V současné době připadají na jednoho starobního důchodce přibližně dva přispěvatelé. Na počátku 60. to bylo šest aktivně pojištěných pracovníků.
Podíl osob starších 65 let na celkové německé populaci roste. Podle toho v roce 1950 spadal do této věkové skupiny přibližně každý jedenáctý občan Německa – v roce 2019 to bude již každý pátý. Demografické změny jsou tedy v Německu v plném proudu a zátěž důchodového systému se zvyšuje. Tento vývoj se v budoucnu ještě zintenzivní, protože generace tzv. baby boomu brzy odejde do důchodu.
Tzv. „baby boomers“ jsou ročníky narozené v letech 1955 až 1965. Hospodářský zázrak v té době zajistil rostoucí porodnost. Státní důchodový systém tak bude v nadcházejících letech vystaven velké finanční zátěži. V současné době připadají na jednoho starobního důchodce přibližně dva přispěvatelé. Na počátku 60. let byl tento poměr solidnější: na jednoho starobního důchodce připadalo šest aktivně pojištěných pracovníků. Ukazuje to tato infografika založená na údajích Spolkového ústavu pro výzkum obyvatelstva.
Tento vývoj se netýká ovšem jen Německa. Většina evropských zemí na tyto výzvy reagovala především politickými a institucionálními reformami. Ty vedly ke zvýšení míry účasti starších osob na trhu práce a k prodloužení pracovního života až do důchodového věku a někdy i po něm.
Tyto měnící se makrosociální podmínky zaměstnání v pozdější dospělosti spolu s vyššími individuálními zdroji ve srovnání s předchozími kohortami (např. střední délka života ve zdraví a dosažené vzdělání) mají přímý dopad na odchod do důchodu. Kromě toho se starší lidé i po přechodu do důchodu nadále věnují dobrovolnické činnosti a péči o rodinu. Tyto neformální aktivity spolu s prodlouženou účastí na trhu práce představují klíčový rozměr potenciálu starších lidí. To může být přínosem jak pro společnost, tak pro jednotlivce v populacích, které budou v příštích letech charakterizovány postupným stárnutím.
Otázkou je, do jaké míry mohou neformální aktivity fungovat jako funkční ekvivalent pracovní role v důchodové fázi a jak tyto přechody a pokračující aktivity v druhé polovině života ovlivňují zdraví, pohodu a životní spokojenost. Zejména v podmínkách pandemie COVID-19 zde vznikají nové výzvy, zejména pro zranitelné skupiny. Rozpoznání kumulace sociálních a individuálních rizik (např. zdravotních omezení, materiální deprivace nebo sociální izolace), identifikace ochranných faktorů a prevence nepříznivých výsledků prostřednictvím vhodných intervencí se tak stávají důležitými otázkami jak pro občanskou společnost, tak pro zaměstnavatele a tvůrce politik.
Psali jsme: