Ivo Šebestík se ptá na to, proč se světoví vůdci neangažují také v boji s dalšími „pandemiemi“, jako jsou nikotin, drogy, alkohol anebo celosvětová extrémní chudoba.
Na celém světě přibližně 1,3 miliardy lidí kouří cigarety a jiné tabákové výrobky. Naprosto prokazatelně umírá každým rokem na následky kouření 4,8 milionů lidí, tedy 560 osob každou hodinu. Je také prokázáno, že si průměrný kuřák krátí svůj život o nějakých 15 let, takže na následky kouření, můžeme říci novodobou terminologií „s kouřením“, celosvětově zemře až 50 % kuřáků.
Na rozdíl od epidemií a pandemií (ty mají časově omezené trvání) je kouření záležitost, která postihuje lidstvo v podstatě kontinuálně, trvale. Zabíjí už půl tisíciletí od dovozu prvních tabákových listů z Ameriky. Samozřejmě stoupající křivkou od jednotlivců po milióny. Vedle kouření zabíjí každoročně mimořádně vysoký počet lidí samozřejmě extrémní chudoba převažující v zemích velice chudých, ale která je přítomna i v zemích relativně bohatých.
V extrémní chudobě, která má také extrémně vysoké statistiky úmrtí, žije v současnosti téměř miliarda lidí. Západ se chlubí tím, že se daří světovou chudobu snižovat, ale vůbec neví, co říká. Tisíce mezinárodních konferencí uspořádaných v kongresových halách nejluxusnějších světových hotelů na téma snižování chudoby, tedy ona téměř jediná měřitelná aktivita mužů v kravatách a žen v kostýmcích, nenakrmilo ani jediného chudého člověka. Touto extrémní chudobou je míněn život člověka, který má denně k dispozici prostředky ve výši cca 1,25 dolaru. Mnohdy ani to. Za 1,25 dolaru se obyvatel bohatých zemí Severní Ameriky nebo Evropy neprojede ani tramvají. Další příčinou úmrtí jsou pochopitelně ozbrojené konflikty a války. Jen v konfliktech na východní Ukrajině přišlo o život na 14 tisíc lidí. Mrtvé z válek v Jugoslávii a na Blízkém východě raději ani nepočítejme.
Všechny tyto tři velké příčiny úmrtí lidí mají jako společný jmenovatel zisky nejbohatších skupin i jednotlivců. Cigarety a alkohol představují velký byznys a jsou i daňově zajímavé, chudoba v chudých částech planety je do značné míry rovněž důsledkem chování velkého byznysu. No a války jsou přímo „oborem jeho podnikání“. U cigaretových výrobků se špatné svědomí z velkého byznysu tančícího na hrobech mrtvých kuřáků vykupuje imbecilním varováním ministra zdravotnictví, ve kterém by ale mělo stát spíše toto: „Děkujeme ti, kuřáku, za tvůj finanční příspěvek. Ať je ti země lehká.“ Kdyby se v našem „korektním“ prostředí začala jednou konečně říkat lidem pravda, většina lidí by ji patrně neunesla.
Svět má za sebou už více než jeden rok trvající zkušenost s nejrůznějšími druhy jednání vlád a nadnárodních subjektů vůči pandemii covid-19. Ponechme zde stranou, co bylo rozumné a nutné, a co nikoliv. Ale lidé vidí, kolik pozornosti tato virová pandemie vyvolala úplně na všech místech a kolik opatření mohlo být a ještě bude uvedeno do života obyvatel celé planety pod heslem boje proti koronaviru. A právě zde vzniká naprosto legitimní otázka, asi jedna z nejvíce oprávněných. Proč se světoví vůdci neangažují stejně rozhodně a aktivně také v boji s dalšími, dokonce mnohem ničivějšími „pandemiemi“, jimiž jsou nikotin, drogy, alkohol, celosvětová extrémní chudoba, a hlavně uměle vyvolávané konflikty plné násilností a války vedené ve prospěch velkého byznysu?
Odpověď je prostá. Byznys! Ale právě tak bychom měli hledat odpověď i na otázku, proč se rozhodující struktury řídící státy (občané to už dávno nejsou) tak usilovně angažují v boji proti koronavirové pandemii? Najednou tolik lidskosti? Že by jim opravdu šlo o zdraví lidí? Jestli ano, tak proč jsou tak starostliví vůči jedné hrozbě, a naprosto lhostejní, ba dokonce často i velice otevření vůči hrozbám ještě ničivějším?
Pokud jim jde o zdraví obyvatelstva, tak by jim mělo jít o zdraví úplně ve všech ohledech a situacích. Možná by je mohlo napadnout, že také chudoba škodí zdraví. A třeba by se mohli dokonce dovtípit, že i války škodí zdraví! Z toho a mnoha dalších důvodů už nejméně půl roku nevěřím tomu, že přinejmenším ziskově mimořádně atraktivní části opatření „proti“ koronaviru (pohádkový celosvětový byznys s vakcínami, byznys zdravotních pojišťoven, různé přesuny ve státním rozpočtu, zadlužení státu atraktivní pro věřitele i docela solidní obchod s testy a rouškami) jsou motivována humánními ohledy. Museli bychom žít v úplně jiném světě, ve světě, který skutečně upřednostňuje zdraví a bezpečí člověka, abychom mohli u rozhodujících struktur utopených v nejrůznějších vztazích s byznysem hledat humánní motivaci pro jejich rozhodování.
Ono se jedno malé a jen částečné vysvětlení pro selektivní přístup k hrozbám nabízí. Všechny politické reprezentace, které jsou aktivní v zemích Západu, ať už se hlásí k pravicovému liberalismu nebo zcela neoprávněně k levici, jsou zcela srozuměny se světem v té podobě, v jaké se nachází. Odmítají nebo se prostě nesnaží zasáhnout do zisků, vlivu a moci nadnárodních korporací, tedy do jádra velkého množství současných hrozeb a krizí. Zato a o to více se angažují na náhradních bitevních polích.
Proto tolik péče o genderovou rovnost, o mravnost obrazů a rasovou vyváženost lidových pohádek. Proto tolik starostí o integraci migrantů či o práva osob s neujasněným vztahem k vlastnímu pohlaví, a k tomu i tolik bílého flagelantství směřujícího k vyvrácení samých kořenů evropské civilizace. Všechny tyhle „úkoly“ patří do oblasti, ve které se mohou „aktivisté“ beztrestně, ba dokonce se slávou a s granty aktivovat. Pokud by jakkoliv chtěli zasáhnout do království velkého nadnárodního byznysu, pak by tvrdě narazili. A pochopitelně, žádné granty! Také ke specificky pojatému boji proti koronaviru dostaly vlády od korporací laskavé požehnání. Kdyby chtěly bojovat proti válkám, světové chudobě a nikotinu, dostaly by přes prsty.