Zhoršující se vztahy mezi EU a Ruskem se odrážejí v napětí kolem energetiky. Roli hrají také americké požadavky, ruské a německé zájmy a rovněž neoliberální doktrína EU a klimatická pohotovost.
Podle článku ekonoma Mathiase Reymonda pro Monde Diplomatique se zhoršení vztahů mezi Evropou a Ruskem odráží v napětí kolem energetiky. Svou roli v tom hrají americké požadavky, ruské a německé zájmy a také neoliberální doktrína EU a klimatická pohotovost.
Reymond připomíná dohodu mezi USA a EU z roku 2018, ve které EU potvrdila, že bude z USA dovážet větší množství zkapalněného zemního plynu. Bylo veřejným tajemstvím, že to byl zájem především amerických producentů plynu. EU je jako největší světový dovozce plynu ideálním zákazníkem.
Zemní plyn se dostal do středu zájmu v souvislosti s rusko-ukrajinským konfliktem, plynovodem Severní proud 2 a napětím ve Středomoří ohledně nalezišť. Vedle toho se vlády více obávají zhoršení životního prostředí.
Zemní plyn sice není obnovitelný, ale ve srovnání s ropou nebo uhlím způsobuje menší znečištění. Také se lépe transportuje. Vývoj zkapalněného plynu (LNG) a nových lodí pro jeho dopravu dokázal internacionalizovat doposud značně lokalizovaný obchod.
Liberálové chválí plusy LNG. Operátoři mohou srovnat ceny na různých trzích a stále častěji plyn nakupovat na základně krátkodobých dohod, zatímco dohody týkající se plynovodů se uzavírají na desítky let.
Spojené státy v souvislosti s objevem břidlicového zemního plynu výrazně zvýšily těžbu, za posledních 15 let o 88 %. Ruská produkce je statická, země EU těžbu omezily. Většina americké těžby se spotřebovává doma, nicméně americké přebytky zemního plynu rostou. Ve světovém srovnání se evropský trh jeví nejlukrativněji, takže Washington začal tlačit na EU ve snaze obsadit ruské pozice v dodávce plynu do EU. V této souvislosti Reymond upozorňuje na přítomnost Donalda Trumpa na summitu Trojmoří v roce 2017, kde se o plynu a amerických dodávkách do Evropy jednalo.
V letech 2005 až 2011 USA plyn nevyvážely, neměly tedy námitky proti plynovodu Severní proud 1. Dnes ale mají přebytky, takže se snaží udělat všechno možné proto, aby zastavily dostavbu plynovodu Severní proud 2. Rusku zase jde o obejití Ukrajiny a zvýšení kapacity dodávek ruského zemního plynu do Evropy via Německo. Vedle toho ale začal fungovat plynovod Turecký proud, který z jihu také dodává plyn do Evropy. Plynovod Tesla bude zásobovat Srbsko, Maďarsko, Bulharsko a Rakousko přes Řecko a Severní Makedonii. Situace by mohla vyústit v obnovení zájmu o zastavený projekt plynovodu Jižní proud. Rusko také postavilo plynovod Síla Sibiře, který bude 30 let dovážet plyn do Číny.
Washington ví, že neoliberalismus Bruselu činí EU ještě závislejším spojencem než Polsko. Dlouhodobými smlouvami nezatížený trh s LNG je významnou konkurencí historických provozovatelů plynovodů. Firma Gazprom je svázána bruselskými pravidly, která mají podporu USA. V roce 2019 Evropský parlament přispěchal s odsouhlasením Třetího energetického balíčku, který doplnil ten z roku 2009. Podle odborníků svým obsahem jasně dává přednost dovozům LNG, protože se jich netýká evropská byrokracie ani regulace, což je výhra pro USA.
Ambice dovozu amerického zkapalněného plynu do EU jsou však poněkud problematické. Americký LNG je ve srovnání s ruským plynem sice levnější, jenže dlouhý proces výroby činí zkapalněnou verzi méně konkurenceschopnou. A Gazprom jistě bude na situaci reagovat, mohl by například vzhledem k větší volnosti při stanovování svých sazeb nedbat některých omezení a poskytnout svým evropským klientům slevy ze smluvních cen indexovaných k ceně ropy.
Evropská unie dává najevo, že s plynem i nadále počítá, jeho dodávky chce ale diverzifikovat. Jsou tu také otázky spojené se snižováním emisí, EU počítá s jejich snížením na 55 % do roku 2030. Tento cíl s sebou nese obrat k obnovitelné a jaderné energii.
Díky nadšení kolem obnovitelných zdrojů energie se ale zapomíná, že jejich výroba je ekologicky náročná a též znečišťuje životní prostředí. Potřebné suroviny (kobalt, lithium, zinek, aluminium) se nacházejí jen v některých zemích, což vytváří nové závislosti. Většina ekonomiky funguje na elektřinu: bude potřeba postavit mnohem víc elektráren, větrných elektráren, vedení vysokého napětí a vyrobit mnohem víc transformátorů, kondenzátorů, vypínačů a jističů – tento dopad na životní prostředí je značně podceňován.
Logickým řešením je využívat více obnovitelné energie a méně energie, která vytváří skleníkové plyny. Jenže ekologická rovnice nevyjde bez snížení poptávky. To znamená, píše Reymond na závěr, kompletně přepracovat výrobní a spotřební řetězce tak, aby spotřebovávaly méně energie, přeorientovat výrobu a drasticky snížit dopravní toky.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.