Zajímavý filmový dokument hledá souvislosti mezi stoupajícími cenami životně důležitých surovin a konflikty v různých částech světa.
Chléb, voda, ropa, životní prostor: zboží nezbytné pro náš život je často předražené. Vysoké ceny mají různé příčiny, často jsou způsobeny spekulacemi se surovinami. Finanční spekulanti po celém světě těží z toho, že tlačí ceny nejdůležitějšího zboží stále výše. Důsledkem jsou ekonomické krachy, vzpoury a dokonce i války.
Skutečnost, že mnoho lidí v Africe, Asii a Latinské Americe již nemůže vydělat ani minimum pro přežití, je jedním z hlavních důvodů globální migrace spolu s klimatickou krizí, v níž se miliony lidí obracejí zády ke své vlasti v hledání slušného života.
Filmař Rupert Russell vezme diváky na některé důležité scény takových cenových konfliktů: do Venezuely, Iráku, Keni, Guatemaly, ale také do srdce finančních trhů – na Wall Street, kde finanční spekulanti zvyšují ceny základních surovin, někdy s katastrofálními následky.
Přední ekonomičtí odborníci, jako je Jeffrey Sachs a nositel Nobelovy ceny Joseph Stiglitz, vysvětlují, proč je na komoditních trzích zakořeněno mnoho mezinárodních konfliktů. Dokument ukazuje příčiny globální krize, kterou zhoršuje koronavirová pandemie.
Upozornění: dokument je k dispozici na webu ARTE TV pouze do 8. února (jazykové verze němčina, francouzština; německé titulky). Dále je k nalezení zde.
***
Přinášíme ukázku z dokumentu, pro ty kteří nemají čas nebo chuť jej sledovat celý:
Autor dokumentu Rupert Russell chce přijít na to, proč jsou spekulacemi uměle hnány ceny nahoru a tak způsobují chaos v reálném světě.
Novinářka Financial Times Rana Forooharová říká: „Suroviny jsou zajímavé, protože se vyskytují v reálném světě. Ke každodennímu životu potřebujeme pohonné hmoty, potraviny…, ale s těmito komoditami se také obchoduje. Je to zdroj velkých spekulací a vytváří to nestabilitu a inflaci. S růstem finančních trhů došlo k exponenciálnímu nárůstu bublin i krachů.“
Arabské jaro
V roce 2010 začaly ceny potravin prudce stoupat. MMF a Světová banka varovaly, že se ceny potravin se blíží bodu zlomu. V předchozím roce stouply o 36 %. Matematik Yaneer Bar-Yam spočítal, že hrozí nepokoje a říká: „V prosinci 2010 jsme vládu varovali, že vysoké ceny potravin by mohly vést k sociálním nepokojům a politické nestabilitě. To bylo 4 dny předtím, než se v Tunisku daly věci do pohybu.“ Mohamed Bouazizi, 26letý prodavač zeleniny se tehdy zapálil. Tak začalo Arabské jaro.
Korupce, útlak a nezaměstnanost doutnaly v Tunisku po desítky let. Vysoké ceny potravin byly poslední kapkou, kdy pohár přetekl. Revolucionáři svrhli nejdříve vládu v Tunisku a pak v Egyptě. Posléze vypukla občanská válka v Sýrii a Libyi.
V roce 2011 otřáslo Arabské jaro režimem prezidenta Bašára Asada. Bylo to politické završení finanční tsunami, která začala rostoucími cenami potravin způsobené v tisíce kilometrů vzdálené Americe a Velké Británii. Následná občanská válka umožnila Islámskému státu vytvořit v Iráku a Sýrii tzv. Chalífát. V roce 2011 Islámský stát zabral Mosul a o dva roky později byl IS vytlačen.
Jak je možné, že spekulace se surovinou vyvolá tak silný politický otřes, že srovná město jako je toto (záběry na zničený Mosul) se zemí?
Osudová deregulace?
Měly politika a finance vždy takový vliv? Od 30. let 20. století byl trh se surovinami silně regulován. Ale roku 2000 ekonomický tým Billa Clintona společně s šéfem FEDu Alanem Greenspanem prosadili v Kongresu jeden důležitý zákon, kterému byla ale věnována malá pozornost. Měly se tím navždy změnit pevně stanovované ceny. Nový zákon tzv. Commodity Futures Modernization Act umožnil neomezené cenové spekulace se základními potravinami a zbožím. Od roku 2000 tak spekulanti začali agresivně na novém deregulovaném trhu investovat.
