Mezi Rusy převažuje vlastenectví jako láska k vlasti, ale 23 % z nich ho vidí třeba jako mluvení pravdy bez ohledu na to, jaká taková pravda je.
Nový průzkum veřejného mínění v Rusku provedlo Centrum výzkumu občanské společnosti a neziskového sektoru při ruské Vysoké škole ekonomické. Průzkum se věnoval otázce vlastenectví v Rusku. Průzkum prostřednictvím osobního rozhovoru byl proveden v prosinci 2020 mezi 2003 respondenty staršími 18 let.
Většina Rusů si mezi emocionálním a aktivistickým patriotismem vybírá možnost toho prvního. Pro 67 % dotázaných je vlastenectví otázkou lásky k vlasti. Pro 23 % představuje konkrétní činnost pro rozkvět země. A ještě 20 % respondentů průzkumu vidí vlastenectví jako pomoc potřebným.
Jenom 12 % Rusů chápe vlastenectví jako konkrétní jednání, věnování svého času nebo peněz k řešení společenských problémů. Nicméně 16 % dotázaných má sklony k místnímu patriotismu („lokálpatriotismu“) a je připraveno pracovat ve prospěch rozkvětu místa, kde žijí.
Průzkum také zachytil některé meziroční změny. Poklesl počet těch dotázaných, kteří vidí vlastenectví jako snahu o zlepšení situace v zemi a zabezpečení důstojné budoucnosti. V roce 2019 se jednalo o 29 % a v roce 2020 o 19 %. Autoři průzkumu míní, že tento výrazný pokles souvisí s pocity bezmoci uprostřed pandemie.
Prakticky stejný podíl Rusů spojuje patriotismus s obranou Ruska proti výpadům a obviněním jakéhokoliv typu (jde o 24 %). Celkem 23 % chápe patriotismus také jako mluvení pravdy o Rusku bez ohledu na to, jaká taková pravda je. Každý čtvrtý (25 %) vidí vlastenectví jako nadřazenost vlastní země nad ostatními. Jenom 10 % si ovšem myslí, že vlastenectví znamená, že země nemá žádné nedostatky.
Rusové si s patriotismem nespojují dobrovolnickou činnost nebo dobročinnost, i když oba jevy vnímají celkově pozitivně. Průzkum také ukazuje slovy jedné z jeho autorek Iriny Mersijanovové, že lidé, kteří vidí vlastenectví jako lásku k vlasti, obvykle dobře hodnotí svůj vlastní život, cítí se šťastnými. Mersijanovová ukazuje, že pocit osobního štěstí má také vliv na angažovanost v podpoře potřebných.
Podle průzkumu se celkem 79 % dotázaných občanů Ruska cítilo šťastnými. Za poslední rok pomohlo nezištně neznámým lidem, kteří pomoc potřebovali, celkem 35 % ze „šťastných Rusů“. V případě „nešťastných Rusů“ se jednalo o podíl 25 %. Mersijanovová říká, že čím nešťastnější je člověk, tím méně je ochoten pomoci ostatním.
„Vlastenectví je ve společnosti vnímáno jako uznávaná norma: pokud někdo řekne, že není vlastenec, pohlíží se na něj s výsměchem. To je konformismus, jehož druhou stranou je neochota jednat a jednat tak, jak uznáte za vhodné,“ komentoval průzkum politolog Alexej Makarkin. Politolog dále říká, že se chápání patriotismu v Rusku liší mezi generacemi: „Mladí lidé se snaží distancovat od oficiálního vlastenectví, ale zároveň považují za prestižní být dobrovolníkem, pomáhat. Vlastenectví je pro ně spíše lokální, spojené s jejich rodinou, s touhou dělat malé věci, aby pomohli ostatním.“
Politický konzultant Dmitrij Fetisov ještě upozornil na další proměnu ruského patriotismu v posledních letech. Vlastenectví se podle něj posunulo od abstraktní lásky k vlasti k poptávce po silné supervelmoci. „Ke všem vlnám vlasteneckých nálad došlo po geopolitických úspěších – jako připojení Krymu – nebo po sportovních úspěších Ruska. Dopad úspěchů ve sportu byl krátkodobý, Krym dával delší pozitivní vliv na vlastenectví, ale také tento vliv nyní zmizel,“ dodal Fetisov.
Politický konzultant dále zpozornil na to, že znatelně poklesl počet Rusů, kteří si přejí opustit zemi a zároveň se zvýšil počet a rozsah požadavků na vládu ze strany těch, kteří chtějí v Rusku zůstat.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.