Historička umění Věra Beranová recenzuje přehlídku pražského Uměleckoprůmyslového muzea věnovanou české sklářské tvorbě.
Pražské Uměleckoprůmyslové muzeum má ve svých sbírkách také sklo a to v těch nejrůznějších podobách. Současná přehlídka, které je věnováno celé patro budovy muzea, se věnuje sklářské tvorbě od poloviny 40. let téměř po současnost. Jsou to v podstatě dvě výstavy. Jedna představuje souhrn tvorby nejvýznamnějších sklářských tvůrců nazvaná Plejády skla 1946-2019. V další části, tedy v druhé expozici, se představuje tvorba dvou významných osobností sklářského umění jakými byli Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová. Prezentace jejich tvorby se soustřeďuje na díla věnovaná sakrálním artefaktům a je nazvaná Via lucis (Cesta světla).
První část výstavy poukazuje na bohatost a v podstatě téměř nekonečnost sklářské tvorby, kterou organizátoři výstavy přirovnávají k hvězdným plejádám. Představují autory různých generací, různého výtvarného pojetí a v neposlední řadě také využívajících různou techniku. Jako například objekt z roku 1979 Václava Ciglera, také volně tvarované sklo René Roubíčka, foukané, pískované sklo Martina Volrába a díla mnoha dalších autorů.
Tak, jako je složité vybírat z množství hvězdných plejád, stejně těžké a komplikované je vybrat právě ty osobnosti sklářské tvorby pro výstavu prezentující dlouhé období v rozmezí let 1946-2019. Organizátoři této přehlídky se museli s tímto problémem vyrovnat a jistě by se našly výhrady, proč zrovna tito autoři a tato díla. Každopádně, současná přehlídka v Uměleckoprůmyslovém muzeu, předkládá velkou názorovou výtvarnou šíři, zároveň ukazuje také různé tradiční, ale i novátorské sklářské techniky. Výstavu doprovází přehledný a velmi nápaditý tiskový materiál, který seznamuje návštěvníka např. se stručným slovníčkem sklářských technik autorky Sylvy Petrové – ten může návštěvník využít při podrobnější prohlídce expozice. Přehlídka autorské sklářské tvorby je s velkým citem instalovaná a poskytuje nejen historický přehled tvorby významných sklářských výtvarníků, ale jistě poskytuje i silný estetický zážitek, dokumentuje tak jedinečnou úlohu skla jako uměleckého díla.
Via lucis
Sklo v poněkud jiné podobě se návštěvníkovi Uměleckoprůmyslového muzea představuje ve stálé expozici Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové věnované jejich tvorbě určené pro sakrální prostory – Via lucis. Název je převzatý ze stejnojmenného spisu Jana Amose Komenského a můžeme si jej ve vztahu ke sklu vyložit, jak ve smyslu úlohy světla a jeho průniku sklem, stejně jako ve významu prostupnosti myšlenky, která ukazuje cestu. Expozice Libenského a Brychtové poukazuje na jejich tvorbu, která se (mimo jiné) vázala k jednomu z nejproblematičtějších úkolů pro skláře – vitrajím v sakrálních objektech. V historii, a to v různých obdobích, sehrála právě skleněná okna, výplně, velkou úlohu, a to samozřejmě nejen, aby osvětlovala prostor. Dávala jedinečné možnosti pro výtvarné ztvárnění, šíři barevných reflexí. Avšak tyto skleněné výplně byly ty první, které podléhaly zkáze a tak se často v různých dobách doplňovaly a to na různých úrovních. Před takový úkol byla také postavena dvojice sklářů Libenský a Brychtová. V roce 1964 zvítězili v soutěži o zasklení oken v kapli Sv. Václava ve svatováclavské katedrále. V našich novodobých dějinách se již tohoto úkolu na počátku 20. století zhostili takoví autoři, jako Alfons Mucha, Max Švabinský, Karel Svolinský a další, a to v hlavním prostoru Katedrály sv. Václava. K zadanému úkolu přistoupili velmi netradičně. Vycházeli se současného výtvarného pojetí, tedy svým způsobem nezobrazujícího reálné postavy, liturgické děje, podtrhli však duchovní rozměr prostoru vyjádřený konkrétní silnou skleněnou výplní tvarovanou žárem pece. Tento přístup se objevil i v další tvorbě této dvojice pro sakrální prostor, jako byly vitraje například v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě, také v hradní kapli brněnského Špilberku. Tedy jde o současnou podobu vitrají v historických prostorách. V tomto našem případě se jedná o gotický prostor, doplněný výtvarnem druhé poloviny 20. století. Upřímně řečeno, ne vždy se to podaří, ne vždy dojte k tak zvláštní výtvarné harmonii, jako v případě sklářské tvorby mistrů sklářského umění Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové. Díky expozici Uměleckoprůmyslového muzea má návštěvník možnost se s těmito jedinečnými realizacemi setkat.
Obě expozice dokumentují úlohu českého autorského skla v rozpětí od roku 1946 do současnosti. Poukazují na úspěchy našich sklářů v různých mezinárodních expozicích, světových výstavách, jako byly například Expo Brusel, Montreal, Ósaka a dalších. Ať se jednalo o volné plastiky instalované v prostoru, také objekty určené pro interiér, vitráže, celkové instalace, práce pro architekturu. Díky expozici v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu má návštěvník možnost se seznámit alespoň v jisté vybrané podobě s tradicí, významem českého uměleckého skla v období posledních více než 70 let.