V novém díle pravidelného glosáře komentuje Ilona Švihlíková nejzásadnější domácí i zahraničněpolitické události uplynulého týdne.
- Co dnes skutečně formuje českou politiku?
- Je tlak na vyšší výdaje na zbrojení novou ekonomickou realitou?
- Kam směřuje konflikt kolem Íránu?
- Proč se rivalita USA a Číny dostává do nové fáze?
- A co znamená pokračující tlak na dovoz levné pracovní síly pro budoucnost české ekonomiky?
Přepis pomocí AI
Dobrý den, je tu další Glosář. Stručné shrnutí a ohlédnutí nad událostmi úplného týdne, ať už jsou domácí anebo zahraniční. Počasí je krásné letní, ale s očekáváním deště.
I s tou Vltavou, která má v Chuchli 11 stupňů, což znamená, že v Modřanech je to ještě méně a stejně tam člověk vleze. Zdá se, že hlavní osou české politiky jsou summit NATO a výdaje na zbrojení. Prezident, který nechápe a chápat nechce, že nežijeme v prezidentském systému a vypadá to, že si chce vydupat na summit jet a jet.
A zkrátka musí se vydávat víc a víc na zbrojení, protože, jak řekl klasik, válka s Rusem musí bejt. No a možná půjde znovu soudní cestou. Asi si tento způsob oblíbil, anebo si ho oblíbili spíš ti, kteří mu dělají ty přátelé po boku.
Kvůli SMS poslat na ministra zahraničí policii, to není úplně běžná situace. Milion chvilek už jistě přešlapuje v zákulisí, připraven opět vyrazit na Letnou nebo kamkoliv jinam, kde se opět umělci ve směs žijící s dotací budou domáhat toho, aby ty jejich peníze, původně učené na tzv. umění, šly místo toho na zbrojení.
To, že se ocitáme v energetické krizi, která se brzy překlopí do potravy nové, kde bohužel zcela stranou, protože zbrojaři chtějí svých pět liber masa, a nadlouho jsem hovořila j o tom v jednom ze svých podcastů o dobývání renty. Najdete ho na mém kanálu Ilona Švihlíková Official. Blíží se také datum sudetoněmeckého sjezdu v Brně.
Nedokážu v tuhle chvíli vůbec odhadnout, kolik českých vlastenců se sjede do Brna a jak to vlastně všechno bude probíhat. Ale už si v současné situaci nedovedu představit argumentaci, že se jedná o jakousi lokální záležitost, záležitost Brna. Když tam dorazí německý ministr vnitra a bavorský předseda vlády.
Asi se někdo spoléhá na enormní lhostejnost velké části české populace, vlastně vůči úplně všemu. A možná to i vyjde, protože nenávist se musí směřovat hlavně na ten východ. Mezitím se dozvídáme, kolik cizinců u nás pracuje. A podobně jako u výdajů na zbrojení, nic není dost a zřejmě nic nikdy nebude dost.
Ukrajinci prý už nestačí, potřebujeme Mongolce, Filipínce a z hledáčku budou bez sporu i lidé z Afriky. Třeba taková Nigerie, která absolutně nezvládá svůj populační růst a místo toho, aby si lebedila ve své demografické dividendě, podobně jako Indie, se snaží maximum své dividendy vyvést někam za hranice. Levná práce u nás musí být zachována.
Proto se tak málo hovoří o nutné robotizaci a automatizaci a místo toho o neustálém dovozu dalších a dalších levných pracovníků. Začíná to být tak pevná mantra jako těch 5% na zbrojení. Možná tohle bude nový model české ekonomiky: to bude ten zemský ráj to na pohled v téhle té bizarní kombinaci.
Česká republika se podobně jako jinde vyznačuje v politice značnou expresivitou a emocionalitou. Slovník, který se nám tady objevuje, svoloč, svině, kolaboranti, paraziti. Některým výrokům média věnují velkou pozornost a šťourají se v nich mnoho dní a měsíců v kritickém slova smyslu.
A u jiných je to vlastně fajn a víceméně se to přejde a nebo bude dotyčná osoba za svině ještě pochválena. Protože novináři z České televize si to tak nějak myslí taky. Už dávno politika není o programu, obsahu, reálných návrzích, ale o tom, kdo na koho vrhne víc prostoty a urážek.
Není to situace jen v Čechách, ale ve snášení toho nám to moc nepomůže. Spíš k dalšímu odporu vůči politice jako takové. Pokračuje tanec kolem Íránu, který se zdaleka neblíží svému konci.
Trumpova administrativa najednou tvrdí, že neválčí, i když za pět vteřin nám bude povídat zase něco jiného, jak už dobře víme. Hrozí tady určitý spor s Kongresem. Dál ale trvá jejich blokáda.
Jak už jsem o tom hovořila, blokáda je oblíbený nástroj Spojených států. A je patrné, že Trump by se moc rád už přesunul na Kubu, kde by to mělo být jednodušší. Tu může rozbombardovat za pár dní a vyhlásit své velikánské další, v pořadí asi pětitisící, slavné vítězství.
Ovšem, Kuba nemá ropu. Mimochodem, všimli jste si, že ani prezident, respektive viceprezident J.D. Vance, ani ministr zahraničí Rubio se do Íránu na vyjednávání, spíš na takzvaná vyjednávání, vůbec nehrnou? To bude tím, že oba dva by se moc rádi stali příštími prezidenty Spojených států. A proto se od tohohle toxického konfliktu drží stranou a tváří se, že nejlepšími vyjednavači jsou dva extrémní sionisté, tedy Trumpův zeť a jeho kámoš z byznysu.
Viděla jsem záběry z automobilového veletrhu v Číně. A také víme, že se již brzy má uskutečnit zkouška Trump–Si Ťin-pching. Rivalita obou velmocí dostává zcela jiné kontury.
A to nejen kvůli konfliktu proti Íránu, ale se všemi těmi blokádami, ale také s kontrolou dopravních cest, o které Trump usiluje, a jasně to dal najevo od první minuty po své inauguraci. To jsou všechno prvky, které Čínu ohrožují a oslabují. Nemluvě o jejich velkých investicích v Latinské Americe.
A ty se netýkají zdaleka jen Venezuely. Je patrné, že tohle všechno chtějí mít Spojené státy pod kontrolou. Řada z toho se jim také daří. V tomto souboji, který už dávno není imaginární, proti sobě stojí dva odlišné světy.
Starobylá civilizace proti něčemu, co možná ani nikdy civilizováno nebylo. Není úplně jasné, kdo řekl ten slavný citát, že Amerika je jedinou zemí, která se dostala od barbarství k dekadenci, aniž by mezi tím proběhla civilizace. Je to ovšem velmi výstižné.
Ve sporu Spojené státy – Čína proti sobě stojí ekonomika založená na finančnictví a rentě a ekonomika založená na výrobě a inovacích. Myslím, že těch střetů uvidíme čím dál víc a je patrné, že Trumpová administrativa se touto cestou vydala. Podobně, jako se jí vydají i ty další, protože na tomhle je mezi demokraty, republikány, různých směrů a názorů poměrně velká shoda.
Není snadné žít v téhle době, možná to platí o jakékoliv, protože my lidé jsme mimo jiné bytosti chybující. A podle toho vypadá i náš svět. Ale zaznamenán je i každý dobrý čin.
A pořád i pro ty dobré činy je dost místa. Příští týden zase na slyšenou.
Přepis neprochází jazykovou redakcí. Díky za pochopení.