Místo vzdělávání a rozvoje svých škol řeší ředitelé vzdělávacích institucí násilí, výhrůžky a ztrátu autority.
Francouzské střední školy procházejí krizí, která se neodehrává pouze v učebnách a na školních chodbách. Stále výrazněji dopadá také na lidi, kteří nesou odpovědnost za jejich každodenní fungování. Ředitelé škol upozorňují, že po týdnech studentských protestů, blokád a střetů už nemohou svou práci vykonávat za běžných podmínek. Místo pedagogického vedení řeší bezpečnostní incidenty, výhrůžky, konflikty s rodiči a stále silnější pocit, že v krizové situaci zůstali sami.
Ředitelé demonstrovali
V pátek 13. listopadu se ředitelé a další vedoucí pracovníci škol sešli na demonstracích napříč Francií. Jejich vystoupení nebylo namířeno jednoduše proti studentům a jejich požadavkům. Mnozí z nich totiž připouštějí, že část protestujících upozorňuje na skutečné problémy francouzského školství. To, co už ale odmítají přijímat, je stupňující se násilí a skutečnost, že se odpovědnost za zvládnutí konfliktu přenáší na jednotlivé školy a jejich vedení.Svědectví francouzských ředitelů ukazují, jak se během několika týdnů změnila jejich každodenní práce. Někteří čelili fyzickým útokům, jiní výhrůžkám nebo veřejnému očerňování na sociálních sítích. Z vedoucích pracovníků, jejichž hlavním úkolem má být organizace vzdělávání a vytváření podmínek pro práci učitelů, se stávají prostředníci v konfliktech, které dalece přesahují možnosti jedné školy.
Jedna z ředitelek, která byla během protestů fyzicky napadena, upozornila, že její profesní poslání je především pedagogické. Místo toho však musí řešit situace, které připomínají spíše bezpečnostní krizi. Přesto se následující den do školy vrátila. Nechtěla totiž opustit své kolegy a zaměstnance, kteří na ni spoléhají.Zkušenost Florence Delannoyové, která stojí v čele školy už 28 let, ukazuje, že nejde pouze o běžné napětí doprovázející studentské demonstrace. Protesty a blokády škol zažila opakovaně, takovou míru násilí namířeného přímo proti lidem však podle svých slov dosud nezažila.
Mezi dvěma mlýnskými kameny
Ředitelé se ocitají v mimořádně obtížné pozici. Musí zajistit bezpečnost studentů i zaměstnanců, zachovat provoz školy a současně reagovat na požadavky rodičů. Jenže jednotlivé skupiny často očekávají protichůdná řešení. Sébastien Volpoët, ředitel lycea ve Vincennes, popsal situaci jako sevření mezi dvěma mlýnskými kameny. Jedna část rodičů mu vyčítá přivolání policie, jiná naopak požaduje, aby okamžitě zajistil návrat k běžné výuce. Ředitel tak musí obhajovat rozhodnutí, která jsou v krizové situaci často nepopulární bez ohledu na to, jakou cestu zvolí. Podobné situace odhalují jeden ze zásadních problémů současného řízení škol: odpovědnost vedení zůstává jasně vymezená, jeho skutečné možnosti ovlivnit vývoj konfliktu jsou však omezené. Ředitel může organizovat provoz školy, komunikovat s rodiči a přijímat bezpečnostní opatření. Nemůže ale sám vyřešit celostátní protestní hnutí ani nahradit rozhodování ministerstva.Fyzické útoky představují pouze nejviditelnější část problému.
Psychický tlak
Neméně závažné jsou psychické dopady dlouhodobého tlaku. Ředitel školy v Lens Jean-Michel Devienne popsal, že se stal terčem karikatur a obvinění z rasismu na sociálních sítích. Právě veřejné očerňování pro něj podle jeho výpovědi představovalo mimořádně bolestivou zkušenost. Někteří vedoucí pracovníci popisují pracovní dny, které začínají před šestou hodinou ráno a končí až pozdě večer. Nejde přitom pouze o množství administrativy. Neustálá pohotovost, obavy z dalšího incidentu a nutnost reagovat na protichůdné požadavky postupně vyčerpávají i zkušené profesionály. Vedení školy je navíc často spojeno s osobní odpovědností a silnou identifikací s institucí. Ředitelé proto mohou mít pocit, že musí vydržet i situace, které by za jiných okolností považovali za nepřijatelné. Pokud se k tomu přidá nedostatek podpory ze strany nadřízených institucí, může se profesní odpovědnost změnit v dlouhodobou psychickou zátěž.
Autorita, bezpečí a důvěra: jak je na tom školství ve Francii?
Francouzská situace otevírá otázku, která se netýká pouze tamního školství. Jaké možnosti má ředitel, pokud se škola stane dějištěm násilných konfliktů? Jak má chránit zaměstnance a studenty, aniž by se dostal do dalšího střetu s protestujícími nebo jejich rodiči? A kdo stojí za vedením školy ve chvíli, kdy se jeho rozhodnutí stane předmětem veřejného útoku? Autorita ředitele přitom není založena pouze na formálních pravomocích. Vzniká také z důvěry zaměstnanců, studentů a rodičů, z předvídatelnosti pravidel a z přesvědčení, že vedení školy má možnost zajistit bezpečné prostředí. Pokud se tyto předpoklady dlouhodobě narušují, nejde už jen o osobní problém konkrétního ředitele. Ohroženo je samotné fungování školy, která nemůže být bezpečným místem pro vzdělávání, pokud se její vedení samo necítí bezpečně a pokud za rozhodnutí, která musí činit, nenese odpovědnost také instituce, jež mu k jejich uskutečnění poskytuje pravomoci.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.
