Ilona Švihlíková v listopadovém glosáři komentuje domácí i světové události – od brazilských voleb přes Trumpovy midterm volby až po rostoucí ceny energií.
Přepis pomocí AI:
Dobrý den, je tu další glosář. Listopadový, doslova dušičkový. V uplynulém týdnu jsme si připomněli náš zásadní státní svátek, den založení naší republiky.
Jak to tak bývá u těch dekadentních společností v úpadku? Už se téměř nehovoří o tom, jak jsme k tomu přišli, jaká byla důležitá rola národního obrození pro vznik našeho státu, jaké ideje stály za jeho zrozením. Místo toho je to často politický rituál rozdávání vyznamenání hradním rozvědčíkem, i když jsou tu malé jiskřičky toho, že si můžeme náš stát připomínat i jinak. Za letošek připomenu akci, kde vystupoval Václav Klaus u Obecního domu.
Víte, e v ekonomii máme různé názory, ale jeho důraz na mírovou politiku, to je něco, co rozhodně mohu podepsat. A já sama jsem se zúčastnila akce Inovace republiky v kouzelném místě v Praze v Umělecké zahradě, kde byly mimo jiné představeny tři nová vydání knih Jana Amosy Komenského a debata měla takovou úroveň, že to neleze srovnat s ničím, co kdy uvidíte v televizi.
A tím se dostáváme ke stále klíčovému tématu, kvůli kterému, jak jsme se dozvěděli, byla v Poslanecké sněmovně málem bitka. A sice jak se bude platit veřejnoprávní televize. Mimochodem, jak k tématu státního svátku, tak i k tématu financování takzvaných veřejnoprávních médií jsem připravila dvě videa. Obojí najdete na mém kanálu YouTube Ilona Švihlíková Official. Tak se podívejte.
Nicméně hysterie společnosti šplhá do dalších vyšších spirál, stále stoupá. Už dlouho se v politice u nás nadužívají emoce.
A to je důvod, proč já nechodím do televize. Protože ono už to nemá co dočinit s nějakou odbornou debatou. Je to jenom vulgarita, sprostota, urážky, vyhrožování. Je to absolutní úpadek jakékoliv politické kultury. A já se na tom nevím podílet.
Ale stejně tak mě fascinují ty řetězové maily, nebo co to, tady kde chodí, které nás nabádají k tomu, abychom byli zticha a nedělali protesty.
Jinak bude nějaký Majdan, nebo co. Tak jak asi víte, spolek Svatopluk, a já jsem jeho spoluzakladatelka, pořádá akci, v níž se vyjádříme k tomu, že nejde jen o financování televize, ale celkově o to, jak ta tzv. veřejnoprávní média fungují a v čím prospěch. A jaká by měla být naša občanská kontrola.
Ze zahraničních témat musím znovu zmínit vítězství Lula da Silva. Máváme do Brazílie. Je to výjimečné vítězství, nejen kvůli tomu, že Lula vyjíždí 80, ale snad ještě nikdy v Brazílii nezvítězil kandidát, který by prohrál první kolo. Rodina Bolsonarů, minimálně její část, se přesunula do Spojených států. To je takové symptomatické, řekla bych. No a já jsem ráda, že za dělnickou stranou Brazílie se mobilizovali i mladí a nedovolili vítězství proamerického kandidáta, který by z Brazílie udělal velmi silného vazala Spojených států.
Připomenu, že na YouTube kanálu Argumentu najdete moje podcasty a sice k zasedání Mezinárodního měnového fondu v podzimním termínu, které je vždy spojeno s řadou akcí a korekcí vývoje, včetně třeba vývoje nad trhou umělé inteligence. Když jsme u těch korekcí, tak jste možná zaznamenali, že Christine Lagardevá oznámila, že odejde z postu šéfky Evropské centrální banky. To může mít vážné konotace, zejména v souvislosti s blížícími se volbami ve Francii.
A máme tu protestní vlnu, která neutichá po celé Evropě. Často je potěšující vidět mladé lidi, kteří nemají vymyté mozky a nechtějí ani platit za televizi, ale místo toho jim vadí nedostupné bydlení. A v Německu, jak jsem si všimla, to byly záběry čínské televize, tuším, to byla demonstrace, která hájila sociální stát a byla proti výdajům na zbrojení.
To u nás jsme zase dál. Máme úchylku, ano, chceme poplatky, nejvíce chtějí ty, za které je platí rodiče. Ano, chceme militarizaci a výdaje na zbrojení. Často řečeno z úst našich umělců, kteří čtou cizí scénář. Aniž by ovšem věděli, že čtou cizí scénář.
V příštím týdnu se dozvíme výsledky voleb ve Spojených státech, tzv. midterm, poloviční, po zhruba dvou letech, kdy je prezidentem Donald Trump. Nelze vyloučit, že se po nich opět rozhovoří konflikt proti Iránu. Už teď je ropa Brent kolem 120 dolarů za barel.
Když se podíváte na cenu plynu, na tu evropskou cenu, která je jen tak mimochodem 10x vyšší, než ve Spojených státech, tak se vám taky udělá špatně. Jsme na 100 eur za megawatt hodinu. Tady by to chtělo tu Kristalinu Georgievu, aby nám sem přišla a povídala nám o tom, jak je světová ekonomika odolná, což doposud skutečně relativně byla.
Dušičkový den je vážný okamžik. Je to připomenutí si těch, kteří už nejsou mezi námi; vzpomeneme jejich památku, možná se smutkem a možná i s radostí, že jsme se s nimi mohli setkat a že jsme s nimi mohli prožít společné chvíle. Jsou také připomenutí, že tak nějak pořád z našeho života něco odchází a my se s tím musíme smířit.
A jsou i nadějí, že se znovu potkáme tam, kde není válka ani utrpení. Buďme s našimi milovanými, dokud můžeme. Na tomto světě není moc radosti, tak ji musíme aktivně vyhledávat a pečovat o ni.
Příští týden zase na shledanou.
Přepis není jazykově upraven. Děkujeme za pochopení.