Adam Votruba se v otevřeném dopise vyjadřuje k další rekonstrukci pražského parku Stromovka.
Vážení politici města Prahy,
dočetl jsem se v denním tisku, že je plánována další rekonstrukce v městském parku Stromovka, přitom ta stávající vlastně ani nekončila. Píši Vám, protože Vás chci vybídnout k tomu, abyste už žádnou další rekonstrukci ve Stromovce nedělali a dokončení té stávající omezili na minimum. Chci Vás upozornit na to, že řada věcí, které zde děláte, jsou pro podstatnou část občanů změnou k horšímu. Můj názor, který chci vyjádřit, není zdaleka ojedinělý.
Stromovka se za posledních několik let významně změnila. Do přírodně vyhlížejícího parku byly instalovány různé atrakce – hřiště, místa na cvičení, na posilování, stanoviště pro grilování, plánuje se hřiště na pétanque atd. Byla k tomu využita téměř všechna volná zákoutí. Vznikly zde kavárny a občerstvení, byly zde umístěny plastové záchodky („tojtojky“), byly zde upraveny cesty a esteticky naaranžovány skupiny kamenů v trávě aj.
Změnilo se i něco dalšího, v čem snad nebyl záměr, je to však logický důsledek změn předchozích. Vzrostl automobilový provoz v parku. Ve svém dětství a dospívání jsem nepotkal ve Stromovce po dlouhá léta žádné auto, ačkoliv jsem do ní chodil pravidelně. Poprvé jsem tím byl velice překvapen. Dnes se mi nestane, abych šel do Stromovky a nejel kolem mě automobil. Jestliže zde chodec potká za půl hodiny čtyři auta, znamená to, že se tu projíždí desítky aut denně, čemuž mimochodem odpovídají i stopy kol v čerstvém sněhu. Toto množství mi přijde stěží uvěřitelné. Nechápu, jak může být regulace aut v parku tak blahosklonná.
Půjdete-li někdy do Stromovky, zjistíte, že většina lidí ji využívá ke dvěma činnostem – k procházkám a k běhání. Společným jmenovatelem většiny uvedených změn je to, že z hlediska hlavní funkce zeleného prostoru jsou to změny k horšímu. Z parku, který donedávna alespoň trochu připomínal les a hodilo se pro něj označení „Královská obora“, se pomalu stává zábavní park amerického typu s nezbytnými konzumními zařízeními.
Stromovku přejde člověk za necelých třicet minut, skutečně zde nelekne žízní, aby tu musely být čtyři občerstvovací stanice. Také rozhodně nepotřebuje na každých 200 metrech plastový záchod. Ve městě nejsou skoro žádné veřejné záchodky a už vůbec ne zdarma, proč jich musí být zrovna tolik v parku? A když už se tu budují takové věci jako esteticky naaranžované kameny, jak to jde dohromady s tím, že prostředí parku hyzdí na každém rohu plastová tojtojka? Nedává mi to smysl, ledaže by hlavním účelem rekonstrukce bylo utrácení peněz bez ohledu na to, za co jsou utráceny.
V případě kaváren a občerstvení můžete jistě namítnout, že lidé rádi něco zkonzumují. Osobně si myslím, že v době minulé to tu nikomu významně nechybělo. Kdo chce, tak si vezme s sebou trochu vody a sušenku. Rozhodně je však zbytečné, aby tu bylo restauračních zařízení tolik a navíc, aby se plánovala další. Ve městě je restaurací obrovské množství, zatímco přírodních zákoutí vhodných pro pěší procházky je tu po čertech málo. Neblahým důsledkem budování těchto zařízení je i to, že přibývá lidí, kteří mají důvody jezdit do Stromovky.
