Španělské Kanárské ostrovy zažívají mimořádný nápor migrantů. Od začátku listopadu 2026 dorazilo na toto španělské souostroví v Atlantském oceánu více než 9 000 lidí.
Jen během jediné soboty zachránila španělská námořní záchranná služba 1 488 osob ze čtrnácti lodí. Jde o nejvyšší počet lidí zachráněných během jediného dne v listopadu za posledních šest let. Situace přiměla španělskou vládu vyhlásit na Kanárských ostrovech migrační krizový stav. Pozornost se soustředí zejména na ostrov El Hierro, který se kvůli své poloze stal jedním z hlavních míst příjezdu migrantů ze západní Afriky. Podle reportéra Al Jazeery Bernarda Smithe jde o rekordní počet příchozích za celých 32 let, během nichž jsou statistiky vedeny. Kanárské ostrovy leží u severozápadního pobřeží Afriky, přesto jsou součástí Španělska a Evropské unie. Jejich geografická poloha z nich činí důležitý vstupní bod pro lidi, kteří se snaží dostat na evropský kontinent. Největší část migrantů připlouvá ze západoafrických zemí, především ze Senegalu. Na El Hierro dorážejí často v malých dřevěných rybářských člunech, označovaných jako pirogy. Po přistání jsou lidé registrováni, převezeni do přijímacích zařízení a následně mohou být přesouváni na další Kanárské ostrovy nebo na španělskou pevninu.
Značná zátěž
Pro malé ostrovy představuje takový příliv značnou organizační zátěž. Nejde jen o zajištění prvotního přijetí a registrace. Potřebná je také zdravotní péče, ubytování, doprava a následné řešení právního postavení příchozích. Španělský ministr pro územní politiku Ángel Víctor Torres proto zamířil na El Hierro, aby s místními představiteli projednal další postup.Rekordní příjezdy přicházejí v době, kdy Evropská unie zavedla nový Pakt o migraci a azylu. Ten vstoupil v platnost 12. června 2026 a představuje nejrozsáhlejší reformu evropských azylových a hraničních pravidel za několik desetiletí.Jeho cílem je sjednotit postupy při přijímání a posuzování žádostí o azyl, posílit kontrolu vnějších hranic a vytvořit předvídatelnější systém rozdělení odpovědnosti mezi členské státy. Reforma má současně urychlit řízení v případech, kdy příchozí nemají nárok na mezinárodní ochranu.
Společná pravidla neomezila migraci
Současný vývoj na Kanárských ostrovech však ukazuje, že přijetí společných pravidel samo o sobě neznamená okamžité omezení migračních tras. Změna legislativy neodstraňuje příčiny migrace, geografické podmínky ani rozhodnutí lidí riskovat cestu přes oceán. Účinnost nového systému proto bude možné hodnotit až podle jeho praktického fungování, nikoli pouze podle data jeho zavedení.Za rekordními čísly se skrývá jedna z nejnebezpečnějších migračních tras směřujících do Evropy. Migranti se vydávají na cestu v přeplněných lodích, které často nejsou konstruovány pro dlouhou plavbu na otevřeném moři. Podle údajů Mezinárodní organizace pro migraci zemřelo nebo se pohřešuje nejméně 450 lidí, kteří se v prvních deseti měsících roku 2026 pokoušeli překonat západoafrickou atlantickou trasu.
Některé lodě přepravují desítky až stovky osob. Jedna z lodí zachráněných v listopadu měla na palubě 240 lidí, mezi nimi 12 žen a 36 dětí. Takový počet cestujících na malém rybářském plavidle výrazně zvyšuje riziko převrácení, nedostatku zásob i komplikací při záchranné operaci. Příznivější povětrnostní podmínky v Atlantiku v posledních letech usnadňují vyplouvání lodí ze západoafrického pobřeží. Pirogy přitom mohou být na moři až týden a na palubě bývá natěsnáno kolem stovky lidí.
Případ Ceuty
Kanárské ostrovy nejsou jediným místem, kde Španělsko čelí mimořádnému migračnímu tlaku. Dalším citlivým bodem je Ceuta, španělská autonomní enkláva na severoafrickém pobřeží, která sousedí s Marokem. Na konci července 2026 se během pouhých 48 hodin dostalo z Maroka do Ceuty přibližně 80 000 lidí. Nejméně sto osob při tomto hromadném překračování hranice zahynulo. V následujícím měsíci Španělsko deportovalo více než deset lidí, kteří se do enklávy dostali. Ceuta má rozlohu pouhých 18,5 kilometru čtverečního a přibližně 80 000 obyvatel. Takový rozsah příchozích proto představuje mimořádnou zátěž pro místní infrastrukturu i bezpečnostní složky.
Migrace a její zvládání je složitý problém
Situace na Kanárských ostrovech znovu otevírá otázku, nakolik je Evropská unie schopna zvládat migraci jako společný problém. Španělsko sice odpovídá za ochranu svých hranic, ale migrační trasy vedoucí přes Atlantik mají širší mezinárodní rozměr. Zahrnují země původu, tranzitní státy, pašerácké sítě i evropské instituce. Samotné zpřísnění kontrol nebo rychlejší azylová řízení nemohou vyřešit všechny příčiny, které lidi k odchodu vedou. Stejně tak nelze přehlížet potřebu ochrany těch, kteří skutečně prchají před pronásledováním či vážným ohrožením života. Rekordní listopadové příjezdy tak představují nejen problém španělských ostrovů, ale také zkoušku nového evropského migračního systému. Jeho skutečná funkčnost se nebude měřit pouze tím, kolik pravidel dokáže EU přijmout, nýbrž také tím, zda členské státy dokážou zajistit účinnou správu hranic, důstojné zacházení s příchozími a spravedlivé rozdělení odpovědnosti.
