Politolog Petr Drulák píše o rozdílech mezi tím, když letadla unášejí východoevropští autokraté a když tak činí vůdcové svobodného světa a nositelé Nobelovy ceny míru.
Pasažéři letu společnosti Ryanair z Athén do Vilniusu zažili v neděli (23.5.) neplánované mezipřistání v Minsku. Nacházel se mezi nimi i exilový opoziční bloger Raman Pratasevič, kterého běloruské úřady ihned zatkly na základě obvinění z terorismu. Podle všeho se jednalo o akci běloruských složek, které využily přeletu letadla nad běloruským územím a buď ho přímo přinutily přistát nebo to navlékly tak, že posádka v domnění, že je let ohrožen, o přistání sama požádala. Leccos se vyjasní na základě nahrávek komunikace mezi posádkou a řídící věží. Každopádně už se mluví o únosu letadla a přinejmenším se bude jednat o hrubé porušení pravidel mezinárodní letecké dopravy. Běloruský prezident Lukašenko může počítat s dalšími sankcemi. Ale využít okamžik zranitelnosti, kdy nepřítel je ve vzduchu, mu asi za to stálo.
Připomeňme, jak v podobných situacích jedná liberální demokracie. V létě 2013 získali Američané informaci, že v letadle bolívijského prezidenta Moralese na trase Moskva – La Paz se nachází americký občan Edward Snowden, který o několik měsíců dříve přinesl skandální odhalení o šíři amerických zpravodajských aktivit. Podobně jako Pratasevič i Snowden je řadou lidí považován za bojovníka za demokracii, oba jsou však také svými vládami považováni za teroristy a doma jim hrozí ty nejtvrdší tresty. Jako dnes Lukašenko ani tehdejší prezident Obama neodolal pokušení využít momentu zranitelnosti nepřítele. Situaci měl o to, složitější, že bolivijské letadlo bylo prezidentské a tudíž pod ochranou norem imunity, které zpochybňují jen teroristé, navíc se nehodlalo přiblížit vzdušnému prostoru USA.
Na druhou stranu američtí prezidenti se mohou vždy spolehnout na dobré přátele. Když se bolívijské letadlo dostalo nad střední Evropu, zjistilo, že Itálie, Francie, Španělsko a Portugalsko mu uzavřely své vzdušné prostory; uvedly „technické důvody“, později přiznaly americký tlak. Na alternativní trasu chybělo palivo. Morales tedy musel neplánovaně přistát ve Vídni, aby rakouské úřady následně oznámily, že Snowden na palubě není. Jak to zjistily, dodnes není zřejmé, neboť paluba prezidentského letadla je nedotknutelná a Bolivijci tvrdili, že žádnou prohlídku nepřipustili. Na každý pád tam Snowden skutečně nebyl, neboť zůstal v Moskvě. K dezinformaci o jeho převozu do Bolívie se později přihlásil Julian Assange. Bolivijci si oprávněně stěžovali na všech stranách kvůli únosu letadla a ohrožení hlavy státu. Dostalo se jim omluvy oněch čtyřech evropských států a generální tajemník OSN se vyjádřil, že takové věci se nesmí opakovat. Tím to skončilo.
USA se k ničemu vyjadřovat nemusely. Žádné stíhačky nikam nevysílaly, nikoho neprohledávaly, nic neporušily, nikoho nenutily. Obama předvedl, jak funguje liberální impérium, kde nikdo nikoho nenutí, ale všichni se nakonec podřídí síle. Moralese přece nikdo přistát nenutil, mohl klidně letět jinudy a pak svobodně s prázdnou nádrží spadnout do Atlantiku. Asi jako když někdo dobrovolně přijme zničující práci, protože jinak umře hlady, nebo když se někdo nechává dobrovolně naočkovat, neboť jinak nevystrčí hlavu ven.
Nicméně takové subtilní jemnosti Lukašenkovi unikají a na jejich uskutečnění by mu stejně chyběly nástroje. Proto bude třeba Bělorusko exemplárně potrestat. Každý musí pochopit, jak velký rozdíl je mezi tím, když letadla unášejí východoevropští autokraté a když tak činí vůdcové svobodného světa a nositelé Nobelovy ceny míru. Kde jsou ty doby, kdy se do únosů letadel pouštěli jen skuteční teroristé!