Také bych Vás rád upozornil na krásu a praktickou účelnost louky či mýtiny vroubené stromovím. Člověk nepotřebuje mít různá stanoviště, aby si mohl na trávě zahrát pétanque, zakopat s míčem nebo provádět jinou herní činnost. Nepotřebuje vybudované stanoviště na piknik, aby si na louce udělal piknik. A louka má oproti všem Vašim „udělátkům“ jednu významnou přednost: je víceúčelová a odolává změnám vkusu.
Chůze je jednou ze základních lidských potřeb, přitom právě přírodní místa vhodná pro procházky lidí, pro relaxaci a povídání jsou nám dlouhodobě ukrádána. Z městského prostoru vyhání pěší chodce automobilismus, parky a jiná zákoutí jsou obsazována atrakcemi všeho druhu. Kolem Vltavy vedla před patnácti lety řada příjemných pěších tras. Byly vyasfaltovány a změněny na cyklostezky. Ačkoliv proti cyklistice v zásadě nic nemám, přece jen mi invaze cyklistiky do pěších tras přijde přílišná. Dodávám, že s tímto názorem nejsem sám. Čistě pěší trasy vymizely, k turistickým značkám se přidalo značení cyklistické. Tam, kde se to neudělalo, tam cyklisté jezdí stejně. Pro pěší výletníky je to nepříjemné a pro matky s dětmi i stresující, jestliže musí dávat pozor, aby jejich dítě nevběhlo omylem pod kolo.
Když čtu v novinách o tom, že z „divočiny“ kolem Vltavy chcete udělat udržovanou divočinu, že chcete u Vltavy zbudovat novou cestu a novou hospodu, přiznám se, že mě to poněkud děsí. Chce se mi zvolat: Prosím, už dost! V roce 2017 nám tehdejší magistrát sliboval, že rekonstrukce Stromovky skončila a že dlouhá léta nebude žádná další potřeba. Lhali jste nám?
Pokud opravdu nevíte, co se penězi, myslím, že by se daly využít i lépe. Zrušte tojtojky vybudujte veřejné záchody s tekoucí vodou u Šlechtovky. Jedny na Stromovku stačí. Zařiďte, ať jezdí do Stromovky, co nejméně aut. Zařiďte manuální a nemotorizovanou údržbu Stromovky. V devadesátých letech se ve Stromovce neproháněla technika městských lesů, rozhodně ne každodenně, nebudovaly se pro ni nové garáže, nejezdila zde zásobovací auta, ani policejní, neboť policisté tu hlídkovali na koních. Jistě by to tak mohlo být i dnes. A jestli je těch peněz opravdu přehršel, ať se listí zametá ručně, ať se tráva seče kosou atd. Zamezte autům, aby jezdila na místa, kde je to zakázané, nejen ve Stromovce, ale i v jejím okolí u Vltavy, kde řada řidičů porušuje zákazy vjezdu. Zrušte parkoviště u Stromovky a udělejte plot mezi parkem a silnicí. Není třeba, aby lidé jezdili do parku autem a zahušťovali už tak dost nesnesitelný automobilový provoz.
Většina Pražanů má nějakou zeleň v docházkové vzdálenosti. Zachovejte nám alespoň nějaké zbytky klidné přírody v městském prostředí. To byl účel, proč byly zřízeny městské parky. Nebyly budovány k tomu, aby se staly pozdějším cílem civilizační kolonizace. Nejde přitom jen o jeden park, ale o neblahou politickou filozofii, která je kořenem všeobecného trendu. Ten se totiž nedotýká jen městských parků, ale i chráněných krajinných oblastí, kde se v posledních letech odehrává na mnoha místech totéž.
V dětství jsem si díky výchově osvojil některá přesvědčení, která se týkají ohleduplnosti vůči přírodě. Jedno z nich je, že člověk po sobě nemá zanechávat v přírodě stopy v podobě odpadků, ohnišť apod. Je nějaká politická strana, jejímž krédem je nechat přírodní místa na pokoji a necpat do nich stopy civilizace? Pokud k ní patříte, napište mi. Chci takovou stranu volit.
Ilustrační foto: Autor -Dezidor, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=15467688