Jan Schneider a jeho jazzový průvodce nechybí ani dnešní neděli a nabízí další tři inspirující hudební kousky.
Japonský saxofonista Tošihiko Inoue složil nádhernou skladbu „East Plants“. Začíná meditativními „mluvícími bubínky“ perkusisty Yoji Sadanariho, nad nimiž se ozve lehce naznačené hudební téma, pak se přidá druhý saxofon (Shuichi Enomoto) a celé to pomalu rozjede znamenitá rytmika (kontrabas Hideaki Mochizuki, bicí Takeo Moriyama). Skladba mohutní a objeví se hlavní téma, které – ač je to k nevíře – velmi připomíná tvorbu amerického avantgardního saxofonisty Johna Zorna, který vychází zase z židovských motivů. Tenorsaxofonové sólo dokazuje, že freejazz nemusí být jen zběsilý, může být skvostně poetický, a hlavně dynamický, rozvíjí se v čase a v prostoru, a celé je to gradováno výtečnou rytmickou sekcí.
Mimochodem, atmosféra toho japonského tenorsaxofonového sóla mi připomněla nádhernou skladbu Traditional Jazz Studia „Uvážu oslátko“, kterou koncem šedesátých let složil pianista Antonín Bílý do prvních Pašijových her Vratislava Brabence – a skutečně, když se dobře zaposloucháte, uslyšíte zřetelně, jak saxofon zpívá to, co pak později zpíval Sváťa Karásek: „Uváže oslátko / ke kmeni vinnému / k révoví dobrému / oslátko své / Práti bude pak / ve víně roucho své / ve víně rudém / knížecí šat / Ta barva vína / v očích mu zůstane / nad mlíko bělejší / zuby jeho.“ (*)
Yiannis (Giannis) Koutras je výtečný řecký zpěvák, jak je možno se přesvědčit v pěkné ukázce balkánského jazzu, nebo v baladě „Federico Garcia Lorca“, která patří k těm zhudebněným vyprávěním, která je možno poslouchat a poslouchat a opravdu nemusejí hned tak končit … (a můžete v surfování pokračovat, dalších ukázek tam je dost, a zajímavých).
(*) Zdá se, že zmínka o Sváťovi Karáskovi nebyla až tak náhodná, ale to ponechám na každém, jak to má nastaveno, neboť vězte, že Sváťa Karásek v neděli, v den zveřejnění tohoto článku, zemřel. Není jisto, zda po jeho přečtení, nebo mimo tuto souvislost, ale je zřejmé, že ho bývala byla mohla vzrušit zmínka v Jazzovém okénku, neboť se tradovalo, že v životě vystačil se čtyřmi akordy. Nicméně i tak byl jeho život plný jazzu a světla a radosti a nám nezbývá, než zavýsknout radostí, že jsme takového barda zažili!