Adam Votruba ve svém komentáři reflektuje západní postoje k současným ohrožením, které hodnotí jako rozpad společenské smlouvy.
Filozof Daniel Novotný vyslovil názor, že Západ zvolil v boji s koronavirem odlišnou filozofii než země východní polokoule. Zatímco východoasijské země, Austrálie a Nový Zéland usilovaly od počátku o vymýcení koronoviru, evropské země přijaly apriorní předpoklad, že koronavirus s námi zůstane. Z toho vyvodily závěr, že je třeba chránit zdravotní systém před zahlcením, nikoliv však populaci před nákazou. Východní země se snažily chránit lidi, západní země se snažily chránit systém.
Možná neškodí zopakovat si, na co státy reagovaly. Objevila se nová neznámá a vysoce nakažlivá choroba (nelze vyloučit, že umělého původu), na kterou umíralo poměrně velké množství nakažených.
Toto selhání je však hlubší, neboť se netýká jen koronaviru. Podobně totiž reagovala Evropa i na další bezpečnostní rizika. Řada teroristických útoků islamistů na civilní obyvatelstvo, vyvolala reakce typu: „Svoboda je důležitější než bezpečnost. Na terorismus si musíme zvykat, protože jinak bychom přestali být otevřenou společností. V žádném případě nelze omezovat svobodu islámu, v žádném případě nelze omezovat migraci. Ty s tím nemají nic společného. Ohrožují nás ti, kdo říkají, že by se měly chránit hranice.“
Pravý název pro tento stav je rozpad společenské smlouvy. Bezpečnost obyvatel by měla být hlavním smyslem existence státu. Nejprimitivnější státy zajišťovaly svým obyvatelům pouze bezpečnost a nic jiného. Dnešní civilizované státy plní mnoho dalších funkcí. Zdá se, že bezpečnost funguje jaksi sama od sebe. Je to taková samozřejmost, že se na ni zapomnělo a v myšlené hierarchii našich hodnot se začala posouvat na nižší příčky. Nakonec se dostala do prohlášení politických i mediálních elit teze, že nelze bránit bezpečí občanů, protože by to znamenalo „ohrožení evropských hodnot“.
Evropské elity tedy přestaly plnit hlavní bod společenské smlouvy, přiznávají to a prohlašují to za přednost evropského systému!
Falešná víra v civilizační poslání
Neměli bychom si nic namlouvat, že Západ má nějaké civilizační poslání. Jsme již jinde. Evropa a Amerika dnes není vzorem pro ostatní svět. Země, které jdou vlastní cestou, jsou obvykle úspěšnější než ty, které poslouchají západní poradce. Evropa a Severní Amerika jsou stále lákavé svým bohatstvím, nikoliv už tak svým věděním, filozofií a dovednostmi.
Na Evropě je dnes pozoruhodné, jak dokáže působit arogantně i slabošsky zároveň. Na jednu stanu prý dokážeme přírodě určit, kolik má mít pohlaví, dokážeme odvrátit klimatickou změnu, naproti tomu choroby a nekontrolovaná migrace jsou přírodní danosti, s nimiž se nedá nic dělat. (Ačkoliv to zvládají i méně vyvinuté společnosti.)
Mimochodem položíme-li si otázku, z čeho pramení přesvědčení, že s určitými věcmi se musíme smířit, můžeme dostat zajímavou odpověď. Jsou to opakovaně věci, jejichž řešení by škodilo krátkodobým ekonomickým zájmům. (S ekologií je to jinak, neboť ekologickými argumenty lze sledovat ekonomický prospěch velkých firem – např. ekologickými daněmi vynucovaná vyšší spotřeba aut.)
Sami Evropané si dnes libují v sebemrskačství a nenávisti k vlastní civilizaci. Zajímavé je, že tzv. levicoví liberálové, kteří nejvíce věří na dědičnou vinu bílého muže, jsou zároveň nejvíce přesvědčeni o univerzálnosti evropských hodnot. Logicky se tu nabízí otázka: Jak je možné, že nejzločinnější civilizace na světě jako jediná vyplodila univerzální lidská práva? Proč je nevynalezla některá z těch hodných a nevinných civilizací a kultur?
Vysvětlení je prosté. Jsou to ve skutečnosti liberálové, kdo trpí velikášským komplexem. Oni nevěří na rovnost kultur, věří v nadřazenost Západu. Západ je zodpovědný za všechno zlo ve světě, ostatní nejsou zodpovědni za své činy, neb jsou jako malé nevinné děti. (Islám musíme tolerovat i s vraždami, protože nedospěl tak daleko jako my.) Říkají tolerance a myslí tím, že ostatní netřeba brát vážně.
Jazyk a násilí
Jedním z posledních duchovních výbojů Evropy je newspeak zvaný politická korektnost. Jeho strůjci věří na to, že pomocí jazyka lze ovládnout realitu. Pravda není empirická, ale subjektivní. Věříš, že jsi žena? Pak jsi žena, penisu navzdory. Jsi svobodný a všechna přání se ti splní bezbolestně. Má to jeden háček. V takovém světě se nikdo nesmí pokoušet pojmenovat realitu. Říci, že císař je nahý, je ideozločin – nejhorší provinění, neboť je to i útok na naši svobodu.
Ve světě, kde jazyk vytváří realitu místo toho, aby ji popisoval, není možno dosáhnout konsenzu argumentací. Diskuze ztrácí smysl, protože neexistují argumenty, které by mohly vyvrátit moji pravdu. Jak tedy dojít ke shodě? Chybí-li možnost dosáhnout dohody v rozmluvě, pak zbývá násilí. Liberálové, jako zastánci „svobody subjektivní pravdy“, musí umlčovat své oponenty cenzurou a vyhazováním z práce, přidává se k tomu vandalství i fyzické násilí.
Věda znamenala moc člověka nad přírodou, politická korektnost znamená moc člověka nad člověkem, nad lidským vědomím. Tato moc se nejpřesvědčivěji demonstruje, vnutí-li lidskému vědomí lež. Proto jsme svědky toho, jak jsou lidé propouštěni třeba za prohlášení, že na všech životech záleží. Jak napsal George Orwell v románu 1984: „Nakonec Strana prohlásí, že dvě a dvě je pět… vyžaduje to logika jejich postavení.“
Závěr
Jedinec, který se rozešel s realitou, do ní dříve či později narazí. Pro společnost to platí také. Koronavirus je střet s realitou. Poskytl nám možnost otevřít oči. Černý scénář Evropě hrozí, pokud bude podobné signály i nadále ignorovat. Pravděpodobnost, že bychom od stávající evropské politické elity mohli čekat návrat k realitě, se však každou další lapálií snižuje (2007, 2015, 2020). Pravda je, že evropská elita svou úlohu plnit přestala. Jak by měly západní společnosti na takový stav věcí reagovat?