Anglistka Alice Tihelková rozebírá ve svém textu současný, bezútěšný stav britského zdravotnictví, jeho příčiny a také reakce politiků.
Provizorní lůžka natěsnaná na chodbách, kolabující pohotovostní služba, rušení závažných operací a série úmrtí v přeplněných čekárnách – taková byla situace v britském zdravotnictví na přelomu letošního roku. Rekordní počet pacientů v kombinaci s nedostatkem personálu a typicky sezónními zdravotními obtížemi letos v zimě přivedly zdravotní péči v zemi na pokraj situace, kterou se Červený kříž nerozpakoval označit za humanitární krizi. Mezi její oběti patřila například žena s infarktem, která byla na příjmu v Royal Worcester Hospital ponechána 35 hodin bez ošetření. Další pacienti se zákroku dočkali ve značně nestandardních podmínkách, jako třeba Audrey Benbowová, 87-letá seniorka s poraněním hlavy, která byla pro nedostatek místa převezena do nemocničního skladu plného přepravních vozíků a krabic s chemikáliemi. Patrně nejvíce medializovaný byl případ dvouletého Jacka Newmana s podezřením na meningitidu, jenž zůstal pět hodin ležet na nemocniční chodbě natažený na dvou židlích. Celou situaci dále zkomplikovala epidemie noroviru (střevní infekce), v jejímž důsledku byla uzavřena celá oddělení napříč Británií.
Národní zdravotní služba (National Health Service či zkráceně NHS), založená roku 1948, byla od svého začátku jedním z pilířů britského poválečného sociálního státu. Její architekt a duchovní otec, neúnavný labouristický aktivista Aneurin Bevan, kdysi prohlásil: “NHS přetrvá, dokud se najdou lidé odhodlaní za ni bojovat.” Nyní se však tato instituce ocitá u konce s dechem. Co k tomu vede?
Před necelými dvěma lety sepsalo deset čelních představitelů NHS, včetně bývalého generálního ředitele Sira Davida Nicholsona, dopis adresovaný deníku Guardian. V něm upozornili na podfinancování rezortu zdravotnictví i na rizika plynoucí z jeho postupující privatizace. Mimo jiné se zde píše:
“NHS se nachází v tíživé finanční situaci, která začíná podlamovat zdraví národa. Jádrem problému, jemuž v NHS čelíme, je sociální péče. Fronty na pohotovostní příjmové ambulanci, opožděná propouštění z nemocnice a nedostatek komunitních služeb a integrované péče jsou způsobeny razantními škrty v sociálních službách. Financování NHS kleslo na pouhých 7 % našeho HDP, tedy na nejnižší úroveň od roku 2008. Naše zdravotnictví vykazuje příznaky velmi nemocného pacienta a jsme přesvědčeni, že je třeba nasadit zcela jiný druh léčby, abychom zvrátili rané stádium konečného úpadku.”
Následuje též doporučení: “Vyzýváme současnou vládu … aby zastavila škodlivý a neúprosný trend směřující k vytvoření trhu se zdravím.”
Nedostatek lůžek a privatizace
Podobné argumenty zaznívají i v současné situaci. Přestože vláda Davida Camerona, razící politiku sociálních úspor, oblast NHS ze svých škrtů vynechala, seškrtány byly výdaje na sféru sociálních služeb. Nemocniční lůžka tak suplují úlohu chybějící péče o seniory – často není, kam by šli a kdo by se o ně postaral. Nejsou výjimkou i případy, kdy takovéto “blokování lůžka” (bed blocking) trvá celý rok. Chybí tak kapacity pro nově příchozí pacienty nemocnic. Nabízí se otázka, zda je redukce výdajů na sociální služby prozíravá za situace, kdy britská populace rychlým tempem stárne (do důchodového věku se dostává početná generace Baby Boomers) a potřeba sociálních služeb bude neustále narůstat.
Dalším jevem dávaným do souvislosti se současnou krizí zdravotnictví je jeho plíživá privatizace, kdy je stále více služeb v rámci NHS outsourcováno soukromý firmám; mediálně nejviditelnější je v tomto ohledu zřejmě Virgin Care miliardáře Richarda Bransona. Zavádění tržních principů do zdravotnictví podporovali již Blairovi labouristé a celý proces ještě urychlila Cameronova legislativa z roku 2012. Přestože mělo přizvání soukromých subjektů do široké škály zdravotních služeb původně ušetřit peníze, ve skutečnosti je pro NHS v mnoha ohledech nevýhodné, neboť privátní poskytovatelé mají možnost vybírat si (cherry-pick) úkony maximalizující zisk, zatímco na NHS zbyde nákladná a nevýnosná péče.
V lednu letošního roku vyzvali zástupci 33 000 lékařů z 30 různých odvětví premiérku Theresu Mayovou, aby zdravotnictví poskytla nouzovou finanční injekci, jinak NHS hrozí kolaps. Ta to odmítla s tím, že vláda peněz poskytla dostatek; NHS má namísto toho podnikat zásadní kroky “k úsporám založeným na efektivitě výdajů.”
Různé pohledy
Faktorů přispívajících k současné krizi zdravotnictví je samozřejmě více a různé strany mohou vidět problém různě. Například konzervativní deník Telegraph se nedávno vyjádřil v tom smyslu, že za krizi zdravotnictví nemůže přiškrcená peněženka Theresy Mayové, potažmo ministra zdravotnictví Jeremyho Hunta, nýbrž přílišná byrokratizace a špatné vedení celého rezortu. Novinář Asa Benett při té příležitosti kousavě poznamenal: „Kdybychom neměli Národní zdravotní službu, čím by levičáci útočili na konzervativce? Vždy se můžete spolehnout na jejich nářky nad tím, co “naší NHS” provádějí zlí toryové.” V diskusích pod různými články napříč britským tiskem se zase objevují názory, že přetížené zdravotnictví souvisí s vysokou migrační vlnou posledních let. Jiní čtenáři naopak kontrují, že NHS drží při životě právě personál z řad imigrantů a objevují se obavy, jak do provozuschopnosti nemocnic zasáhne Brexit.
4. března letošního roku se v Londýně tradičně konala demonstrace s cílem NHS podpořit. S kritikou vládních škrtů ve výši 20 miliard liber plánovaných do roku 2020 tu vystoupil lídr labouristů Jeremy Corbyn. Dalšími účastníky byli například bratr Bernieho Sanderse Larry nebo levicový písničkář a aktivista Billy Bragg. Corbyn za viníka krize označil vládu a shromážděné vyzval, aby “NHS ze všech sil bránili”. Akce se zúčastnilo rekordních 250 000 lidí.