Prezidentem země se stal konzervativec tvrdé linie. Co to může nebo nemůže znamenat pro jadernou dohodu, íránskou ekonomiku a regionální (ne)stabilitu?
V Íránu byl uprostřed spekulací o tom, že se země a další světové velmoci blíží k dohodě ohledně íránského jaderného programu, zvolen prezidentem konzervativec Ebrahim Raísí, píše pro Al Džazíru Marwan Bishara. Nová Raísího vláda bude mít příležitost oživit íránské hospodářství, zlepšit diplomatické vztahy a také posílit geopolitický vliv na Blízkém východě i mimo region.
Ovšem to, jaké priority vládnutí si konzervativec tvrdé linie zvolí a také to, jak zvládne nečekané dopady jaderné dohody, bude mít vliv na budoucnost Íránu i regionu Blízkého východu.
Tyto skutečnosti jsou důležité zejména proto, že prezidentské volby v Íránu postrádaly základní demokratickou legitimitu, jak ukázala i volební neúčast Íránců. Volební proces byl zmanipulován ve prospěch Raísího, míní Bishara. Očekává se také, že právě Raísí by měl ve funkci ajatolláha nahradit dnešního osmdesátníka Alího Chameneího, který je skutečným vládcem islámské republiky.
Nový íránský prezident může jít při svém vládnutí zemi třemi cestami, píše dále Bishara.
Prvním scénářem je, že Raísí dá přednost ekonomice, investicím a reformám, takže jeho vláda vyšle signál, že chce využít ekonomických přínosů jaderné dohody k tomu, aby zlepšila život obyčejných Íránců. Bez politických reforem se ale ekonomická transformace země neobejde, vzhledem k nízké důvěryhodnosti islámského režimu pro vlastní občany. Volby letos podkopaly jeho legitimitu a prohloubily napětí mezi islámskou a republikánskou či demokratickou složkou íránské politiky. V zahraniční oblasti by se Írán vydal cestou krocení nákladných regionálních dobrodružství Íránu ve prospěch obchodu a spolupráce se sousedy.
Soudě podle Raísího dlouhé a hluboké loajality ke klerikálnímu režimu, je ale dost pravděpodobné, že se touto cestou nevydá. Šance autor odhaduje na 0-5 %.
Druhým scénářem je zachování statu quo s tím, že by uzavření jaderné dohody vedlo k vyšším příjmům z prodeje ropy a k vyšším zahraničním investicím. V této oblasti by Raísí mohl jít pomalými kroky, podal by ruku větší spolupráci se sousedy i se západními velmocemi. Vliv Íránu je velký v Iráku, v Sýrii, Libanonu a také v Jemenu, kde by mohl pomoci obnovit bezpečnost, mír a stabilitu v těchto konfliktem zmítaných zemích. Získal by tak dobrou vůli a prestiž, míní dále autor. Írán by dokonce mohl být novým garantem regionální bezpečnosti v době, kdy USA snižují svoje vojenské závazky v regionu. Totéž platí pro stabilizaci a zlepšení vztahů se sousedními zeměmi Perského zálivu, zejména se Saúdskou Arábií. Ve vztazích s Izraelem by se ale změnilo jen málo.
Tento scénář má podle Bishara 35% šanci na realizaci.
Třetím scénářem je posílení konzervativních názorů, využití vyšších cen ropy a nových investic k financování vyčerpaného úřednického establishmentu a také k posílení Revolučních gard, jejichž úkolem je šířit šíitsko-íránský vliv po celém regionu. Raísí by mohl využít nestability a nejistoty arabských sousedů a rozšířit dále íránský vliv podobně jako v Iráku, Libanonu, Sýrii nebo Jemenu. V praxi by to znamenalo posílení ozbrojených sektářských milicí a prohloubení regionálního sektářství, násilí a nestability.
Nový prezident Íránu by mohl být povzbuzen částečným stažením USA z regionu k zintenzívnění mocenské hry Íránu ve snaze zaplnit vznikající vakuum. Bishara odhaduje pravděpodobnost tohoto scénáře na 65 %.
Je třeba mít ale na paměti, že íránská politika i politika celého regionu Blízkého východu není statická. Podobně nejsou statické vztahy mezi Západem a Východem. Nové otřesy jsou pravděpodobné ve většině zemí Blízkého východu a mohly by si na Íránu vyžádat vysokou daň. Změnit Raísího úvahy by mohlo pomoci například překalibrování zájmů a přetvoření aliancí v regionu. Mohlo by to pak potenciálně vést k přijetí rozumnějšího a konstruktivnějšího prvního scénáře.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.