Mezi Pekingem a myanmarskou generalitou nepanují nejvřelejší vztahy. Vojáci v minulosti vinili Peking z podpory terorismu.
Petr Kozma, ruský odborník na Myanmar, hledá smysl pondělního vojenského puče v této asijské zemi, která má zhruba 2000 km dlouhou hranici s Čínou. Na začátku článku upozorňuje na výroky některých myanmarských generálů pro ruská média už z června roku 2020. Tehdy zaznělo, že teroristické skupiny v zemi mají podporu „mocných sil“. Média si domyslela, že se jedná o Čínu. Později se tato domněnka potvrdila slovy dalšího myanmarského generála, který řekl, že za skupinami je „druhá země“ a že zdejší teroristé bojují čínskými zbraněmi.
V Myanmaru se nacházely čínské zbraně, dokonce i rakety typu „země-vzduchu“, ale Peking odmítal, že by zbraně do země dodával. Tato otázka se zvláště diskutovala v době návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v lednu 2020. Si Ťin-pching slíbil, že vedení Číny situaci prošetří a bude tento problém řešit. Dodal však, že jsou i jiné způsoby, jak si pořídit čínské zbraně.
Tento problém čínských zbraní je jenom jedním faktorem v napjatém vztahu mezi myanmarskými vojáky a Čínou, píše Kozma dále. Právě kvazicivilní vláda, která se postavila do čela Myanmaru v roce 2011, měla k Číně nejméně přátelské vztahy. V roce 2014 odmítla tato vláda stavbu železnice, na které měla participovat Čína jako součást transportního koridoru Čína-Myanmar. Projekt dostal zelenou až v době poslední vlády, v jejímž čele stála Aun Schan Su Ťij.
Kozma ukazuje, že vztahy mezi Aun Schan Su Ťij a Čínou sahají daleko do roku 1990. Těsně před tím, než v roce 2015 nastoupila k moci, byla uvítána v Pekingu s poctami, které přesahovaly její pozici tehdejší řadové poslankyně myanmarského parlamentu. Intenzívní vztahy fungovaly také mezi politickou stranou, kterou Aun Schan Su Ťij vede, a Pekingem. I když se ekonomické projekty Jednoho pásma, jedné stezky v Myanmaru realizují v posledních letech pomalu, přesto to nic nemění na tom, že dřívější kurz se obrátil.
To, jestli nynější vojenští páni Myanmaru budou stavět svou zahraniční politiku na dřívější opatrnosti vůči Číně, závisí na řadě faktorů. Především na tom, jak si povedou západní země. V Radě bezpečnosti OSN by mohlo dojít k návrhu na zavedení sankcí proti vojenskému režimu. Tady by se generálové mohli opřít jenom o Rusko, které ovšem nikdy nevetuje v případě Myanmaru návrh, pokud ho nepodpoří také Čína. Myanmarští generálové hráli v době puče proti Číně a jejím klientům…
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.