Vakcína jako politické hřiště velmocí

VSa Trendy

Za příběhem evropského vakcinačního aktivismu se skrývá mnoho obtíží: kromě logistických a regulačních překážek konfrontuje vakcína globální politiku mocenských vztahů mezi státy.

Celoevropská očkovací kampaň se od svého vzniku stala symbolem nejen jednoty, ale také hlubokých rozdílů, míní politická geografka Luiza Bialasiewiczová ve svém příspěvku pro Le Grand Continent, z něhož přinášíme ukázku.

Kromě složitých regulačních překážek, kterým vakcína čelila (a nadále čelí), a značných logistických výzev při přepravě, skladování a administrativě, se objevil další zádrhel: nedostatečné procento běžné populace vyjádřilo ochotu být očkováno.

Tito „skeptici“ převyšují antivaxery (odpůrce očkování) a popírače zdravotní krize; a přestože se názory mohou po prodloužení očkovací kampaně změnit, existují vážné obavy z neuvěřitelně nízké úrovně důvěry veřejnosti ve vakcíny.

Komunikace o vakcíně je v současné době pro evropské vůdce zásadní bitvou. Zatímco ve většině členských států Unie se opozice vůči očkovacím látkám točí kolem práva na „svobodu jednotlivce“ ohledně načasování (a možnosti) očkování, různé studie ukazují, že informační ekosystém, který tato rozhodnutí formuje, není ani zdaleka „svobodný“ a má velmi málo společného s „osobními“ volbami.

Podobně jako samotná pandemie koronaviru jsou i očkovací snahy předmětem dezinformačních kampaní ve službách různých politických zájmů na národní úrovni v Evropě i na celém světě.

Vakcína a geopolitická nadvláda

Geopolitika, která bude určovat úspěch očkovacích kampaní, bude skutečně zpochybněna nejen v kontextu „globální“ konkurence velkých mocností o přístup k vakcínám, jejich distribuce a vlivu s nimi spojeného, ​​ale také v mnohem banálnějších kontextech: na obrazovkách a v novinách, v mnohem méně zjevné konkurenci „každodenní“ geopolitice Evropanů v otázkách bezpečnosti a nejistoty, důvěry a nedůvěry.

Současná pandemie přináší potřebu dát světu smysl (jak v intimním měřítku těla, tak v globálních záležitostech) a otevírá obrovský prostor pro konspirační představivost.

Vakcína proti COVID-19 je už několik měsíců hřištěm politiky velmocí. Pro hlavní světové hráče se závod o vakcínu stal závodem o geopolitickou nadvládu: pokud jde o Čínu, jedná se o pokus transformovat se z pozice „šiřitelky virů“ do role „zachránkyně zdraví“ (svých vlastních občanů, ale také populace Jihu); pro Rusko je to pokus prosadit svoji vědeckou dokonalost a autarkii, ale také se představit jako regionální mocnost; pro Trumpovu administrativu to byl způsob, jak ukázat, jak by Spojené státy byly schopny urychlit otevírání své ekonomiky spíše prostřednictvím podnikatelsko-vědeckého pokroku než omezeními; Spojené království chtělo zase prezentovat, jak by to země mohla v době po brexitu dělat lépe a rychleji bez EU.

Dezinformační strategie

V posledních měsících sledovaly projekty jako je EUvsDisinfo (jakož i různé skupiny akademiků a aktivistů, kteří studují dezinformace na sociálních médiích, například anglo-nizozemský projekt Infodemic nebo mediální síť FirstDraft) šíření znepokojivých příběhů a zejména konspiračních teorií: nejprve o samotné pandemii a později o vakcínách proti COVID-19.

Dezinformační strategie jsou přímo geopolitické a jejich cílem je podkopat nejen důvěru ve vakcínu, ale obecněji důvěru ve veřejné instituce a evropské odborné znalosti: podle EUvsDisinfo ruská dezinformace zpochybňující účinnost vakcíny Pfizer/BioNTech byla spojena s příběhy, které naznačovaly, že pandemie je „spiknutím globálních elit“ s cílem „zajistit plnou kontrolu nad populacemi“.

Současná pandemie není prvním příkladem zdravotní krize uvolňující fantazijní představy a různé konspirační teorie. V článku Sydney Morning Herald australský filozof se zaměřením na neurovědu Colin Klein připomíná, že „když se věci rychle mění, není nerozumné předpokládat, že někteří lidé mají více informací než ostatní“, přičemž „konspirační teorie se rodí z temného pocitu, že všechno nám nebylo odhaleno, že pravda je stále ve stínu a že někdo jiný tahá za nitky“.

Není proto divu, že se konspirační teorie „drží“ nejsilněji v době krize, zejména na místech a mezi lidmi, kteří cítí, že události nejméně „ovládají“.

Vedle snah o vědeckou komunikaci by však vlády měly také přimět evropské občany, aby lépe pochopili, že „osobní volby“, které mohou vědomě učinit o vakcíně, nejsou vůbec svobodné a osobní, ale jsou spíše předmětem cílených geopolitických strategií nepřátelských aktérů.

O autorce:

Luiza Bialasiewiczová je politická geografka a profesorka na katedře Evropských studií (Univerzita v Amsterdamu). Od roku 2013 působí jako hostující profesorka na College of Europe v Natolinu, kde každoročně vyučuje evropskou geopolitiku. Zkoumá politické geografické oblasti evropské zahraniční politiky a geopolitiky EU, se zvláštním důrazem na geopolitiku řízení migrace EU na vnějších hranicích Unie i mimo ni. Její nejnovější práce zkoumá, jak se širší geopolitické obavy „dotýkají“ domácí politiky se zaměřením na krajně pravicová a nativistická hnutí (Nativist movements) a strany. Mezi její nejnovější knihy patří společně vydaná sbírka „Spaces of Tolerance: Changing Geographies and Philosophies of Religion in Today’s Europe“ (2019) a upravené vydání „Europe in the World: EU Geopolitics and the Making of European Space“ (2016) .

Psali jsme:

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.