Top 10: Třetím nejčtenějším textem uplynulého roku 2021 na !Argumentu byla recenze filmu o Boženě Němcové od Jiřího Malínského.
Historik Jiří Malínský recenzuje čtyřdílný seriál České televize o životě české spisovatelky Boženy Němcové.
V těchto dnech skončila premiéra čtyřdílného seriálu České televize Božena, jímž se tato veřejnoprávní instituce vynasnažila připomenout 200. výročí narození velké české spisovatelky symbolizující současně česko-slovenskou kulturní a národní vzájemnost obou sousedících blízkých západoslovanských národů.
Tento počin byl v pomyslné historické řadě pořadí třetím zfilmováním po Horoucím srdci (1962) a Veronice (1985), v obou případech dílech režiséra Otakara Vávry; volně s tím souvisí televizní dramatizace Baarovy Paní komisarky pod názvem Vlčí halíř (1975). Boženu Němcovou v nich postupně ztělesnily Jiřina Švorcová, v rovině Baarova literárního idylizujícího ohlasu Jana Březinová, Jana Hlaváčová, Anna Kameníková a Anna „Aňa“ Geislerová. Z ostatních hereckých výkonů na sebe upozornil Jan Hálek (představitel Josefa Němce; v Horoucím srdci ho ztělesnil Radovan Lukavský). Tvůrčí trio Lenka Wimmerová (režie), Hana Wlodarczyková a Martina Komárková (scénáristky), se opřelo o rozsáhlé odborné zázemí včetně dnes devadesátileté němcovské badatelské nestorky profesorky Jaroslavy Janáčkové. Seriálu byla zjednána poměrně velká publicita, aniž se více zdůraznilo, že loňský rok byl 200. výročím narození této velké české ženy, novinářky, badatelky a spisovatelky i veřejné činitelky.
Božena je pokusem o přiblížení celého života velké Češky i o jistou rehabilitaci jejího manžela. Ne že by tyto podrobnosti nebyly známy již dříve; méně se ale o nich mluvilo. Němcová byla svébytnou bytostí, v mnohém až příliš. Ale to nemůže zpochybnit její mateřství, hlubokou lásku k lidem, bystrý, zvídavý intelekt a v jejím případě zvlášť ušlechtilé vlastenectví. To, co v seriálu zastoupeno téměř není, je Němcové československost a její hluboká láska k Slovákům vůbec.
Z druhé strany je nutné přiznat, že základní anatomie místa a působení klasické spisovatelky ve vlastenecké společnosti tu podána nesporně je, a to včetně seznámení s Rettigovou a jejími vrstevnicemi, např. Rajskou. Němcová měla v tomto ohledu štěstí. Plně ji docenil Karel Havlíček Borovský, mimořádně si jí vážil i další dobový kritik, májovec Jan Neruda.
V Karolíně Světlé nalezla nejen svou přítelkyni a obdivovatelku, ale i plnohodnotnou pokračovatelku. Kulturní vnučkou Němcové je druhá dcera Karolíny Světlé, spisovatelka a překladatelka Eliška Krásnohorská (vlastním jménem Alžběta Pechová), zakladatelka gymnázia Minerva, vzešlého z Ženského výrobního spolku českého, jehož zakladatelkou byla Světlá. Obě Rottové, Světlá i Podlipská, tvoří v tomto ohledu důležitou část Němcové života. Z Minervy (za První republiky gymnázia Elišky Krásnohorské) vychází celý proud moderního českého ženství, např. Alice Masaryková nebo Milada Horáková.
Zvláštní pozornost zaslouží osobnost Boženina manžela, stejně divokého a nezkrotného Josefa Němce, muže vlastně o generaci staršího. Byl především typickým manželem biedermaieru, ale v mnohém tento rámec přesáhl. Byl vysoce vzdělán, slynul bytostným vlastenectvím, byl to on, kdo před Boženou rozvinul květnatý luh naší mateřštiny, on ji uvedl do vlastenecké společnosti, on se vyrovnával ne vždy snadno s její robustní osobností, on zachoval národu celek Němcové pozůstalosti.
Neštěstím jejich až příliš italského manželství byla velká rozdílnost lidských typů, jež ztělesňovali a jež v mnohém ztroskotávaly na Němcově vojáctví. Přesto tvrdit, že tento temperamentní Čech byl pouze tyran a hlupák, jakkoliv se srdce vzpírá při některých vypjatých manželských scénách často svéhlavé a bojovně neústupné ženy a jejího vojácky urputného manžela, by bylo zavádějící.
Patrně nejpřínosnější moment seriálu je litomyšlské seznámení Němcové s Magdalenou Dobromilou Rettigovou (1785–1845, přesvědčivě ztvárněna Veronikou Freimanovou) a zejména s její téměř neznámou dcerou Jindřiškou Rettigovou (Henriette Rettich; 1813–1854), středoevropsky proslavenou operní pěvkyní (mj. členkou Stavovského divadla), která podlehla choleře. Zmínku zaslouží i její manžel buditel Jan Alois Sudiprav Rettig (1774–1844), který původně německojazyčnou Rettigovou naučil česky a všestranně podporoval její vlastenecké emancipační snahy. Vedle pražské zkušenosti je to další možný inspirační zdroj Němcové českých společenských a uměleckých snah.
Česká televize navzdory poměrně častému přepínání intimit vytvořila životný obraz Boženy Němcové a doslova se vloudila do spisovatelčiny trpké každodennosti, jejíž součástí bylo i její až sebevražedně soustavné hledání skutečného životního partnera. Poněkud v druhém plánu Boženy zůstalo její sebevzdělávání, pozoruhodná osobní knihovna a početné kontakty v buditelsky vlastenecké společnosti. Mnohé v tomto ohledu může doplnit téměř šedesát let starý Vávrův a Pavlíčkův film Horoucí srdce, v němž manželský pár (Jiřina Švorcová, krásou i podobou s Němcovou srovnatelná, a Radovan Lukavský) zaceluje to, co feministický výklad Boženy buď zčásti, nebo zcela pominul (připomenu jen monumentální výkon Zdeňka Štěpánka ztělesňujícího vědce světového jména profesora Jana Evangelistu Purkyně).
Boženou však dárek nejkrásnější v celkovém kontextu své dramatické tvorby věnovala sobě samé i svým divákům Česká televize. Zejména by měl mít tento seriál pozitivní vliv (doufejme) na mladou generaci, které se dostává příležitosti blíže se seznámit s pojmem a obsahem našeho národního obrození cestou bližšího poznání s jeho přední osobností.
Vyšlo 3.2.2021.