Nikaragujský prezident byl v nedělních sporných volbách zvolen počtvrté za sebou, ale co čeká tuto středoamerickou zemi?
75letý nikaragujský prezident Daniel Ortega byl v neděli počtvrté zvolen v jedněch z nejspornějších voleb v historii Nikaragui, protože všichni hlavní kandidáti Ortegovy opozice jsou ve vězení.
Lze očekávat další sankce ze strany mezinárodního společenství, které by mohly ovlivnit i dohodu o volném obchodu mezi zemí a jejím hlavním obchodním partnerem, Spojenými státy. Politický analytik Oscar René Vargas, sandinistický disident, říká, že Ortega bude čekat, jak bude v listopadu „foukat mezinárodní vítr“, a teprve poté se rozhodne, co udělá.
Mezinárodní analytici však předpovídají, že pro amerického prezidenta Joea Bidena bude situace komplikovaná. Zablokování dohody o volném obchodu by zemi, která patří k nejchudším v Latinské Americe, ještě více ochudilo a vyhnalo by další migranty do sousední Kostariky a Spojených států.
Navzdory těmto nebezpečím je „nezbytné zdvojnásobit mezinárodní tlak a požadovat propuštění politických vězňů a obnovení demokracie v Nikaragui,“ uvedl na svém twitterovém účtu José Miguel Vivanco, ředitel amerického oddělení organizace Human Rights Watch.
Nelegitimní volby?
Generální tajemník Organizace amerických států (OAS) Luis Almagro odmítl výsledky „nelegitimních“ voleb v Nikaragui a ve svém poselství zveřejnil zprávu, kterou vypracoval Sekretariát OAS pro posílení demokracie a v níž se uvádí, že mezinárodní společenství „musí požadovat zrušení“ těchto voleb „a vyzvat k uspořádání nového volebního procesu“.
Rovněž vlády 35 zemí Ameriky a Evropy výsledky voleb odmítly a obvinily je z netransparentnosti a nedostatku volné soutěže. Podle posledních výsledků zveřejněných Nejvyšší volební radou (CSE – Consejo Supremo Electoral) byla v čele Ortegova Sandinovská fronta národního osvobození (FSLN – Frente Sandinista de Liberación Nacional) s 75,9 %.
Na druhém místě se umístila Liberální konstitucionalistická strana s 14,15 %. Vlády, které výsledky odsoudily, tvoří 27 členů Evropské unie, Spojené státy, Kolumbie, Kostarika, Chile, Peru, Panama, Guatemala a Ekvádor.
Návrat k demokracii se nekonal
V posledních letech se země tvořící meziamerický systém snažily prostřednictvím různých existujících institucionálních mechanismů vrátit Nikaraguu na cestu demokracie. Nikaragujská vláda však tyto iniciativy zcela ignorovala. Nevzala v úvahu četná doporučení doprovodné volební mise OAS z roku 2017, která se snažila napravit závažné nedostatky, pokud jde o spravedlnost a transparentnost nikaragujského volebního systému. Nikaragujská vláda rovněž ignorovala více než 20 doporučení interdisciplinární skupiny odborníků (GIEI) Meziamerické komise pro lidská práva (IACHR) v souvislosti s vážnou krizí v oblasti lidských práv, která začala v dubnu 2018 – od začátku masových protestů Ortegova vláda stále více přitvrzuje. Demonstrace byly násilně potlačeny policií a vládními agenty. Úřady nadále stíhají osoby, které se na nich podílely.
Světová organizace na ochranu lidských práv Amnesty International označila Ortegovo zjevné znovuzvolení za „děsivé“. „Obyvatelé Nikaragui se opět ocitli v situaci, kdy je kritika vlády vystavuje vážnému riziku,“ uvedla Erika Guevara-Rosasová, ředitelka americké Amnesty International. „V uplynulých několika letech jsme se stali přímými svědky zápletky hororového thrilleru, který se v zemi rozvíjí: smrtící policejní represe, neoprávněné věznění, špatné zacházení, obtěžování a kriminalizace obránců lidských práv a novinářů jsou běžnou praxí, kterou podporuje soudní moc bez nezávislosti a Národní shromáždění, jež existuje jen proto, aby potvrzovalo represivní agendu Daniela Ortegy.“
Z bývalého hrdiny se stal samovládce
Tendence k větší autokracii ve Střední Americe se neprojevuje pouze v Nikaragui, vysvětluje odborník na Latinskou Ameriku Günther Maihold: „V mnoha státech regionu se projevují určité osobnosti, které se dostaly na vrchol politiky. Chápou mechanismy znovuzvolení a využívají politické strany jako politickou trampolínu. Nikaragua je extrémním příkladem kvůli své revoluční minulosti. Výchozím bodem byla široká lidová podpora. Dnes se obyvatelstvo od tohoto autoritářského obratu do značné míry distancuje.“
„Na jedné straně vidíme, že politické strany jsou stále více v krizi, že ztrácejí své kořeny v obyvatelstvu a především, že jsou stále více vázány na osobnosti. Ty je používají odpovídajícím způsobem. Za druhé, v posledních letech došlo k hlubšímu oslabení právního státu. Dělbu moci nahradilo zrovnoprávnění pravomocí. A my máme tendenci orientovat se na tvrdou ruku, na osobnosti, které jim slibují budoucnost a zejména bezpečí – i když se to nakonec vždycky nedá uskutečnit.“
Podle Maiholda „Daniel Ortega neztratil nic ze svého revolučního elánu. Z bývalého odbojáře se stal autoritářský vládce, který zemi politicky i ekonomicky ovládá a využívá ji pro své vlastní cíle. Ve zkostnatělých formách revoluční symboliky, esotericko-náboženského náboje a represivního řízení zinscenoval volební kampaň, jejíž výsledek byl již předem určen.“
Psali jsme:
Foto: Fernanda LeMarie – Cancillería del Ecuador, CC BY-SA 2.0, via Wikimedia Commons
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.