Turecku mimo jiné jde o oslabení role Moskvy jako hlavního mírotvůrce v Zakavkazsku.
Chystaná návštěva tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana v Moskvě aktualizuje agendu rusko-tureckých vztahů, kam patří mimo jiné obchod se zbraněmi nebo zvládání arménsko-ázerbajdžánského konfliktu, píše Viktor Taki pro deník Vědomosti. Erdogan se ještě na začátku září vyjádřil ke dvěma tématům. Jednalo se o nákup systému S-400 a také o připravenost normalizovat vztahy s Arménií. Za obojím je skryta složitá hra.
Rusko má zájem na dohodě o prodeji systému S-400, protože podporuje ruské pozice v oblasti výroby a prodeje protivzdušných systémů a posiluje napětí mezi Tureckem a USA. Otázkou je, zda se nákup pro Turecko rovná dlouhodobému vzdalování Ankary od USA. Precedentem byl krok francouzského prezidenta Charlese de Gaulla v roce 1966, kdy Francie suspendovala členství v NATO na více než 40 let.
Erdoganovy protiamerické nálady jsou náznakem takového scénáře. Jenže není dobré nevidět také rozdíly mezi Erdoganem a de Gaullem, který měl za sebou jadernou velmoc. Erdogan tak těžko půjde touto cestou a spíš bude další nákup S-400 využívat k tomu, aby zvýšil svoji cenu ve Washingtonu.
Erdogan se také nechystá vzdát svých výhod na dalších šachovnicích, především na té zakavkazské. Od září 2020, kdy začala další fáze konfliktu o Náhorní Karabach, Turecko značně posílilo svoje postavení, a to jak vojenskými prostředky, tak ekonomickou cestou, která pak naplňuje hospodářským a bezpečnostním obsahem turecké panturkické projekty směrem ke střední Asii.
Erdogan je velice ohebný co se týče volby strategií pro svoje dlouhodobé cíle. Poté, co červencové volby v Arménii ukázaly na nepotopitelnost současného premiéra Nikoly Pašinjana a současně i na pokračování Pašinjanova kurzu distancovaní se od Moskvy, Erdogan popřál nové vládě úspěchy a naznačil zájem Ankary o normalizaci vztahů s Arménií. Pašinjan mu už laskavost oplatil laskavostí.
Erdogan znovu navrhnul s ohledem na tyto tendence vznik „platformy šesti“ s účastí Arménie, Ázerbájdžánu, Gruzie, Turecka, Ruska a Íránu. Důvodem je snaha o oslabení pozice Ruska jako hlavního mírotvorce v Zakavkazsku prostřednictvím takového mnohostranného formátu.
Rusko by k neutralizování této strategie mělo rozvíjet regionální spolupráci s Íránem, kterého posílení Turecka v Ázerbájdžánu nemůže nechat klidným. Na severu Íránu ostatně žije velká turkickojazyčná skupina obyvatel. Dá se očekávat, že příliv uprchlíků z Afghánistánu přes íránsko-tureckou hranici ještě zhorší vztahy obou zemí, které jsou napjaté i díky Sýrii.
Rusko tak může při snaze postavit se turecké hře počítat s Íránem.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační foto: Autor – Kremlin.ru