Ilona Švihlíková stručně o situaci českého HDP. Co ukazují poslední čísla a jak je číst?
Předběžný odhad Českého statistického úřadu ukazuje na propad HDP -5,6 %. Všude sice najdeme, že se jedná o historicky největší propad, překonávající i dopady Velké recese. Jenže, nezapomeňme na to, jaké odhady se objevovaly v průběhu minulého roku.
Václav Klaus se projevil jak „ekonom“, když odhadoval propad kolem 20 % HDP (což nebylo ani ze Velké deprese ve 30. letech).
I jiné odhady byly řádově zcela mimo. Tyto úlety mohly signalizovat nepochopení fungování ekonomiky, jejíž velké části, navzdory neustálám novinářským proklamacím o „zavřené ekonomice“, samozřejmě jedou (ne, hospody opravdu nejsou hlavní částí české ekonomiky), nebo v tom mohl být i záměr – když se přeženou očekávání a předpovědi propadu, pak je šance, že vláda zaloví hluboko v pokladně a spustí velké programy na „záchranu…“
Propad ekonomiky se zatím díky programům Antivirus plně neodrazil v nezaměstnanosti, ale podle posledních výzkumů, které jsem zmínila v podcastu, se zdá, že poroste tlak na stagnaci, resp. pokles nominálních mezd (s tím, že tato skutečnost bude „kompenzovaná“ velmi nerovnoměrně zrušením superhrubé mzdy a jejím nahrazením). Inflace se postará o pokles reálných mezd.
Pro analýzu makroekonomického vývoje nestačí vědět, že poklesla spotřeba domácností – vazba na trh práce nám ukáže, jestli poklesla, protože „nejde utrácet“, ergo jedná se o odloženou spotřebu, nebo jestli se udrží trend navyšujících se úspor (strach z budoucnosti, přičemž ale platí, že nejchudší domácnosti nejsou schopny spořit, i úspory jsou tudíž v ekonomice velmi nerovnoměrně rozděleny, což už vytváří docela výbušnou směs).
Nabízí se mnoho otázek, například co bude růstový motor obnovy? Vládní investice – i když máme dlouhodobý problém s jejich realizací a především s rychlou mobilizací? Nebo oživení potáhne export? Je tu ovšem sílící koruna (a kvůli inflaci i reálná apreciace, která zmenšuje prostor mezi reálným kurzem a tím podle parity kupní síly). A co víc, spoléhat se na export, znamená spoléhat se na síly, na které nemáme vliv.
České firmy v závislém postavením jsou daleko od finálního zákazníka, tato cesta vede k upevnění mzdového stropu v české ekonomice. Opět se vracím ke mzdám – zatímco pro lokální firmu platí, že mzdy jsou náklad a zároveň zdroj kupní síly, pro exportéry jsou jen náklad…. To by nebyly dobré vyhlídky pro mzdovou konvergenci, kterou považuji za dominantní cíl, k němuž musíme směřovat.