Politolog Petr Drulák píše o důvodech, proč americký prezident Donald Trump ve vztahu k Jižní Koreji rozbíjí své geopolitické priority.
Ke všem problémům, které trápí amerického prezidenta, přibyli Korejci. Ale ne ti ze severu. Na ně USA už před desetiletími uvalily všechny možné sankce a místo diplomatických zdvořilostí si vyměňují výhrůžky. Zlobí ho ti z jihu – zdvořilí spojenci či spíše vazalové, kteří hostí kolem 25 tisíc amerických vojáků a největší americkou základnu v zahraničí. Trumpovi se nelíbí, že se Jihokorejci odmítli zapojit do války s Íránem. Věří, že je dostane pod tlak, pokud jim pohrozí snižováním americké přítomnosti. Pokud to Trump myslí vážně, rozbíjí tím své geopolitické priority. Ale pro jednou ku prospěchu regionu i světa.
Trump o víkendu prohlásil, že Jihokorejci jsou nevděční a Američané proto omezí svoji účast na pravidelném letním společném cvičení. Prý je drahé a vůbec Soul bude muset platit podstatně více za americkou ochranu. Pak zavzpomínal, jak si před lety rozuměl se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem a dal najevo, že by se s ním zase rád viděl.
Nejspíš šokoval jak struktury amerického hlubokého státu, tak i nejbližší spolupracovníky. Pentagon postavil před ryze praktický problém, když den před začátkem dlouho připravovaného cvičení, jehož se účastní desítky tisíc amerických a korejských vojáků, vydal příkaz, že vše bude jinak. To se nakonec vyřešilo rychle. Američané zkrátili manévry z původně plánovaných deseti dnů na pět. V těžší pozici jsou Trumpovi diplomaté. Objíždějí východní Asii a bez ustání tam svým protějškům vysvětlují, jak důležití jsou pro USA a jak nebezpečné jsou Čína, Rusko a Severní Korea. Co si vezmou v Japonsku či na Tchaj-wanu z Trumpových výroků?
Ale v samotném Soulu si dnes nejspíše nezoufají, možná že se jim Trumpův výbuch docela hodí. Prezident I Če-mjong se od svého nástupu snaží o suverenistickou zahraniční politiku. Stojí o uzavření mírové smlouvy se severním sousedem, nechce problémy s Čínou a už vůbec nechce být zatahován do amerických konfliktů, které se jeho země netýkají. Dost se tím liší od svého proamerického předchůdce Juna, který si za pokus o převrat odpykává doživotní trest. Vyšetřování bývalého prezidenta navíc prokázalo, že se dronovým útokem na Severní Koreu pokoušel vyprovokovat konflikt, který by mu usnadnil převzetí moci; za to počátkem června dostal ke svému doživotí ještě třicet let navrch.
Není známo, jak moc byli do Junových plánů zapleteni Američané. Ale těžko si představit, že v zemi jejíž ozbrojené složky kontrolují by jim unikly přípravy převratu, na nichž se armádní špičky podílely; za dronovou provokaci proti Pchjongjamgu dostali těžké tresty i bývalý ministr obrany, bývalý šéf vojenské kontrarozvědky a bývalý velitel dronových jednotek.
V reakci na zkrácení společného cvičení dal prezident I najevo, že počítá s upevňováním jihokorejské vojenské svrchovanosti. Připomněl dva projekty. Za prvé, ponorky na jaderný pohon, které si Jižní Korea s americkou pomocí staví. Jejich nabytím se zařadí do exkluzivní skupiny velmocí; vedle pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN je má už jen Indie. Za druhé, plnou kontrolu nad korejskými ozbrojenými silami. Tu sice v Soulu mají v době míru, ale v případě války přebírá velení americký generál. I to se má změnit.
V Soulu nestojí o úplné stažení amerických jednotek, na něco takového je severní soused příliš nepředvídatelný. Ročně platí Američanům za jejich přítomnost něco přes miliardu dolarů. Ale dnes si rozladěný Trump řekl rovnou o miliard deset, což vysoce přesahuje americké náklady. V Soulu musí přemýšlet, jak s takovým spojencem-vyděračem pokračovat.
Třeba nakonec nebudou Američany tolik potřebovat. Pokud to Trump myslí s Kim Čong-unem vážně, může nakonec dojít k dohodě, která by korejskému poloostrovu přinesla uvolnění. Každopádně platí, že bez USA uvolnění možné není. Ale nerozbil by Trumpovi takovou dohodu jeho vlastní hluboký stát jako po jeho posledním setkání s Kimem v roce 2018? A jsou Američané vůbec jsou schopni jednat s rivaly? Trumpovy výkony s Ruskem, Íránem či Palestinci svědčí o opaku. Severní Korea je zatím skeptická. Kimova sestra prohlásila, že zkrácení vojenského cvičení nestojí za pozornost vzhledem k dlouhodobému americkému nepřátelství a že její bratr si sice s Trumpem rozuměl, ale stejně to k ničemu nevedlo.
Na druhou stranu Pchjongjang by o lepší vztahy s Američany stál, pokud cena, kterou budou žádat, bude rozumná. V Pchjongjangu jistě nebudou připraveni vzdát se jaderných zbraní a balistických raket, neboť věří, že bez nich by režim už skončil; v tom se nejspíše nemýlí. Také nejspíše nebudou připraveni diskutovat s Američany o vojenské podpoře, kterou poskytují Rusku proti Ukrajině. Zapojením do této války získávají peníze, strategické partnerství s Moskvou a bojové zkušenosti. To Západ nemá čím vyvážit.
Ať už to Trump myslí vážně nebo se jen pokouší vyždímat z Jihokorejců více peněz, svým neomaleným postupem americkou politiku v Soulu diskredituje. Také oslabuje příznivce Washingtonu mezi místními představiteli. Potom co řada z nich skončila v čistkách po nezdařilém pokusu o puč, jsou slabší než dříve. Podobně jako když Erdogan před deseti lety po pokusu o puč oslabil vliv atlantistů v tureckých bezpečnostních strukturách. Podmínky pro dosažení jihokorejské svrchovanosti a mírovou politiku jsou příznivé.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!