Jazzové okénko Jana Schneidera: Zbigi, Take the ‘A’ Train a Elysium’s Butterfly Comes

I dnešní neděli vás jazzovou hudbou provede Jan Schneider s dalšími třemi skladbami.

Jako obvykle začnu krásným kontrabasem, protože sólo Vitolda Reka v jeho vlastní kompozici Zbigi na rozdíl od často samoúčelných exhibicí je krásnou, dalo by se říci až konzervativní improvizací na téma. Moc pěkná polsko-německo-indicko-izraelská seance!

Něco z jazzové klasiky: Charles Mingus zahrál živě v Montreaux 1975 se svou kapelou jeden z nejslavnějších jazzových „standardů“ Take the ‘A’ Train. Krásně to rozjel trumpetista Benny Bailey, když mu od bubnů pomáhal Danny Richmond! On bubnoval tak samozřejmě, tak dynamicky a s takovým swingem, že se zdálo, že to je jedna z nejpřirozenějších lidských činností. Jak nádherně nadhazuje ty synkopy, jak mu jdou šťavnatě ty brejky od ruky, to je pohádka. Nijak viditelně se přitom nenamáhal, ale ten úžasný motor, to byl on! Barytonsaxofonista Gerry Mulligan nebyl členem Mingasova souboru, jeho doménou byl „cool jazz“, ale tady jako host ukázal, že se umí rozparádit. Jeho mistrovský duet s kontrabasistou Charlie Mingusem, to je ten pravý důvod, proč o tom píšu! (Ještě omluvná poznámka, ten závěrečný „zástřih“ videa je opravdu hnusnej, skladba pokračuje ZDE).

Náhodou jsem narazil na jednu vykopávku z oblasti zvané „progresivní rock“. Počátkem sedmdesátých let vznikla v Bostonu skupina, která si dala název „Guns & Butter“, což na tomto webu musí znít jaksi povědomě (guns versus butter je prý makroeekonomický model vztahu mezi náklady na zbrojení a civilními výdaji, jinými slovy, peníze vydané pro lidi versus peníze vydané proti lidem, ale to vám jistě Oskar Krejčí okomentuje lépe, protože vyšla nová roční zpráva SIPRI a tam je všechno jasné). V roce 1972 vydala tato kapela své jediné album, které ale propadlo, protože skupina byla snad prý „příliš židovská“, nebo co. (Podle názvu jistě, protože chtěla současně kvéry i gáblík. Ostatně podle muziky také.) Kapela se rozpadla, ale ta krásná muzika zůstala a je na nás ji hledat a nabízet přátelům. Poslyšte tedy Elysium’s Butterfly Comes – housle Lennyho Federera ať vám okrášlí celou neděli!

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.