Doug King, který měl už tenkrát úspěšný hedgeový fond se surovinami, říká: „Když jsem začal v 90. letech v této branži pracovat, 10 let se o suroviny nikdo nezajímal. Bylo to vlastně nudné. Po dobu 20 let se ceny surovin sotva měnily. Nyní investoři zavětřili příležitost.“
Krize 2008 – síla spekulantů
V roce 2008 byl Michael Masters úspěšným hedgeovým manažerem. Zjistil, že na trzích se surovinami se odehrávají neprůhledné věci. Finanční krize uvrhla svět do recese, ale ceny surovin nehledě na to stoupaly. Stoupající poptávka ale nešla od spotřebitelů, nýbrž od spekulantů.
Michael Masters říká: „Po mém upozornění na to, co se děje, to vypadalo, že jsem píchl do vosího hnízda. Finanční průmysl reagoval podrážděně. Vyvolalo nelibost, že někdo z vlastních řad povstal a řekl: Máme problém.“ Rana Forooharová k tomu poznamenala: „On mluvil jasně. Hej, jak to, že stoupají ceny ropy a obilí, když lidé toho spotřebovávají méně? To byl důležitý moment na Wall Street, kdy insider odhrnul oponu a řekl, že se děje něco špatného.“
Deregulace otevřela stavidla spekulantům. Do té doby měli podíl 20 % na trhu se surovinami, teď to bylo 80 %. Ceny ropy, obilí a dalších surovin určovala nálada na Wall Street.“ Doug King: „Množství spekulativního kapitálu na našich trzích je obrovské. Každý týden se prodají násobky obilí a ropy, než které lze skutečně vyprodukovat. Tyto nárůsty cen jsou zcela přehnané, protože suroviny v takovém množství nejsou dostupné.“
Spekulanti tedy působí jako „určovatelé“ ceny, ženou nízké ceny výš. Bylo jen otázkou času, kdy tento mechanismus bude mít dramatické důsledky pro lidi a státy na celém světě.
K tomu došlo v roce 2010 v Rusku u obilí. Vlna veder a sucha vedla k tomu, že úroda byla nižší než se čekalo. Více než 30 % úrody bylo zničeno. Doug King: „U problémů v Rusku v roce 2010 bylo rozhodující sucho.“ Putin tehdy oznámil, že pro nejbližší budoucnost se vzdají exportu obilí. To znamená, že ve Washingtonu ceny rostou. Doug King: „Pak se hraje o to, kolik člověk na obilí prodělá. A o kolik ceny vzrostou. Bude to 5, 50 nebo 100 procent? Všichni, kteří se na trhu se surovinami podílejí, se snaží prosazovat svoje zájmy. Proto je tak velká nestabilita. V případě roku 2010 se ceny obilí skoro zdvojnásobily.“
Pro spotřebitele, kteří jsou chudí, znamená tento dvojnásobný nárůst, že nejsou schopni si koupit jídlo. Deregulované volné trhy se staly motorem chaosu.
Dominový efekt
Začalo to ve finančních centrech Západu: spekulace se surovinami nastoupily rychle a vyvolaly nárůst cen potravin, které vedly k Arabskému jaru v Tunisku a to vyústilo v občanskou válku na Blízkém východě. A nakonec se celý chaos vrátil tam, kde začal – na Západ, a to v podobě uprchlické krize.
Profesor Cullen Hendrix: „Mnoho lidí v zemích na jih od Sahary vydává 50 % svého příjmu na potraviny. Budou stále závislejší na trzích s potravinami. Ceny jsou určovány na místech jako je Chicago. Vysoké ceny na mezinárodních trzích znamenají, že mnozí si nebudou moci dovolit živit vlastní rodinu. Pak je pravděpodobnější, že vyjdou do ulic a pokusí se proti tomu něco dělat. Jako v letech 2007/2008 kdy vysoké ceny vedly ve 48 zemích k nepokojům.“
Je mi jasné, říká autor dokumentu, že rychle probíhající klimatická změna znamená, že lidé budou v čím dál menší míře schopni se o sebe postarat. Máme co do činění s komplexním globálním trhem surovin, který spekuluje cynickým způsobem proti prosperitě křehkých ekonomik. Ve skutečnosti je to ještě složitější, spekulace už nevytvářejí lidé – počítače skoro vše převzaly.
David Potere je vedoucím TellusLabs (nyní Indigo). Tato společnost využívá satelitní data a umělou inteligenci k předvídání úrody. Snímky z vesmíru přinášejí důležité informace o úrodě a klimatických podmínkách. To je pro ty, co vypočítávají bezpečnostní rizika velmi cenné. Mnozí klienti jsou manažeři hedgeových fondů.“
Žijeme v časech rychlých a nepředvídatelných změn a rostoucí nejistoty. Spekulanti jsou po zuby ozbrojení finančními zbraněmi. Jsou tu data, která mohou u surovin vyvolat velké cenové výkyvy se závažnými dopady. To vše na pozadí klimatického chaosu…
Je snadné tato nebezpečí ignorovat z pohodlného místa na liberálním Západu, ale ta změna dožene také nás.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.