potvrzení toho, že ČSSD míří na samý okraj české politiky a že její rozhodnutí vstoupit podruhé do vlády s Andrejem Babišem bylo smrtící.